Novela ZoEK měla být přijata už na konci května, ČR si však dává na čas. Umožní vypsat tendr na 4. mobilního operátora a více chránit spotřebitele.
Novela zákona o elektronických komunikacích (ZoEK) – projednává ji Parlament a brzy by ji měl schválit. Šéf ČTÚ Pavel Dvořák o ní u Václava Moravce mluvil jako o svatém grálu, který Českému telekomunikačnímu úřadu konečně rozváže ruce v korigování chování mobilních operátorů a jejich praktik. Její přijetí umožní úřadu vypsat výběrové řízení na 4. mobilního operátora, respektive nabídnout volné frekvence pro vysokorychlostní mobilní sítě (LTE) formou aukce s tím, že si stanoví určité podmínky (například ohledně pokrývání území). Je toho ale více.
Za zmínku určitě také stojí fakt, že Česká republika je s přijetím norem pozadu. Osmnáctiměsíční lhůta pro převedení směrnic EU do našeho právního řádu uplynula letos na konci května. Vláda přitom návrh schválila v dubnu, poslanecká sněmovna na konci září. Senát návrh projednal 26. října a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Pokud ho poslanci schválí, musí ho ještě podepsat prezident. Nezbývá než doufat, že se tak stane ještě letos.
Smlouvy maximálně na 2 roky. Nebo také ne...
Novela má mimo jiné vylepšit pozici zákazníků, neboť má zprůhlednit uzavírání smluv. Poskytovatelé připojení k internetu tak například budou muset zákazníky ve smlouvě informovat o minimální nabízené a garantované kvalitě služby. V praxi to znamená, že operátor bude muset například zákazníka upozornit na to, že i když je nabízená teoretická rychlost připojení vyšší, kvůli technickým omezením bude skutečná rychlost připojení nižší.
Když si požádáte, můžete se operátorovi uvázat třeba na 10 let...
Kdo by měl zájem, může si za dlouhých (pod)zimních večerů prostudovat celý text Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Motá se vám z toho hlava? A to jste ještě nečetli celý osmašedesátistránkový dokument plný nesrozumitelných paragrafů.
Postaví novela ZoEK tříleté smlouvy mimo zákon? Zdá se, že ne a operátoři zase vyhrají
Z pohledu běžného spotřebitele mě zajímala právě délka smluv na dobu určitou, která se má v souladu s nařízením Bruselu omezit. V našich končinách jde o podstatnou věc, jelikož O2 s T-Mobilem už stihli zavést tříleté smlouvy a určitě by jim nevadilo si zákazníka pěkně uvázat třeba ještě déle. Na straně 35, v odstavci 7 se píše:
„V případě, že podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti uzavírá se spotřebitelem smlouvu na dobu určitou, nesmí tato doba při prvním uzavření smlouvy pro danou službu elektronických komunikací přesáhnout 24 měsíců.“
„Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen umožnit uživateli uzavření smlouvy na dobu nejvýše 12 měsíců; tím není vyloučena možnost uzavření smlouvy na delší dobu v případě, že o to uživatel požádá.“
Co z toho plyne? První smlouva nesmí být delší než dva roky a zákazník musí mít možnost uzavřít smlouvu jen na jeden rok. A jak má spotřebitel chápat poslední větu? A hlavně jak ji pochopí operátoři? Zůstane vše při starém s tím, že kdo chce současně „zvýhodněný“ mobil a tarifní výhodu, tak si musí sám „požádat“, aby mu to operátor laskavě dovolil?
Levoty se musí hlásit
Pochválit ale musím předchozí odstavec na téže straně. Ten upravuje podmínky, za jakých musí operátor informovat své zákazníky o změnách v podmínkách, které provádí. Takže pokud si operátor například rozmyslí svou nabídku neomezeného tarifu (který prodal tisícům zákazníků) a bude chtít doplatky, bude muset o této podstatné změně, které vedou ke zhoršení postavení účastníka zevrubně informovat jeden měsíc dopředu. A ne že umístí změněné podmínky na web s tím, že kdo se do čtrnácti dnů neozve, má smůlu a bere se, že je akceptuje.
ČTÚ bude moci operátory také plácnout přes prsty v případě, že by byla ohrožena pravidla ochrany spotřebitele a to z důvodu nekalých, klamavých nebo agresivních obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele. Takže neváhejte tuzemského regulátora na nekalé praktiky operátorů případně upozornit.
Změny, které vedou ke zhoršení postavení zákazníka budou muset operátoři hlásit měsíc dopředu, zákazník má pak právo smlouvu bez sankcí vypovědět
Všechny výše uvedené příklady spadají pod § 63, začíná na straně 33. První tři úvodní odstavce citovat nebudu, ale je dobré vědět, že upravují náležitosti smluv s operátory. Kladou na ně větší nároky, což je pro nás dobře.
Zaujal mne § 21 Výběrové řízení pro příděl rádiových kmitočtů (str. 17). Jde spíš o materiál „pro zájemce“, který popisuje podmínky účasti ve výběrovém řízení, hodnotící kritéria, způsob vypsání výběrového řízení, vyhlášení vítěze, atd. V souvislosti s vypsáním výběrového řízení budeme ovšem bedlivě sledovat, jaké podmínky ČTÚ stanoví. Zatím se mluví o tom, že by vítězi nařídil pokrýt nejprve menší města a venkov a až pak Prahu a další velká města.
Regulace cen: když se chce, všechno jde
Skočme nyní na stranu 30. Zde začíná § 51 Analýza relevantních trhů. V textu najdeme zajímavou definici: „Efektivně konkurenčním trhem není trh, na němž působí jeden nebo více podniků s významnou tržní silou a kde nápravná opatření vnitrostátního práva nebo práva Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému.“ Tohle naprosto přesně sedí na telekomunikační trh v ČR pro domácnosti a jednotlivce.
Je zde stanoven postup, jakým analýzu provést a v případě, že se prokáže, že daný trh není efektivně konkurenční, má regulátor mimo jiné možnost ovlivňovat (regulovat) přímo koncové ceny. Na MobilManii jste si mohli před nedávnem přečíst, že ČTÚ se tohoto práva před lety vzdal a nyní je v postavení vojáka, který se střelil do nohy, zahodil pušku a stěžuje si, že nemůže útočit…
Potrestat levoty, regulovat neúměrně vysoké ceny či nařídit funkční separaci. To všechno ČTÚ může
Mimochodem, přistřihnout křídla podniku s významnou tržní silou na relevantním trhu může dle novely ČTÚ i za účtování neúměrně vysokých cen (odstavec 12). Zde je tedy přímo daná cesta, jak získat potřebný „bič“ na operátory a jejich vysoké ceny. Otázka je, zda ČTÚ proces vedoucí k možnosti regulovat ceny alespoň započne, jelikož nyní tvrdí, že regulace není potřeba.
Dále bych se zastavil na straně 43, kde se mluví o funkční separaci. Jinak řečeno oddělení operátora od infrastruktury. Do té by pak měli přístup další operátoři a všichni by vlastně byli virtuální. Není to jen tak, ale regulační úřad může za určitých podmínek funkční separaci nařídit. Je to krajní řešení, ale je to možné. U nás však velmi nepravděpodobné.
V další části jsou definovány správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob včetně trestů a přestupků. Pokud vás tato problematika zajímá, můžete si ji prostudovat spolu se zbytkem návrhu zde.