RECENZE: Redmi Note 10 Pro – Když je 120 hertzů víc než 108 megapixelů

OLED displej již není ve střední třídě výjimečný. Ale OLED se 120Hz obnovovací frekvencí? Výrobce si pro nás přichystal zajímavé překvapení, které z telefonu Redmi Note 10 Pro dělá zajímavého kandidáta na koupi. Vždyť za nižší částku nabízí parametry, které se nedávno objevovaly ve vlajkových lodích.

Vybrali jsme nejlepší telefony, které si v říjnu 2024 můžete koupit

Cenovka 7999 Kč za testovanou verzi (6+128 GB) je velmi příznivá i z toho podhledu, že telefon nabídne něco navíc v každé kategorii. Ať už se jedná o foťák s vysokým rozlišením 108 Mpx, stereo reproduktory, rychlé nabíjení nebo výkonný procesor. Jedinou výjimkou je chybějící 5G modem.

Redmi Note 10 Pro
katalog	rozměry a hmotnost: 164 × 77 × 8,1 mm, 193 g displej: 6,7", kapacitní AMOLED, 1 080 × 2 400, 393 PPI sítě: GSM, 3G, LTE konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 5, Bluetooth 5, GPS paměť: 64 GB, RAM: 6 GB, baterie: 5 020 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 732G (8× Kryo 470, 2 GHz, 8nm) operační systém: Google Android 11 fotoaparát: 108MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 63 % vybavenost
cena: už se neprodává

Celou recenzi Redmi Note 10 Pro si přečtěte na následujících listech.

Design

Vystouplý foťák kazí dojem. Není zrovna příjemné používat telefon položený na stole, neustále se houpe ze strany na stranu. Foťák je navíc vystouplý dvakrát, na první vyvýšenině se nachází přisvětlovací LED dioda a senzor ostření a potom je ještě jeden skok, kde leží čtyři čočky fotoaparátů. Pokud byste tuto situaci chtěli řešit přibaleným obalem, ten sahá do výšky prvního výstupku, takže foťáky budou stále vyčnívat a telefon nebude na rovné ploše stabilní.

Modul s fotoaparáty je značně vystouplý

Telefon patří s 6,7palcovou úhlopříčkou k tomu většímu na trhu, nicméně vzhledem k malým rámečkům jsou rozměry 164 × 77 × 8,1 mm a hmotnost 193 gramů celkem příznivé.

Design je poměrně solidní, skleněná záda budí luxusní dojem a rámeček slušně imituje kov. Osobně mě irituje rádoby kovové ohraničení okolo hlavního fotoaparátu a hlavně nápadný stříbrný lem okolo selfie kamery, kterou bych ocenil spíše nenápadnou a nerušivou. Asi to telefonu nelze zcela zazlívat, ale mobil je velmi podobná černá placka jako předchozí modely. Máme v rodině další tři redmi – z toho dva Redmi Note minulých řad a musím říct, že mi dělalo problémy telefony od sebe odlišovat a několikrát jsem málem sáhl po jiném než testovaném kousku.

Telefon se i přes velký displej drží v ruce celkem pohodlně

Z hlediska konektorů a ovládacích prvků má telefon dobrou výbavu. Pravou hranu okupuje kolébka hlasitosti a téměř nevystupující zapínací tlačítko, nicméně jsem neměl problém jej vyhledat a přiložit na něj správně prst k ověření otisku prstu. Na levé hraně se nachází slot na duální nanoSIM. Dole je USB-C konektor, mikrofon a průduch reproduktoru, jehož dvojník je na horní hraně. Na té ho doplňuje sluchátkový konektor, infračervený senzor a sekundární mikrofon.

Takto vypadá první rozbalení telefonu

Displej

Velká chlouba telefonu. Kromě faktu, že je rozměrově skutečně celkem velký, přináší do střední třídy OLED displej s 120Hz obnovovací frekvencí. Jedná se zřejmě o prvek, který prošel největší změnou od minulých generací a který zároveň bude velkým lákadlem.

