Mobilní operátoři přichází s novými roamingovými tarify. Unii to ale jako zlevnění nestačí, a tak připravuje nejtvrdší formu regulace roamingu.
Etapa tápání a hledání
Přeskočme nyní část dalšího vývoje, během kterého situace různě oscilovala. Jistou dobu se například zdálo, že zainteresovaná veřejnost, tedy hlavně mobilní operátoři, dokázala přesvědčit Komisi a komisařku Redingovou o tom, že regulace koncových cen není dobrá myšlenka, a že když už má být něco regulováno, tak snad jen velkoobchodní ceny.
Jindy se zase pomyslné kyvadlo vah jakoby vychýlilo na opačnou stranu, a Komise znovu prosazovala regulaci i u koncových cen, formou jakýchsi cenových špiček (price caps). A to jak v absolutní výši, tak i ve vztahu k velkoochodním cenám, vůči kterým by se maloobchodní ceny nesměly lišit o více než určité procento.
Návrh nařízení od Komise
Dění v této „přechodné“ době,plné poměrně protichůdných deklarací, stanovisek i jen pouhých zpráv, mediálního tlaku i lobbyingu, by vydalo na několik samostatných článků (některé z nich najdete například zde). A tak si jen řekněme o dalším důležitém milníku: v červenci 2006 Evropská komise skutečně připravila návrh svého nařízení, včetně posouzení dopadů, a jakéhosi „spotřebitelského shrnutí“. Podleněj by přijetí nařízení přineslo tyto změny:
- náklady spojené s používáním mobilních telefonů v zahraničí by se snížily až o 70 %,
- volání ze zahraničí do domovské země nebo volání do třetí země by zákazníky stálo nanejvýš 44 centů za minutu,
- maloobchodní cena místních hovorů (v rámci navštívené sítě) by byla nanejvýš 30 centů za minutu a
- maloobchodní cena příjmu hovorů by činila nanejvýš 15 centu za minutu.
Souhlasit musí Rada Evropské unie
Vzhledem ke složitým procesům uvnitř Unie musí nařízení uvedeného typu, připravené Komisí, schválit Evropský parlament, ale kromě něj také Rada Evropské unie. To je orgán, sdružující resortní ministry všech členských zemí, do jejichž gesce roaming spadá (dříve se jednalo o Radu ministrů). Takže pokud chce komisařka Redingová svůj návrh nařízení prosadit, musí o něm přesvědčit jak Parlament, tak i ministry členských zemí, kteří mají problematiku roamingu (resp. elektronických komunikací) na starosti.
Ani zde to dlouho nevypadalo na jednotný postoj, když část členských zemí, vedených Francií a Velkou Británií, prosazovala jen regulaci velkobchodních cen, zatímco ostatní souhlasili i s regulací koncových cen. Oficiální pozice ČR, vyjádřená ještě v rámci druhé fáze veřejné konzultace, byla spíše neutrální. Požadovali jsme nejprve studii, která by teprve řekla, které ceny má smysl regulovat. Později jsme se ale zařadili do tábora zastánců regulace pouze u velkoobchodních cen, kde jsme se nacházeli ještě v prosinci loňského roku (podrobněji). Pak ale přišel letošní CeBIT, a na něm komisařka Redingová oznámila, že se jí podařilo přesvědčit ministry členských zemí na potřebě regulace i koncových cen. Tak to vyplývá i z tiskové zprávy našich zástupců na tomto jednání.
A tak už prý zbývá jen několik málo spíše formálních kroků, aby nařízení mohlo vstoupit v platnost.Tedy souhlas Evropského parlamentu a Rady Evropské Unie (bývalé Rady ministrů).
Parlamentní varianta nařízení
V současné době je tedy pomyslný míček na hřišti Evropského parlamentu. Ten zatím stihl projednat návrh nařízení, který připravila Komise v polovině loňského roku, v některých svých výborech. Na 9. května se k němu chystá diskuse v rámci celého pléna parlamentu, a na 10. května pak hlasování.
Zajímavé přitom je, že ve výborech Evropského parlamentu byl původní návrh Komise poněkud upraven, a z mého pohledu v některých pozměňovacích návrzích dokonce ještě „přitvrdil“. Navrhuje mj. zavedení speciálního “záchytného tarifu“, tzv. Euro tarifu, jehož (koncové) minutové ceny by byly direktivně regulovány.
