Mobilní sítě u nás i po celém světě se neustále vyvíjejí, pomocí mobilních telefonů můžeme být v kontaktu, surfovat po Internetu či posílat e-maily takřka kdekoliv, stejně jako můžeme využívat mnoho a mnoho dalších služeb. Přesto ale stále ještě u našich mobilních sítí existuje jeden velký nedostatek, který je při nejmenším politováníhodný. Chcete vědět jaký?
Tam, kde není pokrytí
Ačkoliv máme v Česku dokonalé pokrytí, před kterým se široko daleko nikde neschováte, tak přeci jen existuje u všech našich operátorů (ano, opravdu u všech tří) jedna velká slabina a to právě v pokrytí – vlak. České dráhy ročně přepraví miliony lidí, kteří ve vlaku stráví tisíce hodin. Přesto se naši operátoři zatím neobtěžovali pokrýt alespoň ty nejdůležitější tratě. Proč ale?
Technicky vzato je pokrytí vlaku signálem sítě GSM poněkud náročnější, neboť vlak se do velké míry chová jako tzv. Faradayova klec. Vagón má kovovou konstrukci vodivě spojenou se zemí (kolejemi), což způsobuje, že velká část elektromagnetického signálu se dovnitř nedostane. Kdyby pak celá železniční souprava neměla okna, tak se dovnitř teoreticky nedostane signál žádný. Vlak ale okna má a signál tam proniknout může a také se tak, minimálně na nádražích, celkem bez problémů děje. Technologická překážka zde tedy skutečně téměř není.
Je to jen trochu finančně náročnější. Pokud BTS (vysílač) stojí příliš daleko nebo, přesněji, pokud signál má v daném místě malou intenzitu, tak se pak do vlaku již nedostane. A řešení? Postavit v blízkosti tratí vysílače, které budou pokrývat především danou železniční trať. Že je něco takového zbytečně drahé? Ne, to opravdu není. Je to stejně drahé jako pokrytí silnice první třídy, které je dokonce monitorováno ČTÚ a u kterého je stanovena pro operátory povinná procentuelní hranice pokrytí. Čím je železnice od silnice tak odlišná? Vždyť i vlakem u nás cestuje poměrně dost lidí. Je sice pravda, že ne každá trať je tolik frekventovaná jako silnice první třídy, ale alespoň u těch nejdůležitějších tratí jako třeba Praha – Cheb či Praha – Česká Třebová – Olomouc by se při nejmenším slušelo je pokrýt.
V Česku nejsme jediní
Možná jste si teď řekli, že Česká republika je příliš malá na to, aby naši operátoři investovali do pokrytí železnic. To třeba v osmdesátimilionovém Německu, tam by to bylo již o něčem jiném. Musím vás ale zklamat, nebylo. Ani Deutsche Bahn, která ročně přepraví 1,7 miliardy pasažérů ve svých více než 30 tisících pravidelných spojích, z nichž některé se mohou opravdu pyšnit tím, že jsou svým komfortem, pohodlím a počtem uživatelů schopny konkurovat automobilům, nemůže svým zákazníkům dopřát luxus mobilního telefonování. Pokud tedy například cestujete vlakem ICE, tak se na dané místo dostanete sice rychleji a mnohdy i pohodlněji než autem, ale za to budete značnou část své cesty bez signálu.
Stejně jako v ČR tam signál toho či onoho operátora ve vlaku co chvíli vypadne a tak je mimo nádraží a zástavbu téměř nemožné déle telefonovat. Ani posílání textovek však není nikterak růžové. Mnohdy se totiž stane, že je daný operátor zcela bez signálu třeba i půl hodiny, stejně jako u nás.
Co dodat; pokrytí vlaku signálem mobilní sítě je asi pro světové GSM operátory příliš náročné na to, aby to svým zákazníkům dopřáli. Mnohem lepší je bude zahltit množstvím technologií, které ovšem při delší cestě vlakem, kdy by na ně mohli mít třeba i čas a náladu (jako například WAP), nebudou moci používat, nebo ne?