Pokémon Go. On to ještě někdo hraje? Hraje. A možná byste se divili, kolik lidí je ochotných kvůli Pokémon Go cestovat třeba až přes půlku světa. Vyšroubované ceny ubytování, vysoké ceny letenek na poslední chvíli i zaplněnost letadel na maximum, to byl letošní Go Fest, který hráče (nejen) z Evropy nalákal do Londýna. Navrch k tomu dostali tradiční britské počasí, ale i chytání pokémonů v ulicích této metropole. My jsme byli na místě a přinášíme svědectví přímo z místa dění.
Svou cestu do Londýna jsem pojal zejména jako srovnání s Go Festem v Drotmundu, kterého jsem se zúčastnil v roce 2019. Po čtyřech letech se změnilo mnohé, na druhou stranu byla akce v Londýně svým způsobem specifická. Nebýt deštivého počasí, mohl být celý dojem z akce daleko lepší, na druhou stranu, Londýn je Londýn, a s celodenním deštěm se prostě musí počítat...
Ráno odlet, večer přílet
Doba, kdy bych byl ochoten kvůli Pokémon Go strávit několik dní mimo ČR, je už dávno pryč. Abych maximalizoval herní čas, vyrazil jsem ranním letem Ryanair do Stanstedu (6:20), abych se mohl vrátit zpět večerním letem (18:05) ze stejného letiště do Prahy. A nebyl jsem v tom sám. Ranní i večerní spoj se doslova hemžil mladšími i podstatně staršími hráči Pokémon Go, kteří vyrazili do Londýna. A není divu, jedná se o blízkou oblíbenou destinaci, a pokud člověk plánoval akci dopředu a ne na poslední chvíli, nevyšel celý jednodenní výlet vůbec draho. Samozřejmě se však našli i tací, kteří v Londýně strávili celý prodloužený víkend a vychutnali si tak město dosytosti.
Vstup na Go Fest v Londýně. I přes deštivé počasí byly v parku tisíce hráčů
Jenže, letem to nekončilo, protože Go Fest se letos uskutečnil v prakticky neznámém Brockwell parku, který se nachází v jižní části Londýna. Pro mě to znamenalo cestu vlakem Stansted Express na stanici Tottenham Hale, kde jsem přestoupil na metro Victoria Line a cestoval až na konečnou stanici Brixton. Od ní to však bylo ještě deset minut chůze k severnímu vstupu do parku. Počítal jsem s hodinou a půl na cestu z letiště, k čemuž musím připočíst zpožděný přílet a fronty na pasové kontrole. Do parku jsem tedy dorazil, společně s davy lidí, které se loudaly od stanice metra Brixton, tři minuty po deváté, kdy akce začala.
Londýn nás patřičně uvítal
Brockwell park byl, oproti dřívější akci v Dortmundu, v průběhu akce otevřený i pro širokou veřejnost. Londýňané se hned ze začátku akce divili davu „zombíků“, mezi nimiž se museli proplétat. Lidé zde venčili psy, jezdili na kolech a jeden z běžců si prorážel cestu méně šetrně, než by bylo zdrávo. Bonusem však bylo alespoň to, že nebylo nutné se nikde speciálně registrovat. Kdo měl lístek a přišel do parku, tomu se okamžitě aktivoval speciální herní režim.
Uvítací brána na Go Festu
Nenápadný park se v tu ránu zaplnil pokéstopy a člověk se mohl hned vrhnout do chytání pokémonů. Chvilku však trvalo, než se člověk zorientoval, protože map zde bylo jen poskrovnu. Krátce po deváté ale začalo pršet, a tak se tradiční „davy“ rozprchly a schovaly pod stromy. Dobře vypadající „davové“ fotky tentokrát nemáme, ale s klidným svědomím můžeme říci, že se akce účastnilo několik tisíc hráčů. A to jen v mém čtyřhodinovém okně. Celkem jich v rámci Go Festu bylo šest. Rozprostřených od pátku až do neděle.
