Bojují operátoři na českém trhu o zákazníka? Můžeme se bavit o konkurenčním prostředí, kde jedna nabídka stíhá druhou, aby operátoři přetáhli uživatele jiného operátora na svou stranu? Pokud ano, tak ve velmi malém měřítku.
Složení služeb u všech „konvergovaných“ operátorů je z principu stejné (mobilní tarify, pevný internet, internetová televize), jejich kvalitativní stránka vzhledem ke sdílení částí infrastruktury (optická pevná síť i mobilní síť) také nevykazuje výraznější rozdíly. Jediné rozdílové kritérium tak může být pouze cena. Ale ani to se neděje.
Stávající trojice operátorů moc dobře ví, že na uzavřeném oligopolním trhu se mnohem více vyplatí si vzájemně „neškodit“, než se předhánět v boji o zákazníka. V podstatě stačí nastavit úplně stejné ceny, a čekat jen na to, až se zákazníci sami mezi operátory nějak „rozdělí“. Ti tak vzhledem ke stejné nabídce služeb i cen činí nejčastěji podle toho, u kterého operátora je nejvíce členů rodiny nebo kde mají nejvíce služeb jiného typu, např. pevný internet. Ve venkovských oblastech pak může hrát roli dostupnost mobilního signálu nebo pokrytí rychlým internetem.
Jak vypadá boj operátorů o českého uživatele? Místo aby útočili cenou a přidali smysluplné bonusy, mají základní tarify na stejné cenově hladině s minimálními rozdíly. A přidávají k nim bonusy, které nepotřebujeme
V tomto článku jsme vybrali klíčové tarify, u nichž uvádíme i typického zákazníka, který tyto tarify může chtít používat, a srovnali jejich cenu u všech tří velkých operátorů. Vycházíme z veřejně dostupných ceníků mobilních operátorů O2, T-Mobile a Vodafone pro koncové (rezidentní) zákazníky, tedy z cen, ke kterým se dostane „běžný Franta uživatel“.
Přihlaste se
a zdarma dočtěte
tento článek
Po přihlášení můžete také
diskutovat pod články