To, že já vydělám nikomu neuškodí, nikoho nestojí život (opravdu zcestné přirovnání). Kdo nechce, ať mi nedává zakázky, nekupuje ode mně zboží a bojkotuje to. Když takových bude hodně, zkrachuju, ale pořád nikdo neumře (no, i to se může stát). Vydělávat maximum, co jde, neznamená někoho ohrožovat, neznamená to, že jsem lhostejný, asociální. Jen chci vydělat. Pro sebe, pro své děti, jejich děti, pro své okolí, známé a dokonce i přispět na dobrou věc, když na to mám. Když nevydělám, těžko pomůžu dětem v domovech, dětem v třetím zemích a podobně.
Popravdě, ze zkušeností mám pocit, že podobné sociální smýšlení mají ti, co prostě nevydělají dost na to, co by chtěli. A pak nadávají na ty, co to prodávají za ceny, na které oni nedosáhnou a na ty, co si to kupují i za ty vysoké ceny (že výrobce/prodejce podporují). Jenže chyba není v těch, co prodávají za draho, ani v těch, co si na to vydělají, ale žel v těch, co na to nemají. Třeba mají smůlu, třeba nejsou schopní, třeba jsou líní, ťreba můžou za to rodiče, třeba okolí, ale ať je to jak chce, problém to je jejich a ne ostatních.