Nokia 6230 je již kultovním mobil. Je jedním z nejlepších manažerských telefonů současnosti a přesto stále klesá jeho cena. Také uvažujete o jeho koupi? Pak jistě oceníte velmi bohaté zkušenosti jednoho z uživatelů.
Tento článek popisuje zkušenosti uživatele s telefonem Nokia 6230. Nesnaží se být recenzí, kompletním výčtem funkcí nebo parametrů, ani návodem k používání telefonu. Jsou zde vyjadřovány čistě subjektivní názory a praktické zkušenosti.
Několik oficiálních obrázků...
Vzhled a konstrukce
Nokia 6230 sází na prostý design bez tvarových i barevných výstřelků a myslím, že potvrzuje rčení „v jednoduchosti je krása". Na čelní straně telefonu najdete kromě displeje také klávesnici, u které si Nokia naštěstí odpustila experimenty s netradičním (a obvykle nepraktickým) rozmístěním a tvarem kláves. Čtyřúhelníkové klávesy jsou uspořádány do pravoúhlé matice. Vzhled je zpestřen pouze tenkou spojnicí hvězdičky a křížku a přibližně dvojnásobnou šířkou středního sloupce tlačítek, což však ergonomii nijak neškodí. Klávesy jsou vyrobeny z materiálu, který je velmi příjemný na dotek.
Ke klávesnici jako celku mám dvě drobné výtky. Klávesy jsou uloženy na jakýchsi hrotech, takže se trochu kývají – nejvýrazněji se to projevuje u prostředního sloupce tlačítek, klávesy 2, 5 a 8 je možné rozkývat zprava doleva jako houpačku. Klávesy navíc pod prsty trochu uhýbají. Druhá výtka směřuje k hlavnímu pětisměrnému tlačítku, které také někdy uhne a místo potvrzení se podaří vyvolat funkci šipky (posun v nabídce nahoru nebo dolů). Jinak právě toto pětisměrné tlačítko považuji za velmi dobrou inovaci. Nokia 6230 není první telefon, u něhož se objevilo, a doufám, že od něj výrobce neupustí. Práci s telefonem totiž opravdu zrychluje a zpříjemňuje. Nemohu však doporučit používání průhledného bezešvého pouzdra, protože právě toto tlačítko se v něm neovládá dobře, zejména šipku nahoru je dost těžké stisknout.
Hlavní pětisměrné tlačítko slouží i pro rychlý přístup k vybraným funkcím. Bohužel tento výběr za vás provedl výrobce a předem přiřazené volby nelze změnit. Je ale potřeba uznat, že přednastavené volby jsou vybrány poměrně šťastně (doleva – napsat SMS, nahoru – fotoaparát, doprava – kalendář, dolů – adresář), nicméně si myslím, že uživatel by měl z principu mít možnost volby. Nesmím ale zapomenout na možnost výběru funkce přiřazené pravému kontextovému tlačítku a nabídku Jdi na pod levým kontextovým tlačítkem. Závěrem mohu ke klávesnici říci asi tolik – komfort jako u Nokie 6210 nebo 3310 nečekejte, přesto její kvalitu hodnotím jako vysoce nadprůměrnou.
Na horní straně telefonu najdete tlačítko pro vypínání a změnu profilu. Zdá se mi, že v tomto případě jde Nokia z extrému do extrému. Používal jsem některé její modely, u nichž bylo toto tlačítko velmi tuhé a navíc tak malé, že šlo dobře ovládat snad pouze špendlíkem. Ovšem u Nokie 6230 je toto tlačítko naopak velké a mačká se velmi snadno, takže se mi ho občas podaří stisknout nechtěně – naštěstí vypnutí telefonu vyžaduje dva krátké, nebo jeden dlouhý stisk. Na levém boku telefonu je pak umístěno kolébkové tlačítko pro regulaci hlasitosti. Za chybu považuji absenci tlačítka pro aktivaci diktafonu, využitelnost této funkce se tím značně snižuje.
Vypínací tlačítko • kolébkové tlačítko pro zesilování hlasitosti • poutko pro uchycení šňůrky
Zadní stranu telefonu zdobí vystouplý pásek, který přechází až na pravý bok. Najdete na něm nápis Nokia a především objektiv vestavěného fotoaparátu. Na pravém boku je v tomto pásku prohlubeň reproduktoru a pod ní hladká ploška, za níž se skrývá infraport. Musím přiznat, že bez návodu bych infraport asi nenašel. Jinak jsou záda telefonu zcela hladká a jednobarevná, narušuje je pouze ploché tlačítko pojistky vyměnitelných krytů v dolní části přístroje. Na spodní straně je pak konektor nabíječky a Pop-Port.
Integrovaný fotoaparát • konektor Pop-Port
Kryty jsou u Nokie 6230 výměnné, což je pro mě jedna z nepříjemných vlastností telefonu. Mechanismus uchycení krytů je poměrně dobrý, ani několik měsíců používání se na něm nepodepsalo, podotýkám ovšem, že přístroj otvírám jen zřídka. Přesto je mezi některými díly drobná vůle, jak už to u výměnných krytů bývá. Slícování není stoprocentní a telefon v ruce vrže a mírně pruží. Je to škoda, protože přístroj si podle mě pořídí lidé, kteří ho potřebují především pro práci, nebo techničtí fandové, a ti by výměnné kryty určitě oželeli. Nokii nemohu doporučit ani uživatelům, kteří neustále prohazují karty SIM – zadní kryt drží pevně a sejmutí vyžaduje přinejmenším zpočátku dostatek času a trpělivosti.
Pod krycí sklíčko displeje se dostává prach. Zvykl jsem si tedy přibližně jedenkrát do měsíce telefon rozebrat a vyčistit. Nepříjemné je, že krycí sklíčko displeje je jen nepatrně zapuštěno pod úroveň okolí a v důsledku toho je velmi náchylné k poškrábání. Přestože se snažím svůj telefon opatrovat jako oko v hlavě, po několika měsících používání sklíčko rozhodně nevypadá jako nové. V tomto směru jsou naopak výměnné kryty jasnou výhodou.
Pod zadním krytem najdeme Li-Ion baterii, pod ní je místo pro kartu SIM a paměťovou kartu MMC. Karta SIM je na svém místě přidržována plíškem, který se na ni přiklopí shora – tento mechanismus nepůsobí nějak zvlášť důvěryhodně. Starší řešení, kdy se plíšek nasouval ze strany, se mi líbilo víc. Karty ale nevyměňuji, takže spolehlivost nemohu posoudit. Karta MMC je uložena vedle karty SIM, což znamená, že bez odstranění krytu a baterie se k ní nedostanete. Osobně mi to moc nevadí, ale uznávám, že je to nepraktické a k tomu si ještě přidejte obtížně snímatelný zadní kryt. Několikrát se mi stalo, že jsem chtěl paměťovou kartu telefonu použít v digitálním fotoaparátu a byl na mě určitě komický pohled, jak na ulici svádím nerovný boj s krytem.
Pohled pod sejmutý zadní kryt
Druhou kapitolu začneme prohlídkou displeje. Podíváme se do nabídky telefonu a prověříme práci se zprávami.