O mluvení do větru - začínáme s hands-free sadami

Osobní, přenosná, lehká sada hands-free – to vše jsou názvy pro příslušenství k mobilnímu telefonu, o kterém se mezi mobilisty nemluví jinak než o bondovce.Je to malé sluchátko spojené drátem s mobilním telefonem, které uchytíte svorkou obvykle na límec košile. Majitelé bondovek nezasvěceným, kteří si nevšimnou sluchátka v uchu, připomínají blázny, kteří si povídají sami se sebou. Ve skutečnosti ale telefonista mluví do malé kuličky–mikrofonu, který se nachází kousek nad svorkou.

Jak už anglický název napovídá, příslušenství hands-free umožňuje telefonovat bez toho, abyste museli telefon držet v ruce. Ocení to nejen řidiči, ale i chodci s rukama plnýma tašek, případně turisté s buzolou v jedné a mapou v druhé ruce pokoušející se porozumět telefonické navigaci šťastnějších členů výpravy v cíli.

Většinu mobilních telefonů lze nastavit tak, aby v případě přítomnosti bondovky byly příchozí hovory automaticky přijaty. To se hodí v případě, že máte skutečně obě ruce zaměstnané (třeba řízením auta) a sluchátko v uchu. U některých telefonů si můžete nastavit počet zazvonění, po kterých je hovor automaticky přijat, ostatní přístroje přijmou hovor obvykle ihned nebo po jednom zazvonění.

Jestliže hovor nenecháte automaticky přijmout telefonem, musíte tak udělat ručně – stiskem tlačítka pro příjem hovoru. Vyrábí se i bondovky s tlačítkem na mikrofonu, někdy i na sluchátku. Hovor se přijímá a poté i končí stisknutím tohoto tlačítka. Tyto hands-free musí podporovat telefon a neexistují pro každou značku.

Bondovky nejsou příliš drahé, můžete je sehnat už za cenu okolo 200 Kč, ale stejně jako u ostatního příslušenství k mobilním telefonům je třeba rozlišovat mezi značkovými a neznačkovými výrobky. První rozdíl poznáte hned – značkové příslušenství je většinou podstatně dražší, v extrémních případech můžete takovou bondovku získat za 1 500–2 000 Kč. Jenže na první pohled výhodná koupě neznačkového příslušenství se může časem i pořádně prodražit.

Výrobci neznačkového příslušenství se totiž musí řídit hlavně cenou výsledného výrobku. Proto je pro ně výhodnější použít někdy horší vodič v kabelu, který navíc může být méně odolný vůči mechanickému poškození (bondovku nosíte obvykle zmačkanou v kapse). Levnější jsou i mikrofony a sluchátka mají horší akustické vlastnosti. Samostatnou kapitolou jsou konektory: v neznačkových bondovkách jsou obvykle vyrobeny s měkkého plastu, který se postupem času deformuje, přítlak plíšků konektoru se zmenšuje a zanedlouho se můžete dostat do situace, kdy musíte ručně hledat vhodnou polohu konektoru tak, abyste něco slyšeli. Pokud vám v bondovce lupe, chrastí, vypadává zvuk nebo si protistrana stěžuje, že vás neslyší a přitom je konektor naprosto v pořádku, pak zřejmě někdo odbyl správné připájení drátků.

Právě pečlivost výroby je silnou zbraní značkového příslušenství a vzhledem ke kvalitě si jej výrobci mohou dovolit nabízet za dosti vysoké ceny.

Možná tento článek vyzněl pro neznačkové bondovky až příliš krutě, ale mé zkušenosti a zkušenosti z mého okolí hovoří jasně. Ti se značkovými výrobky jsou spokojeni a kdo chtěl ušetřit, po dvou měsících neznačkovou bondovku přestal používat. Samozřejmě existují výjimky na obou stranách a znám i majitele neznačkových bondovek, kteří je mají dlouho, používají je jednou za čtrnáct dní a jsou velmi spokojeni.

V případě lehkých sad pro bezruké telefonování vždy doporučuji připlatit si za značkový výrobek. Přesto si v obchodě při nákupu funkčnost bondovky pořádně vyzkoušejte. A nakonec ještě jedna rada: jestliže používáte bondovku při řízení auta, při hovoru stejně raději zastavte. Mnohdy totiž řidiči ani tak nevadí řízení jednou rukou jako snížení pozornosti při náročnému rozhovoru.

Tento článek byl napsán pro časopis Mobility