Nastavení displeje je poměrně podrobné

OLED displeje mají opravdovou černou barvu, protože díky osvětlování každého pixelu zvlášť ji vytváří prostým zhasnutím. Díky tomu nejen šetří energii, ale produkují nekonečný kontrast. Na takové displeje je radost pohledět, lépe se s nimi pracuje v noci (hlavně v případě tmavých režimů) a díky vysokému jasu (až 1200 nitů) není problém se sluncem v zádech.

Osobně se mi líbí móda poslední doby, kdy telefony nepřicházejí se stále vyššími rozlišeními obrazovky, ale zvyšují obnovovací frekvence. Full HD (1 080 × 2 400 px) na 6,7" znamená jemnost 393 ppi, což už je dost, aby lidské oko nerozeznalo jednotlivé pixely. Takže zatímco vyšší rozlišení by téměř nemělo vliv na vnímavou kvalitu, vyšší obnovovací frekvence displeje je viditelná skoro všude a vytváří pocit plynulejšího pohybu. A pochopitelně – kdo o ni nemá zájem, nemusí si ji zapínat a může mít displej na standardních 60 Hz.

Telefon sice nemá notifikační diodu, ale využívá alternativu v podobě aktivního displeje

Jediná výtka k displeji je velmi drobná a často ani nepostřehnutelná. Při zobrazení bílé barvy není plocha displeje jednolitá, ale lze na něm spatřit lehké nazelenalé a nafialovělé pruhy, jež se pohybují při naklápění telefonu. Nicméně je velmi pravděpodobné, že kdybyste si to zde nepřečetli, tohoto jevu byste si nevšimli.

Hardware

Svižný a úsporný. V telefonu tepe Snapdragon 732G a GPU Adreno 618, což není nejvýkonnější kombinace, ale je dost výkonná a velmi efektivní. Testovaný model s 6 GB RAM sice neláme rekordy, ale potěší ve spotřebě. Vnitřní paměť činí 128 GB a je rozšiřitelná o microSDXC karty.

Nadšence do hudby potěší hlasité stereo reproduktory, které jsou poměrně dobré, jen jim chybí basy. Telefon má sluchátkový konektor, takže jsem neváhal připojit svá studiová sluchátka. Zvuk je dostatečně kvalitní, nicméně separace nástrojů ani prostorové podání nedosahuje na kvalitnější zvukové karty nebo přehrávače, ale to se také od telefonu střední třídy nedá očekávat.

Telefon potěší velmi dobrou výdrží na jedno nabití, na což má vliv mimo efektivního procesoru i velmi úsporný displej. Nehrozí, abyste po jediném dni skončili bez energie, vyjma případů hraní her. Dva dny jsou standardem a při střídmějším používání není problém se dostat na dny tři. Tmavý režim pomůže a 120Hz režim jsem používal spolu s tmavým režimem, což přibližně odpovídá výdrži při 60 Hz a světlém režimu. K dokonalosti tak chybí jen bezdrátové nabíjení, ale rychlé nabíjení (33 W) je přítomno.

Software

Plynulé prostředí. Protože telefon disponuje 120Hz displejem, je naprosto klíčové, aby byl samotný systém velmi dobře odladěný, protože každý zásek by byl mnohem znatelnější. To Xiaomi zvládlo bravurně, takže systém i základní aplikace působí na vysoké obnovovací frekvenci velmi svižně.

Základní prostředí MIUI

Základem je klasická nadstavba MIUI ve verzi 12 nad Androidem 11. Samozřejmostí je spousta možností přizpůsobení si telefonu vlastním potřebám.

Nevýhodou MIUI jsou zdvojené aplikace. Xiaomi zkrátka přidalo vlastní verze pro přehrávače či prohlížeče, i když tam jsou již předinstalované od Googlu. Navíc je v základu nainstalovaná i šestice her, která jen zbytečně zabírá místo. Naštěstí lze vše odinstalovat.

Plovoucí okna, roletka s nastavením a průzkumník souborů

Aplikace lze umístit klasicky na plochy nebo je možnost hlavní nabídky, kde jsou všechny pohromadě seřazené abecedně nebo filtrovatelné podle kategorií. Líbí se mi procházení hlavní nabídky posuvnou lištou, kdy se zároveň zvýrazňují aplikace začínající na právě zvolené písmeno. Je zde i možnost aplikaci vyhledat.

