Se službou Push to talk proměníte mobil ve vysílačku. Prostřednictvím GPRS můžete poslat na protější telefon nebo skupinu více telefonů krátký vzkaz. Měli jsme možnost vyzkoušet si Push to talk v praxi.
Svůj první článek o technologii Push to talk jsem na MobilManii připravil
loni v listopadu. Byl velmi teoretický, službu jsem neměl možnost prakticky vyzkoušet, vycházel jsem jen z dokumentů a prezentací různých firem. Před několika dny jsem se ale s Push to talk setkal naživo a vyzkoušel si, jak mobilní telefon coby vysílačka opravdu funguje.
Hlasové textovky
Podle nepotvrzených zvěstí má jeden z českých mobilních operátorů k Push to talk blíž než ostatní (nemáte víc informací?), službu jsem ale zkoušel s finskými kartami SIM, které byly přihlášeny v českých sítích. Tím se dá už demonstrovat první výhoda Push to talk – funguje všude, kde je GPRS roaming.
Začnu ale od začátku, aby byl článek pochopitelný i pro čtenáře, kteří o této technologii zatím nikdy neslyšeli. Push to talk – zmáčkni a mluv – je technologie/služba, se kterou mobilní telefon funguje jako vysílačka. Vyberete si příjemce, stisknete tlačítko, mluvíte a váš vzkaz slyší osoba na druhé straně. Jedná se přitom o datový hovor, protože hlas postupuje přes GPRS. Je to podobné, jako si například přes ICQ můžete přes internet povídat s někým na druhém konci světa.
Push to talk lze ale spíše než k telefonickému hovoru přirovnat k textovým zprávám. Už třeba proto, že nemohou mluvit dva lidé najednou, přenos není tzv. duplexní. Je to služba pro předávání krátkých informací, pro rychlou domluvu ... stejně jako textovky.
Telefony budou
Push to talk v současné době nepodporuje žádný mobilní telefon, za pár měsíců se ale objeví Nokia 5140 a s ní jsem také službu zkoušel. Na pravém boku má tlačítko a pokud je vše správně nastaveno, stačí jej stisknout, chvíli vyčkat, než si telefon přes mobilní síť popovídá se vzdáleným serverem, a po pípnutí můžete hovořit. Tlačítko je nutné během hovoru stále držet stisknuté, pro ukončení spojení ho uvolníte. Na druhé straně je chvilka zpoždění, než data projdou mobilní sítí a než se zaplní potřebná mezipaměť. Potom vás už volaný slyší. Kvalita není nijak ohromující, pouze vysílačková, ale pro předání informací stačí.
Zpoždění mezi tím, než se hlasová zpráva dostala na druhou stranu, odhaduji na dvě až tři sekundy. Musíme ale brát ohled na to, že data při testu putovala z české sítě na finský server, zde se zpracovala a poslala zpět, navíc do sítě jiného operátora. Dá se předpokládat, že při vysílání v rámci vlastní sítě budou reakce rychlejší.
Další telefony s podporou této technologie snad budou následovat, přinejmenším Nokia s Push to talk počítá a také Siemens před časem projevil zájem. Kromě toho budou existovat klienty Push to talk pro chytré mobily s operačním systémem Symbian – viz například tato tisková zpráva.
Jeden s jedním a jeden s mnoha
Aby váš operátor mohl nabídnout službu Push to talk, musí si do své sítě pořídit potřebné servery. On to vlastně ani nemusí být mobilní operátor, server si může koupit i třetí společnost, jen ale není jasné, jak by potom bylo řešeno účtování. Push to talk proto budou v naprosté většině případů provozovat mobilní operátoři.
Vy, jako uživatel Push to talk, musíte mít telefon, který službu podporuje, kartu SIM s aktivním GPRS, telefon je potřeba nastavit a musíte být přihlášeni k serveru. Když nejste přihlášeni, nemůžete si s nikým povídat a nikdo se s vámi nespojí.
Push to talk neslouží jen pro komunikaci dvou osob, ale také pro spojení skupinek i velkých skupin lidí. To, co po stisknutí tlačítka řeknete, potom uslyší všichni (pokud nezvolíte speciální mód pro šeptání). Skupinu je ale napřed potřeba nastavit. Každý, koho do ní pozvete, dostane textovku a musí potvrdit, že má zájem o členství. Do vaší skupiny se až na výjimky nikdo z vlastní iniciativy nedostane, první krok musíte udělat vy a vybranou osobu pozvat.
