Siemens M75 jsme prověřili tou nejtěžší zkouškou - praktickým používáním. A vzhledem k tomu, že si říká odolný, vůbec jsme ho nešetřili. Co všechno nový Siemens snese? Jaké má přednosti a jaké nedostatky při běžném používání?
Mezi mobilními telefony s odolnější konstrukcí není příliš velká konkurence. Novému Siemensu M75 se tak může postavit pouze Nokia 5140i nebo starší Siemens M65. Srovnání zde nemá příliš smysl, výbavou je německá novinka daleko vpředu.
Zájemci o odolný mobil mají tedy výběr jednoduchý. Bylo by však trochu neuvážené vybírat mobil jen podle konstrukce. O výbavě si každý udělá obrázek ze specifikace, ale jak je to s praktickým používáním telefonu? Díky odolné konstrukci přiláká Siemens i mnoho uživatelů doposud věrných jiným značkám telefonů, jak se jim bude se Siemensem pracovat? A snese vůbec nový odolný Siemens drsnější zacházení?
Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět. Siemens M75 jsem měl k dispozici na tři týdny, po které mi sloužil „na plný úvazek“ místo mého hlavního telefonu. A co je nejlepší, stal jsem se „agentem s povolením rozbíjet“ a telefon nemusel nijak šetřit. Ba naopak, jedním z úkolů bylo prověřit jeho odolnost v praxi.
Poznámka: telefon je zcela finální, verze firmwaru je 05
Siemens M75 v černé barvě na oficiálních fotografiích
S ručním granátem v kapse
Design telefonu perfektně vyjadřuje jeho hlavní přednost, tedy odolnost. Přístroj působí robustně a nedobytně, za což vděčí především pryžovým bočním hranám a výraznému rámu. Z hlediska rozměrů je trochu větší než běžné telefony, nejvíce mi vadila tloušťka 21 mm po celé délce přístroje. V kapse tak telefon udělá pořádnou bouli, ale je to ještě snesitelné. S většími rozměry souvisí i vyšší hmotnost, konkrétně 110 g. Předtím jsem používal telefon o 20 g lehčí a prvních pár dnů jsem si musel trochu zvykat. Možná se to nezdá, ale opravdu je to mnohdy cítit.
Siemens M75 má trochu nadprůměrné rozměry, ale zato se velmi dobře drží
Pogumované boky mají jednu skvělou vlastnost – nekloužou. V ruce telefon sedí jako přikovaný, ani pot, voda nebo krém se nezaslouží o to, aby vyklouzl. Této zdánlivé maličkosti si všimnete až když si po Siemensu M75 vezmete do ruky mobil s typickými lesklými, plastovými kryty. Hned máte pocit, že vám každou chvilku vyklouzne z dlaně. Jde jen o pocit, ale i ten vytváří celkový dojem.
Celé boky telefonu jsou gumové.. • ..a navíc zdrsněné rýhami
Pryže je na telefonu ale možná až příliš. Několikrát jsem se setkal s přirovnáním, že vypadá jak ruční granát. Osobně si myslím, že jsou materiály, design i barvy pěkně vyvážené (mám černou variantu). Nedivil bych se, kdyby někteří zájemci o Siemens CX75 nakonec zvolili odolný model, který je decentnější a méně extravagantní.
Snese ledacos
K svému telefonu se chovám slušně, dávám si pozor abych jej zbytečně nepoškrábal nebo nenamáhal křehké kryty. Nosívám jej většinou v prázdné kapse u kalhot.
Tyto zvyky však musely jít na čas stranou. K telefonu jsem připevnil šňůrku a pověsil jej na krk v domnění, že zde bude nejzranitelnější. Očekávání se brzy naplnilo, přišla první rána o hranu stolu při prudkém vstávání ze židle (a kolik jich ještě následovalo...) a namočení v talíři s gulášem. Na tento způsob nošení jsem si ale nemohl zvyknout a tak telefon putoval do kapsy, ve které mu pravidelně dělal společnost svazek klíčů. Občas se jen tak válel s ostatními věcmi v batohu, jindy byl natlačený v kapse s kabely od notebooku. Vyzkoušel si i jízdu se skládacím cyklistickým nářadím v brašně v rámu jízdního kola.