Na tento Euro tarif by byli převedeni všichni stávající (i noví) zákazníci mobilních operátorů. Mělo by se tak stát automaticky, aniž by tito zákazníci museli cokoli dělat. Podle autorů návrhu se tak dosáhne toho, že z výhod regulovaného tarifu budou profitovat všichni zákazníci. Tedy i ti, kteří nechtějí studovat ceníky a smluvní podmínky operátorů, a hledat pro ně nejvýhodnější tarify. Jde tedy o princip, který lze označit jako OPT-OUT: zákazník si může sám vybrat „něco jiného“.
Opakem by byl princip OPT-IN, při kterém by si zákazník musel sám zvolit nový Euro tarif. Nejprve by se tedy musel dozvědět, že vůbec existuje, seznámit se s jeho podobou atd.
Pro mobilní operátory by Euro tarif současně sloužil jako jakýsi „horní strop“: nemohli by nabízet „horší“ tarify než tento Euro tarif, ale pouze „lepší“, s nižší minutovou cenou. Přitom minutová cena Euro tarifu (bez DPH), tak jak ji dnes navrhují poslanci ve výborech europarlamentu, by měla být 40 eurocentů pro odchozí hovor a 15 eurocentů pro příchozí hovor (a již žádné průběžné paušální poplatky ani jednorázové zřizovací poplatky).
To jsou poněkud odlišné maximální ceny oproti těm, které původně navrhovala Komise.
Roaming za paušál?
Dále počítá parlamentní návrh s povinným zavedením (neregulovaného) paušálního roamingového tarifu, zcela bez minutových sazeb, ale s určitou Fair Use Policy, která by omezovala jeho konzumaci. Tento paušální tarif by zahrnoval jak hlasové služby, tak i datové služby, včetně SMS a MMS.
Kromě toho jsou v parlamentním návrhu i některé doslovné perličky. Třeba povinnost operátora zajistit na uživatelově mobilu indikaci toho, že je právě přijímán nebo iniciován roamingový hovor (například ikonou či speciální zprávou na displeji). U některých mobilů toto není problém, ale co u těch, které na to nejsou technicky vybaveny?
Stejně tak navrhuje upravený parlamentní návrh okamžité spuštění masové mediální kampaně, oznamující dostupnost Euro tarifu a vysvětlující jeho podstatu.
A možná nejzajímavější přídavek, o který se postarali poslanci europarlamentu, je požadavek adresovaný národním regulátorům: nepřipustit, aby se zlevnění roamingu promítlo do zvýšení cen „národních“ služeb. Tím totiž mnozí mobilní operátoři hrozí: že pokud budou přinuceni roaming výrazně zlevnit, projeví se to naopak na zvýšení ceny národních služeb.
Dohoda stále ještě není
Pokud by někdo sledoval pouze informační zdroje, blízké Evropské komisi, mohl by nabýt dojmu, že regulace roamingu už je „jasná a rozhodnutá věc“, na které se všichni shodli a všichni táhnou za jeden provaz – a že schvalování v Evropském parlamentu a v Radě EU bude jen formalitou. Zdá se ale, že tomu tak není, a že různí hráči mají na celou věc stále různé názory.
Jednota očividně nepanuje ani mezi členskými zeměmi EU a jejich představiteli, kteří budou o všem hlasovat v rámci Rady EU. Tak například stávající předsednická země, kterou je Německo, prosazuje vyšší (regulované) koncové ceny: 60 eurocentů pro odchozí hovory, a 30 eurocentů pro příchozí hovory (místo 40, resp. 15 eurocentů, které navrhují poslanci, resp. 44/30/15 eurocentů v původním návrhu Komise).
Snad ještě větším předmětem sporu je samotný princip OPT-OUT a jeho použití pro Euro tarif: mají na něj být převáděni automaticky všichni zákazníci, nebo mají mít jen možnost na něj přejít, pokud se tak sami rozhodnou? Situace kolem hledání shody a dohody, na ose Komise - Parlament - Rada EU je tak stále poměrně nejasná a dynamicky se vyvíjí. Například tuto středu se zástupci všech tří stran znovu sešli, aby hledali vzájemnou shodu – a jak se zdá, znovu ji nenašli. Termíny schvalování návrhu v plénu Evropského parlamentu, a také v Radě EU, tak ještě nemusí být definitivní a mohou být dále odloženy. Stejně neurčitý je i jejich výsledek.
Představa, že by se první dopady nového nařízení mohly projevit již tuto dovolenkovou sezónu, je už jasně mimo hru. I kdyby vše šlo hladce, mohlo by nařízení nabýt účinnosti v říjnu letošního roku (viz např. tento odhad), a operátoři by na jeho naplnění měli další měsíc.