U Nokií 5140 mohla být v jednom okamžiku aktivní pouze jedna skupina, v dalších nebylo možné ani pasivně naslouchat. Toto omezení ale snad bude ve finální verzi firmwaru odstraněno.
Informace o osobách ve skupině se ukládají na server u mobilního operátora. Při požadavku na „vysílání“ stisknutím tlačítka server zkontroluje, jestli se někdo ze skupiny zrovna nechystá hovořit a nestiskl tlačítko před vámi. Pouze v případě pozitivního výsledku dovolí síť přenos – z telefonu se ozve pípnutí a můžete začít mluvit.
Nový život s Push to talk
Při praktickém zkoušení Push to talk jsem si uvědomil, že uživatelé mobilních telefonů budou muset změnit své chování s mobilním telefonem. Proč? Představte si, že mobil leží na stole v kanceláři a najednou se z něj přes Push to talk ozve hlas někoho z přihlášené skupiny. Neví, kde jste, netuší, jestli se zrovna hodí, aby říkal to, co má na srdci. Můžete být v obchodě, na jednání, ve vlaku ... Mohou vzniknout hodně nepříjemné situace.
S Push to talk se pravděpodobně začnou více používat vyzváněcí profily a komunikace nejspíš začne opatrným dotazem, jestli můžete mluvit. Na noc se budete odhlašovat, aby vás vtipný kamarád nebudil místo budíku.
Někdy se může stát, že nezachytíte informaci, kterou na vás telefon vyhrkne. Není zde žádné upozornění na přicházející zprávu, žádné varování, mobil rovnou začne mluvit. Může se také stát, že je v kapse, že jste pryč a neuslyšíte, když někdo „vysílá“. Proto předpokládám, že mobilní telefony s podporou Push to talk budou vybaveny záznamníkem, který automaticky nahraje několik posledních záznamů. Nokia 5140 tuto funkci ale nemá. Standardní možností však bude ukládání jmen a čísel všech, kdo se snažili „dovolat“.
Budou platit obě strany?
Úspěch služby závisí hodně na ceně. Jak se bude Push to talk účtovat a kolik bude stát? Při nejjednodušším způsobu se počítají pouze přenesená data. Toto účtování by pro provozovatele bylo velmi výhodné – nemusel by nic řešit, data už počítat umí.
Při osmiminutové konverzaci se přeneslo kolem půl megabajtu dat, což znamená, že minuta vyjde při současných tarifech na takové dvě až čtyři koruny. Pokud by operátor sáhnul k tomuto způsobu účtování, zřejmě by pro něj vytvořil samostatné APN, aby se pro Push to talk nedaly používat paušální datové tarify.
Je zde ale jedna nepříjemná věc, kterou asi někteří uživatelé budou těžko nést – za spojení nejspíš budou platit obě strany. Oba telefony totiž při komunikaci přenášejí data a zde mobilní operátoři jen těžko budou oddělovat, které pakety patří vám a které druhé straně. Zaplatíte oba dva všechno. Představte si potom skupinku o deseti lidech, kde se každá zpráva naúčtuje desetkrát – už chápete, proč je Push to talk pro mobilní operátory zajímavá služba?
Za službu se může také platit měsíční paušál. V jeho rámci například bude určitý počet kilobajtů, minut nebo určitý počet spojení zdarma. Další jednotky mohou být potom účtovány samostatnou sazbou.
Má šanci?
Push to talk je zajímavá technologie a služba, něco, co tady ještě nebylo. Ve Spojených státech amerických je velmi úspěšná, do Evropy se teprve chystá. Problém je ale ještě ve standardizaci Push to talk v sítích GSM. V současné době si zatím jednotliví výrobci jedou po vlastní ose a i když spolu komunikují, standard se zatím ještě tvoří. Měl by být hotový zhruba příští rok, přičemž je reálné, že bude kompatibilní s řešeními, která se objeví dříve.
Služba Push to talk by mohla mít úspěch u lidí, kteří často posílají textovky. Je stejně jako SMS určena pro krátká a jednoduchá sdělení, cena za přenesené množství informací by mohla být nižší a stisknutí tlačítka je přece o tolik jednodušší než psaní textové zprávy.
Jestliže vás Push to talk zajímá víc, doporučuji také náš starší článek o této technologii.