Horní vysouvací lišta nabídne přehršel přepínačů, lze si je vybrat i rozmístit podle gusta. Chyběl mi mezi nimi přepínač mezi 60Hz a 120Hz obnovovací frekvencí, protože jsem vždy musel do nastavení displeje. To je trošku krkolomné například pro situace, kdy pravidelně vypínáte rychlejší obnovovací frekvenci například pro úsporu baterky.

Fotoaparát

Profesionální trojočko? Asi se nejde ubránit otázce, zdali se ústupek v podobě vystupujícího fotoaparátu projeví na kvalitě fotografií. Telefon disponuje třemi foťáky na zádech – hlavním 108Mpx snímačem, širokáčem a makro objektivem. To doplňuje selfie kamera nad displejem.

Prostředí fotoaparátu

Aplikace má celkem pět režimů. Fotografie je základní prostředí, kde je možné nastavit hlavní parametry. Lze v něm přepínat mezi fotoaparáty, 1× je hlavní snímač, 2× je optické přiblížení pocházející z hlavního foťáku (ten má vyšší rozlišení, takže se jedná o bezztrátový zoom), 0,65× je širokoúhlý foťák. Na makro objektiv se dá přepnout po vysunutí roletky (položka super makro), nacházejí se tam i mírně pokročilá nastavení.

Základní prostředí fotoaparátu

Lze rozkliknout ještě Nastavení fotoaparátu, kde jsou další položky. Tam se však nenachází nic důležitého a nejspíše si tam nastavíte pár věcí při prvním zapnutím a potom už tam nepůjdete.

Režim PRO nabízí už mírně pokročilé možnosti. Ukáže se lišta, přes níž lze nastavit vyvážení bílé, ostření, čas závěrky, ISO, korekce expozice a výběr snímače a objektivu – tentokrát je volba všech zadních fotoaparátů hezky na jednom místě. V tomto místě zamrzí, že při nastavení na „AUTO“ telefon neukazuje konkrétní hodnoty pro každé nastavení. To dělá až při manuální volbě hodnot.

PRO režim nabízí mnohem více možností

Nahoře v liště se dá nastavit blesk, způsob měření expozice, plné rozlišení snímače 108 Mpx (běžně 12 Mpx), filtry a vysunout roletka s dalšími nastaveními. Asi nejdůležitější položka je zde focení do RAWu. Bohužel, foťák neumí do RAWu uložit fotky v 108Mpx rozlišení, stejně tak ukládání do RAWu není přítomno v jiném než PRO režimu. Pokud tedy omylem přepnete na režim Fotoaparát, fotka se uloží pouze v jpg.

Režim Portrét umožňuje pracovat s hloubkou ostrosti a nabízí možnosti rozmazání podle pomyslných hodnot clon od F1 po F16, což reálně neodpovídá rozostření při dané světelnosti u (bez)zrcadlovek. Také má nabídku filtrů, zkrášlení a úprav pomocí umělé inteligence.

Režim portrét podivně zesvětlí celou scénu a nenabídne přesvědčivé výsledky

Ani na „clonu“ F1 není pozadí dost rozostřené, vzdálené objekty jsou stále na fotce rušivé. Navíc zde chybí efekt vzdálenosti – správně se rozostřené pozadí se vzdáleností, blízko bodu zaostření je rozostření jen nepatrné a postupně zesiluje.

V režimu Více jsou další, spíše kreativní možnosti focení jako dlouhá expozice, noc či panorama, které softwarově upravují způsob snímání.

S kreativními režimy v nabídce Více se dá hezky vyhrát

Panorama je složené nedokonale, lze to pozorovat na drátech, které jsou spíše vlnkované než rovné a někde jsou i přerušení. Pro krajinky a běžné použití je to však dostatečné. Režim dlouhé expozice má více módů pro různé situace, bohužel nejsou podrobněji popsány, takže pro kreativnější situace je třeba hádat, který režim bude nejvhodnější.

