Naprosto souhlasím.
V dřevních dobách výpočetní techniky bylo běžné, že si programy lidé mezi sebou předávali kopírováním. Bylo to ze Západu, u nás nedosažitelné jiným způsobem. Mnozí vážnější zájemci se naučili programovat — a zase stejným způsobem. Z jiných se stali pouzí „pařani”, kteří (nebýt počítačů), by se bavili něčím jiným. Troufám si tvrdit, že počítačová gramotnost je u nás založena v podstatě na kopírování SW a samouctví.
U jednoho mého zaměstnavatele bylo běžné, že za mnou několikrát za směnu přišel nadřízený se zkroušeným pohledem a prosil mě, jestli bych se mu nepodíval na počítač, že mu to „jaksi nejde”. Podíval jsem se, dal do pořádku a když se potom ptal, co tomu bylo, řekl jsem po pravdě, že nevím, protože kdybych se nevímjak snažil, tak zprasit, jako on bych to nedokázal.
U jiného zaměstnavatele uspořádala před 4 lety (!) známá počítačová firma školení zaměstnanců o Windows, Wordu a Excelu. Když jsem ty už vyškolené pracovnice viděl u počítače, bylo to jako sledování silvestra v TV.
Tady je v praxi vidět rozdíl mezi počítačovým nadšencem, který „vyrostl” na tom, že se stal (do jisté míry) odborníkem, protože se sám z vlastního zájmu naučil na něčem, za co by (z jakéhokoliv důvodu — nejsou jen finanční) za „normálních” okolností neplatil a mezi těmi, kteří se s PC museli naučit pracovat víceméně z donucení.
Všecko se podstatně složitější, než jen „normální je nekrást”. Je to pravda, ale sám bych se neodvážit takto moralizovat, protože já sám nebýt zkopírovaného SW, dnes bych nic neuměl a nemohl bych ani pomáhat jiným v jejich problémech s PC.
