Nedávno se na veřejnosti objevily poněkud zavádějící a nepravdivé informace o tom, že policie může bezdůvodně a nelegálně odposlouchávat mobilní telefony. Skutečnost je ale výrazně odlišná!
Povídám, povídám pohádku
Informace, které se objevily před nedávnem v některých médiích mluvily o tom, že policie může kohokoliv naprosto bezdůvodně a nelegálně odposlouchávat. Bohužel k těmto informacím nebyl kromě odkazu na zdroje - které si nepřály být jmenovány - přiložen ani jeden důkaz. Jakousi oporou mělo pak být vyjádření předsedy parlamentní komise pro dohled nad použitím odposlechu, podle kterého po dobu jeho funkčního období (poslední čtyři roky) nebylo shledáno jediné pochybení policie v této oblasti. Kromě těchto informací se v daném článku také hovořilo o údajném uchovávání hovorů a textovek, což už je více než absurdní. A jaká je tedy skutečnost?
Zpátky do reality
Ve skutečnosti probíhá odposlech mobilních telefonů podle §88 Trestního řádu. Vzhledem k tomu, že je tento paragraf poměrně obsáhlý, dovolil jsem si vybrat jen některé důležité citace z vybraných odstavců. Jinak Trestní řád je věc veřejná a plné znění si může každý volně obstarat sám.
§88 odst. 1: „Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.
§88 Odst 2. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřebu všech orgánů činných v trestním řízení Policie ČR.
Odst. 3 Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu nebo jej provézt i sám, a to i tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí
Ve skutečnosti tedy před samotným zahájením odposlechu musí proběhnout poměrně dlouhá procedura – pokud Policie ČR (dále jen policie) potřebuje odposlouchávat nějaké telefonní číslo, musí si buď obstarat písemný souhlas odposlouchávané osoby, anebo mít důvodné podezření, že daná osoba spáchala některý z trestných činů uvedených v odstavci 1 §88 Trestního řádu. To ale není vše - policie nebo státní zástupce dále musí připravit písemné odůvodnění daného odposlechu včetně důkazů, které vedou k domněnce, že daná osoba spáchala skutečně trestný čin podle zmiňovaného odstavce. Není tedy možné realizovat odposlech telefonního čísla „bezdůvodně.“
Pokud pak předseda senátu (soudce), který je na policii či na jiných státních orgánech naprosto nezávislý, usoudí, že odposlech je oprávněný, pak jej policie (respektive její specializované oddělení) může zahájit. Pro případ, že by předseda senátu pochybil anebo byl eventuálně podjatý ve prospěch policie (což zní poněkud absurdně), zde existuje ještě další kontrolní orgán. Je to právě již zmíněná parlamentní komise pro dohled nad použitím odposlechu, která pečlivě kontroluje všechny realizované odposlechy a jejich oprávněnost. Kontrola odposlechů je tedy skutečně důkladná.
Odposlech začíná
Nyní, když jsme si řekli, jak má vypadat procedura odposlechu mobilního telefonu po právní stránce, se podívejme, jak to vypadá v okamžiku, kdy policie obdrží potřebné povolení od nezávislého soudu a může začít odposlech realizovat.
Samotný odposlech neprovádí přímo příslušný policista ani oddělení vyšetřující trestný čin, pro jehož objasnění chce odposlech aktivovat, ale specializované oddělení policie, jehož zaměstnanci podléhají přísným bezpečnostním prověrkám. Policisté z tohoto oddělení na základě soudního příkazu odposlech aktivují buď sami v případě, že jim to operátor umožní nebo o to požádají daného operátora, který je podle českých zákonů povinen žádosti bez výhrad neprodleně vyhovět.
V ČR se tedy používají dva způsoby odposlechů mobilních telefonů – ten první spočívá v tom, že po obdržení soudního příkazu (či vlastního souhlasu odposlouchávané osoby) pracovník specializovaného oddělení aktivuje odposlech na daném čísle sám. To je možné pouze za předpokladu, že dané oddělení má přímé propojení s ústřednou operátora. Aby však mohla existovat nějaká výstupní kontrola, tak se všechny údaje o aktivovaném odposlechu zaznamenají do speciálního zapečetěného a hlavně zabezpečeného datového skladiště, které je umístěno přímo u operátora. Tato data pak spolu s příslušnými soudními příkazy kontroluje zmiňovaná parlamentní komise. Druhým v Česku užívaným způsobem je ten, že v okamžiku, kdy specializované oddělení policie obdrží potřebné dokumenty kontaktuje operátora, který odposlech aktivuje. Operátor má kontrolu nad tím, která čísla jsou v jeho síti odposlouchávána (což však podle zákona mít nemusí), ale pro policii je tento postup časově náročnější. Je samozřejmé, že ale i v tomto případě se všechny údaje o provedeném odposlechu archivují na bezpečném místě a následně pak slouží pro kontrolu nezávislou parlamentní komisí. Celou problematiku faktické realizace odposlechu pak řeší prováděcí předpis k telekomunikačnímu zákonu.
Realita o odposlechu mobilních telefonů je tedy taková, že neopodstatněným odposlechům brání nezávislé soudy a nelegálním odposlechům pak důkladné kontroly, přísné bezpečnostní prověrky a také nezávislá parlamentní komise, která odposlechy kontroluje. Pokud by navíc mobilní operátor pojal podezření, že policie provádí jakýkoliv neodsouhlasený - či chcete-li nelegální - odposlech, má možnost ihned požádat kontrolní orgán Poslanecké sněmovny o prošetření případu, popřípadě podat trestní oznámení na místně příslušné oddělení Policie České republiky. Toho ale doposud nikdy nebylo potřeba.
O důkladnosti a hlavně efektivnosti celého kontrolního mechanizmu odposlechů mobilních telefonů u nás vypovídá také to, že u policie nebylo v této oblasti doposud zjištěno jediné pochybení, což nám potvrdila také tisková mluvčí Policejního prezídia.
Odposlechy jako strašák?!
Realita o odposlouchávání mobilních telefonů ani zdaleka nevypadá tak „divoce“ jak si někteří myslí. Podle zákonů platných v této zemi se žádný řádný občan nemusí nelegálních ale ani těch legálních odposlechů bát. Policie ČR rozhodně nemůže a navíc ani nechce odposlouchávat koho se jí zlíbí.
Stejně tak některé historky vyprávějící o hypertajných diskových polích, kde si každý mobilní operátor uchovává nahrávky všech hovorů a texty všech SMS, jsou zhola nesmyslné. Už jen z technického hlediska: pokud bychom vzali v úvahu, že by mobilní operátor chtěl uchovat třeba jen posledních 24 hodin hovorů u každého účastníka, by v případě Eurotelu či T-Mobilu potřeboval diskovou kapacitu o velikosti přibližně 289,2 TB (tedy 289 200 GB).
Na závěr bych chtěl ještě poděkovat tiskovým oddělením společností Český Mobil, a. s., Eurotel Praha, s. r. o., RadioMobil, a. s., a tiskovému oddělení Policie ČR, které nám poskytly všechny potřebné informace a konzultace pro napsání tohoto článku.