Hlavní foťák

Hlavní fotoaparát má rozlišení 12 Mpx, případně 108 Mpx ve speciálním módu. Ohnisko má v přepočtu 26 mm, což odpovídá běžnému širokoúhlému objektivu. První a to nejzásadnější je, že software všechny snímky automaticky velmi silně doostřuje, přidává kontrast a často odšumuje (což znamená ztrátu detailů, typicky na hranách). U 12 Mpx to na displeji telefonu nejde často ani vidět, ale na velkém monitoru nebo při 108Mpx i v telefonu je tento problém jasně patrný. Nejviditelnější je při kontrastních scénách, tedy hlavně venku za slunečného dne.

108 Mpx vs. normální rozlišení vs. dvojnásobné (optické) přiblížení

Co se týče fotek s 108 Mpx rozlišením, ty mají opravdu znatelně více detailů než běžná fotka a nebýt silnějších úprav, jejich kvalita by byla velmi dobrá. Zde tedy zamrzí, že je nelze ukládat do RAWu, kde by tyto příliš invazivní úpravy nebyly a fotograf sám by si mohl fotku doostřit a upravit s citem.

Při porovnání RAWu (kde nejsou úpravy zaneseny) jde velmi dobře vidět, jak silné softwarové korekce vypadají. Při ISO 100 se sice již objevuje drobný šum, ale software na něj a celkově na snímek reaguje příliš agresivně.

Fotky z hlavního fotoaparátu

Pro pečlivé otestování jsem volil velmi náročnou noční scénu. Ukázalo se, že na šum (v RAW) tento snímač nijak vážně netrpí, ISO 640 je velmi dobré, jen mírně ztrácí detaily oproti ISO 50. I ISO 1240 je rozumně použitelné. Hranice použitelnosti je okolo ISO 3000 a výš bych nešel. V RAWu se objevuje hlavně barevný šum a překvapilo mě, že software v jpegu nepoužil ani přemíru odšumování, takže i tam byly zachovány rozumné detaily.

Porovnání: vlevo fotka rovnou z foťáku, vpravo fotka konvertovaná z RAWu, tedy bez úprav telefonu

Co se týče detailů obecně, na nejlepší ISO 50 jsou rozumné, ale nemůžu se ubránit dojmu, že by bylo lepší, kdyby se zvedlo rozlišení fotek z 12 Mpx na 24 Mpx. Běžným snímkům by to pomohlo, ne každý bude chodit do PRO režimu kvůli 108Mpx módu, který navíc není v RAWu. Objektiv má velmi mírné zkreslení, ale korekce je v jpegu jen velmi jemná. Výkon v protisvětle není optimální, ale je uspokojivý.

Celkově bych řekl, že použitý snímač i čočka jsou velmi dobré, ale vůbec se nepovedl software, který do snímků zasahuje příliš invazivně a ničí jejich kvalitu, také rozdíl mezi 12Mpx a 108Mpx režimem je propastný a ne každý bude neustále chodit do PRO módu. Při focení do RAWu se dá problémům vyhnout a fotky jsou dobré.

Porovnání: první snímek z ultra širokáče, další dva z hlavního objektivu; vlevo výřez z RAWu bez úprav, výřezy přímo z foťáku jsou vpravo

Ultra širokáč

Tento foťák má přepočtené ohnisko 7,7 mm a rozlišení 8 Mpx. Snímky netrpí vyloženě na přeostření či přílišné zvednutí kontrastu, nicméně obraz vypadá jako po silnějším odšumění, detaily v dálce neexistují, nablízko tam nějaké jsou, takže tráva na rozdíl od předchozího objektivu vypadá jako tráva, a ne jako surrealistická malba. Fotky vypadají rozumně jen tehdy, když si je bez zvětšení prohlížíte na menším displeji telefonu. Stačí přiblížení nebo monitor a iluze kvality se vytrácí.

Fotky z ultra širokoúhlého objektivu

Navíc foťák trpí na podivné výkyvy. Například scéna níže byla vyfocena na ISO 100, nicméně barevný šum je přítomný skoro všude a odšumování kompletně ničí jakékoli detaily.

