Jan Malík: Loňského roku v březnu jsem si koupil za nemalý peníz sadu Twist od Paegasu s telefonem Motorola. Telefon běžel bezvadně až do poloviny srpna, kdy jsem šel telefon reklamovat. Zhruba za tři týdny byl telefon opravený. Jenže jeho bezvadného chodu jsem si dlouho neužil, protože již při cestě domu se porucha pro kterou jsem ho reklamoval, tedy výpadky signálu a neschopnost navázat kontakt se sítí, objevila znovu.
Na druhý den jsem tedy do Prahy jel znovu. Opět byl telefon vzat na reklamaci pro tu stejnou vadu. V polovině září byl opět opraven. Telefon jsem si vyzvedl a vše se jevilo, že je v pořádku. Telefon jsme na místě vyzkoušeli a šel. Vyšel jsem ven a okamžitě telefon zhasl úplně. Opět jsem letěl do prodejny, telefon jsme dali i na nabíječku, ale vůbec se ho nepodařilo oživit. Následovala tedy již třetí reklamace.
A zde již začíná celá peripetie problémů s RadioMobilem. Třetí reklamace byla vyřízena až po 30 dnech, které jsou podle zákona na to, aby byla reklamace vyřízena. V tomto případě jsem se rozhodl, že si vezmu peníze zpět za vadný výrobek, na což mám nárok a vše bude ke spokojenosti obou stran vyřešeno.
Tento požadavek jsem sdělil obsluze v prodejně RadioMobilu, kde se všechny reklamace vyřizovaly a zdálo se, že mi bude vyhověno. Jenže, když se přistoupilo k samotnému vrácení peněz za sadu, tak z ceny která přesahovala 5400 Kč mi hodlali vrátit jen 407 Kč za aparát nebo dát nový telefon. Tehdy jsem zjistil, že cena za sadu Twist je rozdělena na cenu za přístroj, aktivaci a hovorné.
A přesto, že si koupí sadu jako jeden výrobek za určitou cenu, tak podle RadioMobilu si jich koupí vlastně několik za ceny, které nejsou běžně možné. Na tuto skutečnost jsem však nebyl žádným přiměřeným způsobem upozorněn.
Poznámka: § 13 zákon č. 634/1992 sb. o ochraně spotřebitele: „Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb =reklamace.
Zákazníkovi v případě reklamace, kdy už to dojde tak daleko, že požaduje vrácení peněz, mu je sděleno, že dostane ve většině případů jen jednu korunu a se zbytkem si může dělat co chce. Zbudou mu aktivace, které mu jsou bez aparátu (za jednu korunu) k ničemu, ale nemá žádnou možnost si koupit jiný přístroj třeba i za pět korun. Je donucen buď ke koupi zase nové sady nebo telefonu opět za plnou cenu.
Toto platí pokud, jako v mém případě, si již v průběhu několika měsíců vyřizování opakovaných reklamací koupí jiný telefon nebo jen ztratí důvěru k firmě, se kterou jsou takové potíže.
Je ještě možnost, že si může telefon půjčit od Paegasu zdarma, ale za vratnou zálohu sedm tisíc korun. Což opravdu každý zákazník takovou částku nemá, aby ji jen tak na dobu předem neznámou mohl utopit.
Nakonec to u mě dopadlo tak, že RadioMobil mi nevyhověl v požadavku za vadné zboží vrátit celou sumu peněz, nezbylo mi než si vzít jiný telefon, který jsem ani nechtěl a nelíbil se mi. A to proto, že když jsem požadoval sadu s cenou podobnou jako byla sada s Motorolou, tak bohužel cena telefonu v ní byla zase jiná a tak bych musel doplácet dalších několik stovek navíc. Rozdíl mezi cenou reklamované sady a sadou, kterou jsem nakonec dostal byl o tisícovku nižší.
Takže dvě různé sady za stejnou cenu nemusí mít to, co je uvnitř stejně drahé. A tudíž zákazník je ve velké nevýhodě. Telefon, který se může porouchat je za cenu jedné koruny, ale aktivace, která je vlastně jen formální zařazení čísla do sítě a asi ji ani nelze reklamovat, tak stojí, v mém případě, 3 686,85 Kč. Důvod je jediný – rozdílné sazby DPH na služby a přístroj. Zatímco na mobil máte klasickou 22procentní daň, na služby je to jen pět procent. V kapse operátora (a případně i dealera) tak zůstane daleko více peněz.
Je tedy zvláštní, proč samotná aktivace s kuponem stojí jen 1399 Kč s DPH, ale v případě této sady to byly skoro čtyři tisíce! Navíc je cena aktivace u různých sad různá.
O tomto přístupu k zákazníkovi jsem se radil i Českou obchodní inspekcí, která zhodnotila postup RadioMobilu při tomto druhu reklamací jako nesprávný a hlavně proti zákonům platným v ČR.
Jenže je tu pohled na věc od obou stran různá a tak by pomohlo jen podat žalobu a věc řešit soudně.
Při celé záležitosti se objevilo ještě několik dalších podivných věcí, kterými se RadioMobil vyhýbal tomu, aby vyhověl požadavkům zákazníka. Při požadavku na vrácení peněz nebo nového telefonu máte nárok již tehdy, kdy se závada vyskytne třikrát po sobě, nikoliv, jak mi stále tvrdili, až po čtvrté reklamaci. Není také zvláštní, že při poslední reklamaci, kdy i prodavačka viděla, že s telefonem nelze nic dělat, přišlo vyjádření od servisu, že žádná závada se jim neobjevila? Je to jen náhoda? Byla by to třetí uznaná reklamace a po ní by RadioMobilu musel vyměnit mobil.
A kdo se trošku vyzná v zákonech: je pravda, když z důvodu nesouhlasu s vyřízením reklamace odmítnu převzít telefon z opravny a dojdu si pro něj až po deseti týdnech, tak již nemám nárok na výměnu nebo uznání reklamace? Tohle mi také tvrdili do doby, než jsem jim řekl o úložní době šesti měsíců a o tom, že mají zákazníka na tuto situaci písemně upozornit. Najednou šlo všechno jako po másle. Dohadovali jsme se ale zhruba dvě hodiny.
A i kdyby byla pravda na jejich straně, proč, když jsem je pokaždé žádal, aby mi vydali písemně, jaká mám podle nich práva a nároky, vždy odmítli? Jejich stanovisko jsem obdržel až po korespondenci s Oddělením péče o zákazníky.
Nemyslím si, že by si tak velká firma jako RadioMobil mohla až do poslední chvíle dovolit odmítat pomoci svému zákazníkovi. Podle mého názoru a v některých případech i názoru ČOI, RadioMobil porušuje hned několik paragrafů v zákoně č. 634/1992 sb. o ochraně spotřebitele a jistě i v jiných zákonech.
Otázka do pranice (diskuse): Myslíte si, že spotřebitel nebyl v tomto případě znevýhodněn? Nezachází se s ním jen jako s levným přísunem financí? Nespoléhají se, že zákazník jen sklopí hlavu a nechá všechno být? Je správné, že se DPH dělí tak, že je to pro zákazníka nevýhodné?