Na letošní veletrhu CeBIT jsem se zajímal především o kapesní počítače. Zažil jsme spoustu překvapení, několik rozpaků a jedno velké zklamání. Je smutné, že nejvíce letos zklamal právě americký Palm.
Kapesní počítače Palm se již staly synonymem snad pro všechny kapesní přístroje bez klávesnice. Není se čemu divit: pomineme-li výborný, avšak příliš špatně načasovaný Newton od společnosti Apple, byly PalmPiloty a Piloty skutečně prvními kapesními počítači s dotykovým displejem a s absencí klávesnice. Byly první, zvládaly uspokojit drtivou většinu nároků svých uživatelů a byly za rozumnou ceny. Není se tedy čemu divit, že se přístroje s nálepkou Palm staly velmi rozšířenými.
Avšak konkurence nikdy nespí - slibně se rozvíjející trh kapesních zařízení přilákal pozornost velkého Microsoftu, který poměrně brzy představil přímé konkurenty Palmů - svůj operační systém Windows CE 2.0. Přestože o tomto systému můžeme polemizovat, jedno mu nelze upřít: utekl Palmu o celou generaci. Windows CE 2.0 však byly poněkud náročnější na ovládání, které poměrně věrně kopírovalo prostředí Windows 95 ze stolních počítačů. Co je však dobré na desktopu se nehodí na kapesní počítače.
A tak přišel na svět nový systém PocketPC - rychlý, poměrně stabilní, multimediální; ale hlavně pořádně vybavený - žádný ze současných Palmů nedisponuje v základním balení takovou škálou programového vybavení objímající všechny možné "kapesní" činnosti.
Palm zaspal a stále to nechápe - nově představované modely nejsou vůbec novými modely a pouhopouhými vylepšeními starších typů. Dobrým důkazem o stagnaci vývoje je displej Palmů, jehož rozlišení se od dob prvních modelů vůbec nezvýšilo. Každý z nás, kdo delší dobu Palma používal ví, že 160 x 160 bodů je opravdu hodně málo na kapesní počítač - například seznam přijatých emailů je téměř nepoužitelný, protože z každé položky vidíme jen několik málo písmenek. Kdo nám vlastně píše a proč se dozvíme až poté, co email otevřeme.
Je paradoxní, že i výrobci klonů těchto přístrojů již předstihli modely původního Palmu. Za všechny mohu jmenovat například HandEru nebo Handspring. Nesmím zapomenout také na Sony, který dokáže vykouzlit skutečně úžasná PalmOS zařízení.
Největším překvapením na CeBITu však byly firmičky z Taiwanu. Přestože drtivá většina z nich ještě před rokem neexistovala, mají všechny ve svých nabídkách více než čtyři různé modely. Jako operační systémy používají buď multimediální Cyber OS, nebo poněkud méně náročnější Penbex OS. Oba dva systémy jsou velmi kvalitní, rychlé a graficky velmi povedené - a přestože je v nich vidět inspirace právě systémem Palmů, jsou o několik kroků napřed.
Zajímavé jsou také ceny: za taiwanský kapesní počítač s barevným displejem, FM rádiem, přehrávačem souborů MP3 zaplatíte jen asi 200 dolarů, což je velmi příjemná cena. Za nejvyšší modely s Bluetooth čipem, digitálním fotoaparátem s rozlišením 640 x 480 bodů sáhnete do kapsy pro 350 dolarů. Celé takové zařízení váží i s bateriemi okolo 180 gramů. Poznámka: budete-li Živě sledovat pravidelně, všechny zajímavé taiwanské kapesáky vám představím a povíme si také o obou používaných operačních systémech.
Je tedy neoddiskutovatelným faktem, že společnost, který dala světu první kapesní počítač dokáže usnout na vavřínech a nechat se doslova převálcovat všemi ostatními. Zůstávat u skomírající platformy jen ze sentimentality je určitě scestné. Palm mi totiž velmi připomíná kdysi velmi známou společnost Commodore, jejíž počítače Amiga měly výborný operační systém i skvělé zvukové a grafické schopnosti. Svět PC počítačů se však rozvíjel příliš rychle a protože Commodore inovoval své modely (posledními skvělými modely byly A1200 nebo A4000) příliš pomalu a pozvolna, časem již nikdo Amigy nechtěl. Jen pár nadšenců ji má do dnešních dnů a pracují na nové verzi s PowerPC procesorem. Přesto však již Amiga nedosáhne své bývalé slávy. A byl bych velmi nerad, kdyby stejný osud potkal také Palm.