Co se týče náročné noční scény, ukázka je při ISO 250 – šum je značný a odšumování pracuje na plné obrátky, takže detaily se ztrácí celkem rychle a na vyšších hodnotách ISO bych foťák nepoužíval. Navíc objektiv trpí na protisvětlo, zkreslení je korigováno silněji a dynamický rozsah čipu také není nic moc, protože se brzy ztrácí detaily ve stínech i silných světlech.

Vlevo je ukázka, jak vypadá fotka  přímo z foťáku s úpravami, vlevo je vyvolání fotky zcela bez softwarových zásahů

I když je vždy zábava fotit s takto širokoúhlým objektivem, bál bych se jej vytáhnout, jakmile se setmí. Ideálně bych jej používal v PRO režimu s pevně nastaveným ISO na 50, a jakmile by fotky začaly být příliš tmavé či rozmazané, přepnul bych na hlavní objektiv.

Fotoaparát má automatickou korekci zkreslení

Makro

Makro foťák mě velmi potěšil a při focení jsem si s ním hodně vyhrál. Dokáže totiž zaostřit již na cca 2,5 cm, což znamená, že takto vyfocené snímky mají opravdu velký poměr zvětšení. Foťák je tedy nadmíru dobrý na zachycení opravdu extrémních detailů a prakticky dobře poslouží i jako lupa.

Vzhledem k menšímu senzoru bych s ním fotil hlavně ve velmi dobrém světle, případně v režimu PRO s pevně nastavenou hodnotou ISO na 50 či 100. Vzhledem ke svým 5 Mpx nemá detailů na rozdávání, ale to vynahrazuje přiblížením.

Focení s makro objektivem bylo velmi zábavné

S tímto foťákem není úplně snadné fotit, protože díky přiblížení má velmi malou hloubku ostrosti a mimo ni se obraz velmi rychle rozostřuje (což je optická vlastnost, takže ono rozmazané pozadí není děláno softwarově), což vytváří i poměrně hezký bokeh. Je třeba si dávat pozor na fakt, že objektiv ostří pouze v rozsahu od cca 2,5 do 10 cm, na cokoli dál již nezaostří a je třeba přepnout na jiný objektiv.

Pětikoruna při maximálním zvětšení (minimální zaostřitelné vzdálenosti) a ukázka bokehu

Celkově je makro objektiv velmi solidní, potěší opravdu hodně přiblíženými snímky a hezkými detaily, jen je potřeba si dávat pozor na světelné podmínky, hloubku ostrosti a rozsah ostření.

Maximální zvětšení potěší každého milovníka makra

Selfie

Přední foťák má slušnou kvalitu. Při dobrém světle potěší slušné detaily, nicméně po předchozí zkušenosti jsem hned vypínal všechny „zkrášlovací“ pomůcky, které by detaily naopak ubíraly. Navíc my blonďáci pomocí těchto filtrů a funkcí vždy přicházíme o řasy a obočí.

Selfie kamerka umí zachovat velmi rozumné detaily

Video

K zachycení videa lze použít více objektivů, ale liší se maximální kvalita. Pro ultraširokáč a makro to je Full HD 30 FPS, pro hlavní fotoaparát potom 4K 30 FPS, nebo Full HD 60 FPS. Slow motion má maximum 960 FPS při rozlišení 720p. Zamrzí i chybějící stabilizace obrazu, takže je vidět, že je mírně roztřepaný.

Ukázkové Full HD video z hlavního foťáku, den:

Ukázkové 4K video z hlavního foťáku, den:

Ukázkové Full HD video z ultraširokoúhlého foťáku, den:

Co se ukázek týče, videa mají dobrou kvalitu, netrpí tolik na vady foťáků, jen snad u ultraširokáče je patrnější větší šum / ztráta detailů. Povšimněte si také drobných otřesů obrazu kvůli absenci jakékoli stabilizace.

Souhrn

Telefon Redmi Note 10 Pro měl velmi dobře našlápnuto k tomu, aby velmi dobře fotil, použití 108Mpx foťáku ale není zárukou úspěchu. Příliš se nepovedl software, který do snímku zasahuje příliš invazivně a ničí detaily. V RAWu jsou sice snímky dobré, ale takto se neukládají 108Mpx fotky a ne každý bude chtít všechny své fotky vyvolávat v počítači. Ultraširokáč trpí na spoustu vad a je vhodné s ním fotit jen za velmi dobrého světla. Makro foťák se povedl, má velmi dobrý poměr zvětšení, takže zachytí i jemné detaily. I když se nejedná o nejkvalitnější snímač, při správném použití umí vykouzlit velmi hezké fotky. Selfie kamerka je také dobrá.