Selfie z parku s hráči v pozadí
Mé první kroky vedly k novinářské akreditaci, která mě mohla dostat na různé doplňkové akce. Jenže, sečteno a podtrženo, díky deštivému počasí se to prostě stihnout nedalo. A připravili se i samotní hráči, kteří vytáhli deštníky (i speciální mini-deštníky pro smartphony), pláštěnky, a pustili se do chytání. Pohled na ostatní hráče prozradil, že se stále jedná o hru několika generací. Od nejmladších dětí, až po náctileté, třicátníky či až po starší uživatele včetně seniorů. V parku jsem potkal i osobu na vozíčku, která měla kvůli kopcovitému terénu určitě značné problémy, jeden odvážlivec se do blátivého prostředí vyšlapaných cestiček vydal i se sádrou na noze.
Čtyři oblasti s dekoracemi
Vceku rozlehlý park, který jsem za čtyři hodiny obešel kolem dokola jen třikrát, byl rozdělen do čtyř tematických částí - Dark Jungle, Fairy Garden, Hypnotic Glacier a Volcanic Island . V každé z nich se vyskytovali specifičtí pokémoni, ovšem převahu měly části Dark Jungle a Hypnotic Glacier, zbylé části byly spíše v menšině. Každá z nich i svou dekoraci, např. umělé květiny, džungli s rozprašovači, umělou skálu ze které se ozývalo burácení a ledovcovou stěnu, která měla odrážet světelné paprsky. Jenže, v Londýně mi svítilo slunce asi jen dvě minuty.
Jednu z herní oblastí vyznačovaly tyto obří květiny
Protože však byly oblasti velké, na několika místech bylo přidáno dočasné oplocení s názvem místa, za nímž byl umístěn generátor a reproduktory, které vydávaly zvuky. Osobně mi dekorace nepřišly tak vyladěné a dozdobené, jako před čtyřmi lety v Německu.
Na herní mapě bylo u pokéstop vidět, k jaké části patří, největší nedostatkem však bylo, a to je trochu paradox, málo pokémonů. Zatímco v Dortmundu bylo problém strefit se v chumlu pokémonů na toho pravého, v Londýně jsem šel i dvě minuty, aniž by se na mapě objevila nějaká „novinka“.
Na kolik mě vyšel Go Fest
Cenově vycházel nejlépe let z Prahy na Stansted se společností Ryanair. Letenky jsem nakoupil s předstihem, a rozhodně jsem dobře udělal. Už dva týdny před odletem hlásily mnou vybrané spoje „vyprodáno“, a ceny letenek v posledních dnech před začátkem Go Festu se šroubovaly i přes 6 tisíc v jednom směru. Už dříve jsem zavrhl ubytování, Londýn je přes léto dražší destinací, a oznámení Go Festu jen zvedalo už tak vysoké ceny.
- Zpáteční letenka Praha - Stansted: 3 191 Kč
- Stansted Express na Tottenham Hale a zpět: 33,80 GBP (950 Kč)
- 2 × jízdné metrem na stanici Brixton: 6 GBP (169 Kč)
- Vstup na Go Fest: 32 GBP (900 Kč)
- Celkem: 5 210 Kč (bez stravy a dopravy vlakem do Prahy)
Součástí čtyřhodinového lovu pokémonů byly i speciální úkoly, za které hráči dostali legendárního pokémona Diancie. V areálu bylo možno potkat se známýmí hráči Pokémon Go, podívat se na pokémonský doubledecker, vystát si frontu na objednané tričko, nebo si koupit merch od firmy Niantic.
Výměny a hra ve zbytku města
V areálu byly i stany pro jednotlivé týmy, stan technické podpory, informace, místo pro focení pokémonů v rozšířené realitě, a soubojová aréna. Zatímco jindy by byly všechny atrakce zaplněné do posledního místa, kvůli počasí se většina hráčů věnovala chytání. A nebo vyměňování pokémonů. Běžně lze provést jednu speciální výměnu za den, tento limit byl však na Go Festu navýšen šestinásobně. Sám jsem vyměňoval pokémony z Brity, Japonci a s dvojicí z Libanonu. Kdo chtěl, našel si pokémona, kterého potřeboval. A to doslova za pár minut.
