Sbohem telefonní budko! Vítej mobile.

„Ahoj, prosím tě, kde teď jsi?“ „Čau, teď zrovna jdu z metra a za pět minut budu u tebe.“ „Tak fajn, já si zatím skočím pro něco k jídlu, měj se.“ „Čau.“ Tak tento rozhovor by před deseti lety byl naprosto nemyslitelný a nemožný. Ptáte se proč? Inu, proto, že tenkrát byly pouze telefonní budky a o mobilních telefonech GSM jsme si mohli nechat pouze zdát.

Kdysi dávno (asi tak před sedmi lety), kdy existovala pouze jedna analogová mobilní telefonní síť, spolu lidé komunikovali hlavně pomocí pevné telefonní linky. Tenkrát se u městských hovorů (v rámci jednoho UTO) platilo vždy pouze za jeden impuls, a tak bylo možné volat třeba i několik hodin za pouhou 1,60 Kč. Meziměstské hovory na tom byly „podstatně hůře“, tam se totiž muselo platit po minutách (!) Pokud jste byli někde na cestách nebo jste chtěli dát vědět domů, že přijdete pozdě, tak jste přišli k některé z telefonních budek a zavolali jste domů. Musím zde ovšem podotknout, že díky tzv. věčným telefonním kartám a nefunkčním mincovým automatům, se dalo mnohdy volat úplně zadarmo, což byla cena více než příjemná. (Ó kde ty časy jsou.)

Ale co se nestalo. Telecom začal zdražovat a zdražoval pomalu každým rokem. Největší ránou pak bylo zavedení minutové tarifikace v rámci UTO (uzlového telefonního obvodu). Tento fakt jednak nastolil krušné časy českým uživatelům Internetu, které se s rostoucími cenami za impuls ještě horšily, a jednak skončil éru hodinových hovorů za 1,60. Dalším krokem ke znevýhodnění telefonních budek bylo to, že SPT Telecom se rozhodl zvýšit cenu impulsu v budkách oproti běžným domácím telefonům. Dokonce to dospělo tak daleko, že jeden čas byl 1 impuls v telefonní budce za 4 Kč (včetně DPH), zatímco u domácí stanice byl za „pouhých“ 2,60 Kč.

Ale pozor, to už se bavíme o situaci před čtyřmi lety, kdy se na trh začali drát operátoři GSM, a to hned dva najednou – Eurotel, který měl již síť NMT a Paegas.

Mobilní telefonování se zdálo zpočátku poměrně drahé, ale vysoké ceny za minutu se díky konkurenci dvou operátorů začaly poměrně brzy snižovat. Počty zákazníků rostly a rostly, ale pořád to byli především podnikatelé či bohatší lidé, které jste potkávali na ulici s telefonem u ucha. Tehdy přišel obrovský zlom v pojetí přístupu k mobilům vůbec – předplacené karty. Koupíte si za nějakých sedm tisíc mobil a můžete telefonovat ihned, bez smluv, závazků, atd. To byl počátek konce telefonních budek.

Stejně jako u tarifních programů, tak i u předplacených sad nastal tvrdý konkurenční boj, který by se dal klidně označit za cenovou válku. Na obou frontách stály nejrůznější druhy přístrojů a operátoři se přetahovali o to, kdo první zpřístupní tu či onu službu. Proto se u předplacených karet postupně objevily téměř všechny služby, které mohli využívat běžní zákazníci. Dnes si pravděpodobně málokdo dovede představit, že tak běžná služba jako SMS byla před dvěma lety předmětem reklamní kampaně na Twist, kdy jste si mohli na billboardech přečíst obří nápis: „Mám už také SMS!“

Co se ale nestalo. U mobilních operátorů byly hovory účtovány po půlminutách a tak vás kratší hovor typu: „Zdržel jsem se v práci. Jsem v pořádku. Přijdu až v osm. Nachystej mi, prosím, večeři.“ přišel na maximálně 2,75 Kč, v případě, že jste volali z Twistu (u Twistu to bylo v případě volání na Paegas dokonce jen 2,50 Kč) nebo z Go na mobil. (Tou dobou mělo mobil „jen“ 10 % obyvatel a psal se rok 1999.) Naproti tomu jste za stejný hovor mohli zaplatit z pevné linky na pevnou linku 2,60 Kč a z telefonní budky na pevnou linku dokonce 4 Kč.

Co ale teď? Buď budu platit o 1,50 Kč za hovor míň, ale musím být stručný a nebo budu platit o 1,50 Kč víc a mohu mluvit až 2 minuty. Co ale když nebude nikde v okolí telefonní budka? Co když se mi něco stane s autem a budu potřebovat odtah? Co když se mi udělá nevolno někde na ulici? Co když všude budou jen kartové automaty a já nebudu mít telefonní kartu? Co když bude u telefonní budky fronta?

Tyto a spousty jiných dotazů si začalo klást tisíce obyvatel ČR. Mobil s sebou zpočátku přinášel hlavně určitou dávku snobství, ale postupem času se stal běžnou součástí našich životů a začal přinášet mnohem víc. Lidé si na mobily začali zvykat a co bylo ještě důležitější – původní argument, že stejně uživatel mobilního telefonu bude volat hlavně na pevnou síť, protože mobilů je málo, se začal vytrácet. V loňském roce to došlo dokonce do takového extrému, že v ČR je více mobilních telefonů než pevných telefonních linek.

Podobně jako před lety vyvstávala otázka, zda jsou mobilní telefony k něčemu, když jich je tak málo, teď vyvstává otázka, zda jsou telefonní budky k něčemu, když pevných telefonních linek je tak málo. Ke konci roku se dokonce může stát, že mobilních telefonů bude dvakrát více než pevných telefonních linek. Kromě toho je ještě převážná část z oněch třech milionů pevných linek domácích a většina lidí je přes den přeci v práci. Situace dospěla dokonce tak daleko, že pokud si vystačíme s minutovým hovorem v rámci dané mobilní sítě, tak nás mobilní telefon s předplacenou kartou vyjde v mnoha případech levněji než volání z telefonní budky do pevné sítě. Shrňme si tedy výhody a nevýhody telefonních budek a mobilních telefonů.

Mobilní telefony: