Telefonujeme déle, textovky posíláme více, na internet se připojujeme intenzivněji, hry stahujeme častěji, wapujeme nadšeněji. Anebo jinak – platíme více, platíme intenzivněji, platíme častěji. Ale neděláme to náhodou zbytečně?
Operátorům mobilních telefonů se v celém světě daří poměrně dobře, v České republice může být jejich spokojenost ještě větší. Nové ovečky přibývají a je pouze otázkou času, kdy začnou operátoři vykazovat mnohem více uživatelů, než má naše země obyvatel. Kromě toho se zvyšují tržby přepočtené na jednoho zákazníka a také roste podíl zákazníků využívajících tarifní plány. Z těchto údajů plyne, že mobilní komunikace je využívána stále víc a víc, manipulovat s mobilem nás prostě baví.
Kdo telefonuje?
Uživatele mobilů je možné rozdělit do několika skupin podle účelu, k jakému svůj telefon používají. Na jedné straně budou stát teenageři, kteří chtějí mobilem především uchvátit a potřebují se identifikovat se svou sociální skupinou. Na druhé straně pak stojí podnikatelé, manažeři a případně nejrůznější kategorie lidí, při jejichž zaměstnání je mobil nepostradatelný, např. záchranáři, různí terénní pracovníci apod. ¨
Někde mezi těmito dvěma extrémy se vyskytují všichni ostatní uživatelé mobilů. Ponechme nyní stranou otázku, na kolik zmíněné dvě skupiny mobilistů svého mobilního miláčka opravdu potřebují. Podle mého názoru je mobil pro obě kategorie stejně potřebný. Zatímco podnikatel bez mobilu nic nezařídí, středoškolák bez něj vypadne z kolektivu.
Voláme a platíme víc
Otázka, kterou bych tímto článkem rád nastolil, však leží trochu jinde. Ze statistických údajů naznačených v úvodu článku vyplývá, že roste nejen počet uživatelů mobilů, ale i jejich aktivita. Jinak řečeno, mobilujeme a platíme více než před pár lety. I přesto, že ceny jednotlivých služeb spíše klesají. Jak je to možné?
Na jedné straně určitě stojí rozšiřující se spektrum a s ním spojená atraktivita služeb. Před lety jsme kromě hovorů a textovek mohli využívat snad jen několik druhů informačních zpráv, které nám v nepříliš elegantní formě sdělovaly aktuality, předpovědi počasí nebo odjezdy vlaků. Zaslání takové zprávy jsme si navíc museli vyžádat nešikovným odesláním speciálního kódu, jehož zapamatování bylo problematičtější než získání požadované informace jinde. Kde jsme tedy měli utrácet?
Časy se však mění a o mobilních službách to platí dvojnásob. Dnes si můžeme s novějšími telefony vyhrát mnohem víc. Pokud budeme chtít, vyřídíme s mobilem významnou část běžné denní agendy, připojíme se k internetu, získáme řadu důležitých údajů a informací, zjistíme aktuální polohu vlaku, zkontrolujeme zpoždění očekávaného letadla, najdeme odjezd vlaku i autobusu, najdeme si nejbližší bankomat nebo čerpací stanici, zhrozíme se nad aktuální dopravní situací a až nás to všechno přestane bavit, stáhneme si pár her, obrázků a melodií, vyfotíme a pošleme zajímavou scénu, přečteme si povídku i noviny, televizní program i nabídku sázkové kanceláře, ověříme stav svých výpůjček v knihovně, zaplatíme faktury, ponoříme se i do přitažlivého světa erotiky atd. atd.
Zkrátka a dobře – mobil je dnes nedílnou součástí našeho světa, našeho každodenního shonu, naší práce a našeho volného času. Mnoho lidé si život bez něj už ani neumí představit. Nedávno si při večeři posteskl majitel jedné veliké firmy: „Já kdybych někde ztratil svůj mobil, tak mi opravdu nezbývá než skočit z Nuseláku.“ V zápětí sice pod nátlakem přiznal, že samozřejmě provádí pravidelné zálohy dat, nicméně jádro myšlenky je jasné – v mobilu máme uloženy často nenahraditelné kontakty i důležité informace.
Proč vůbec mobil používáte?
Všechny argumenty, které jsou uvedeny v předchozích odstavcích, jsou jistě pádné a dost možná vysvětlují, proč mobil využíváme stále častěji a proč za něj i ochotně platíme. Ale neexistuje kromě těchto logických a racionálních argumentů ještě něco dalšího? Otázka zní: používáme svůj mobil účelně? Neplýtváme svými penězi a svým časem zbytečně?
Jistě se vám občas stane, že nechtěně vyslechnete cizí telefonní hovor. Dostanu-li se do takové situace já, obvykle přemýšlím o tom, proč dotyčný vůbec takový hovor vede:
„No, zrovna jsem na cestě.“
„Tak co, jak se máš?“
„Ahoj, za deset minut jsem u tebe, jak jsme se domluvili.“
„Prosím tě, tak zpoždění dneska nemáme, takže přijedu přesně.“
„U Prostějova je hrozná mlha. Jak jste na tom v Ostravě?“
Vezmete-li to racionálně, hovor postavený na některém z těchto témat je přísně vzato zbytečný. I přesto však takových hovorů slyším kolem sebe v tramvajích, ve vlacích, na ulicích, v práci, ve škole i kdekoli jinde dost. Ale musím přiznat, že pokud někdy v tramvaji zaslechnete můj hovor, budete si možná myslet to stejné, že je prostě naprosto zbytečný.
Dokážete odhadnout, z kolika procent používáte svůj mobilní telefon účelně? Troufnete si realisticky zhodnotit, kolik hovorů, textovek, prowapovaných minut a kilobajtů, stažených aplikací a ememesek jste mohli vynechat, aniž by vás to jakkoli poznamenalo? Asi bych měl po takovém mluvení do duše jít příkladem, viďte? Takový tip není jednoduchý, ale mám-li jej opravdu s čistým svědomím vyřknout, bude to nejvýše 20 %. Tedy abychom si dobře rozuměli, těch zbylých osmdesát je zbytečných. Jak jste na tom vy?