Porovnání: 108 Mpx vs. základní režim hlavního foťáku vs. ultra širokáč vs. 2násobné přiblížení

Zpět k otázce ze začátku – ano, kvalitnější senzor hlavního foťáku si pro sebe zabral více prostoru, proto je část s fotoaparáty vystouplá. Nicméně kvůli softwarovým problémům a nedořešení 108Mpx režimu je má odpověď „Ne“. Vystouplá část není ospravedlnitelná, protože fotky hlavně kvůli softwaru nemají nadstandardní kvalitu.

Závěr

Nástupce oblíbené řady má našlápnuto, aby pokračoval v tradici. Redmi Note 10 Pro k dokonalosti moc nechybí a za ceny okolo 8 000 Kč podle výbavy z něj nejspíše bude bestseller. Hlavním lákadlem telefonu je špičkový OLED displej, skvělá výdrž na jedno nabití a pochopitelně cena. Pokud tedy sháníte mobil s větším displejem, Redmi Note 10 Pro bude velmi vážný kandidát.

Konkurence typicky nabídne o něco málo horší výbavu za podobnou cenu nebo podobnou výbavu za vyšší cenu. To zní pro testované redmi velmi dobře, musí si jen dávat pozor na konkurenty s 5G jako Motorola Moto G G5, která na svou stranu přetáhne uživatele toužící po rychlejších datech.

Motorola Moto G 5G
katalog | recenze	rozměry a hmotnost: 166 × 76 × 9,0 mm, 212 g displej: 6,7", kapacitní LTPS LCD, 1 080 × 2 400, 393 PPI sítě: GSM, 3G, LTE, 5G konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 5, Bluetooth 5.1, GPS paměť: 64 GB, microSDXC (1 TB), RAM: 4 GB, baterie: 5 000 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 750G (8× Cortex-A77, 2 GHz, 8nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 48MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 63 % vybavenost
cena: už se neprodává

Poco X3 NFC
katalog | recenze	rozměry a hmotnost: 165 × 77 × 9,4 mm, 215 g displej: 6,7", kapacitní IPS LCD, 1 080 × 2 400, 393 PPI sítě: GSM, 3G, LTE konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 5, Bluetooth 5, GPS paměť: 64 GB, microSD, RAM: 6 GB, baterie: 5 160 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 732G (8× Kryo 470, 2 GHz, 8nm) operační systém: Google Android 10 fotoaparát: 64MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 61 % vybavenost
cena: už se neprodává

Samsung Galaxy A52
katalog	rozměry a hmotnost: 160 × 75 × 8,4 mm, 189 g displej: 6,5", kapacitní AMOLED, 1 080 × 2 400, 405 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (1200|400 Mb/s) konektivita: USB Type-C, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 5, GPS paměť: 128 GB, microSDXC (1 TB), RAM: 6 GB, baterie: 4 500 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 720G (8× Cortex-A76, 2 GHz) operační systém: Google Android 11 fotoaparát: 64MPx, video (3 840 × 2 160), autofocus, blesk 62 % vybavenost
cena: už se neprodává

Verdikt: Jedná o velmi dobře vybavený telefon se skvělým displejem za velmi přijatelnou cenu. Jeho jedinou slabinou je podivné chování fotoaparátu.

Plusy:

• Cena
• OLED displej s 120Hz obnovovací frekvencí
• Výdrž na baterii
• Slot na 2× SIM i paměťovou kartu
• Stereo reproduktory a sluchátkový výstup
• Makro se skvělým přiblíženími

Minusy:

• Nepodporuje 5G
• Vystouplý foťák
• Podivné softwarové zásahy do fotek

Fotogalerie:

Produktové fotografie:

Redakční fotografie:

Snímky prostředí:

Snímky z fotoaparátu:

Hlavní objektiv

Ultraširokáč

Makro

Ostatní