Základ ochrany: pevný rám • pryžové boky • a nezbytné krytky choulostivých míst
V rámci testu jsem se obětoval k telefonátu za poměrně hustého deště. Telefon jsem také několikrát nechal spadnout na zem, ať už tam na něj čekal koberec, tráva, písek, dlaždice nebo beton. Navštívil se mnou i cvičnou horolezeckou stěnu, kde se mu snažil dostat do útrob jemný magnesiový prášek z mých rukou.
Telefon vše přečkal bez větší úhony. Na displeji jsou jen sotva rozpoznatelné šrámy. Krycí sklo se zdá být velmi odolné, navíc je mírně zapuštěné vzhledem k okolnímu rámu a kontaktu s podložkou brání i vystouplý joystick a funkční tlačítka. Pryžové okraje zůstaly bez poškození. Na zadní straně byla nejslabším místem spodní část, respektive oba spodní rohy, kde plast vystupuje nad úroveň gumových okrajů. Zde je škrábanců nejvíc.
Na této hraně se škrábancům daří nejvíc
Nejvíce škody natropil magnesiový prášek, dostal se do spár mezi rámem a pryžovými okraji a také kolem tlačítek klávesnice. Ani vlhkým hadříkem se nepodařilo všechen odstranit. Obtížně se odstraňoval také guláš, čištění pod tekoucí vodou jsem ale neriskoval, mobil přeci jen není oficiálně zcela vodotěsný. Tekutina by měla šanci vniknout do telefonu štěrbinou reproduktoru, kolem joysticku a možná i pod krytkami. Zadní kryt se zdá být dobře utěsněn.
Kde by voda měla šanci?
Na telefon jsem si i sedl, cvičně s ním párkrát hodil do trávy a nechal jej „vypéct“ za letního slunečního dne v interiéru auta. V posledním případě bylo hmatem poznat, že jsou pryžové okraje trochu měkčí než obvykle, ale telefon vše bez problému přetrpěl a stále má příkladně pevnou konstrukci. Slabým místem je uchycení paměťové karty, téměř při každém pádu se uvolnila a nebylo možné z ní číst. Bylo nutné ji vždy vyjmout a opětovně zasunout.
Kolik vydrží?
Ochranu čočky fotoaparátu a systémového konektoru zajišťují pryžové krytky. Krytka fotoaparátu je přichycena do štěrbiny externí antény a při fotografování ji tedy stačí pootočit. Drží celkem pevně. Kdybych chtěl používat telefon v držáku s konektorem pro externí anténu, jistě bych krytku za pár dnů ztratil, protože bych ji musel pokaždé vyjmout a někam odložit.
Krytku lze při fotografování pootočit nebo zcela vyjmout
Málem jsem takto několikrát ztratil krytku systémového konektoru a slotu pro paměťové karty na spodní hraně přístroje. Při nabíjení telefonu ji vždy někde odložím a pak marně hledám, hodil by se nějaký pružný úchyt k tělu telefonu, protože používání spodní krytky považuji téměř za nezbytné. Slouží jako nárazník na spodní hraně a zároveň plní funkci dvířek slotu pro paměťové karty. Při pádech se karta většinou uvolní a bez krytky hrozí její úplné vypadnutí..
Vyjímání paměťové karty je trochu obtížné. Je zapuštěná poměrně hluboko a pro vyjmutí je potřeba ji ještě více vmáčknout dovnitř, aby došlo k uvolnění zámku. K tomu se nejlépe hodí pryžová krytka, která je i k tomuto účelu přizpůsobena.
Slot pro paměťovou kartu je velmi hluboký
A jak je na tom Siemens M75 s výdrží? Na jedno nabití, které proběhne do dvou hodin, mi telefon vydržel dva, maximálně tři dny. Mobil přitom nevypínám na noc, mám stále aktivované Bluetooth, denně provolám přibližně 10 minut, napíši několik zpráv, zapisuji důležité úkoly, stáhnu e-mail nebo kontroluji web a v rámci testu sem tam něco vyfotím. Výdrž není nějak oslnivá, ale při této zátěži málokterý telefon vydrží více.
Kryt baterie a co se pod ním skrývá • nezbytné těsnění • zámek krytu zevnitř
V další kapitole zhodnotím displej a ovládání telefonu. Dále se zaměřím na telefonování a práci se zprávami.