Místy provoz v parku pořádně „zhoustl“
Do parku byly dovezeny i záchody, místa pro načepování a vody a samozřejmě zde byly i stánky s občerstvením. Ceny byly na Londýn standardní, a ani fronty nebyly nikterak dlouhé. Jenže herní čas se ukázal jako dosti krátký. Za čtyři hodiny jsem nachytal 15 shiny pokémonů, což mě řadí ve statistkách hodně nízko. Někteří si z parku odnesli až trojnásobek. Dopolední event skončil ve 13:30, hráči měli hodinu na to, aby park vyklidili pro odpolední skupinu.
Stylový double decker v pokémonských barvách
A to proto, že od 14:30 do 19:30 bylo možné stejné pokémony chytit kdekoliv v oblasti Greater London. Chytání jsem věnoval ještě dvě hodiny přímo v Londýně, který byl doslova zahlcen hráči a herní mapa se hemžila aktivními Lure moduly, u kterých vyskakovali pokémoni. Své statistiky jsem zde trochu vylepšil a vydal se metrem a vlakem zpět na letiště.
Stálo to za to?
Na akci jsem vyrážel ze dvou důvodů. Chytit si vzácené pokémony a podívat se na to, jak si veda hra po sedmi letech své existence. Můžu potvrdit, že pokémoní mánie rozhodně nekončí. Hra nebude mít už nikdy tak velkou uživatelskou základnu jako na svém začátku, počty hráčů se však ustálily, a rozhodně nejsou malé. Ptát se hráčů „To ještě existuje?“ nebo „To ještě někdo hraje?“ bylo cool zhruba před pěti lety. Ale samozřejmě, sto hráčů, sto chutí...
Vzhledem k nepopulárním rozhodnutím vývojářské firmy Niantic, která si proti sobě v nedávné době poštvala velkou část hráčů, to na Go Festu nebylo vidět. Ti, kteří do Londýna přijeli a rádi hrají Pokémon Go, určitě potvrdí, že akce stála za to. Cesta nevyšla nijak draho, a osobně řadím Londýn mezi svá nejoblíbenější města, takže jsem si zde splnil příjemné s užitečným. I přesto, že Pokémon Go rozhodně nehraji každý den, ale spíše na cestách v zahraničí, odkud si vozím pokémony jako „suvenýry“ (něco jako animované kešky), byl Go Fest příjemným zpestřením.
Ti hráči, kteří necestovali do Londýna (nebo do Osaky či neplánují cestu ve druhé polovině srpna do New Yorku), však mají ještě jednu šanci. Koncem posledního prázdninového měsíce se koná globální Go Fest, u kterého nezáleží na tom, kde právě jste. Vstupenka na dvoudenní akci navíc stojí podstatně méně (349 Kč), na stranu druhou přijdete o hromadu hráčů z celého světa, kteří se sjedou na jedno místo.
Konkrétně v Londýně se Go Festu zúčastnilo téměř 50 tisíc hráčů, kteří dohromady chytili více než 10 milionů pokémonů (pouze na území parku). Průměrný hráč tak za čtyři hodiny hraní chytil zhruba 200 pokémonů. Já sám jsem za čtyři hodiny v parku nachodil 22 kilometrů.
A pokud vás následující řádky nalákaly na spojení hraní Pokémon Go a prohlídky města, jeví se jako nejzajímavější říjnový termín Pokémon GO City Safari ve španělské Barceloně. I ta je ostatně v zajímavé doletové vzdálenosti z Prahy, a zřejmě naláká i hráče z Česka. Musíte však počítat s tím, že se nebude jednat o tak velkou akci jako byl Go Fest. Další akce tohoto druhu se uskuteční až za rok.