Siemens SXG75 naživo: nadupaná 3G cihla

V nabídce Siemensu prozatím chybí mobilní telefon, který by se honosil nejmodernější výbavou a podporou nejnovějších technologií – zkrátka taková hračka pro „technoidy“, jako býval svého času Siemens SX1. Vrchol nabídky na našem trhu prozatím zastupuje model CX75, resp. odolná varianta M75. Již brzy však nastoupí elita v podobě manažerského modelu S75 a luxusního vysouváku SL75. A pro technoidy je připraven model SXG75, se kterým jsme se měli možnost více seznámit.

Siemens SXG75

Poznámka: zkoušený telefon je sice plně funkční, ale nejedná se o finální verzi a chybí mu také česká lokalizace. Proto jsme s psaním recenze ještě počkali a zpracujeme ji až se zcela finálním telefonem.

Dieta je mu cizí

Na novém Siemensu SXG75 upoutají nejvíce rozměry 112 × 53 × 20 mm a posléze hmotnost 134 g. Čísla sice vypadají, že zapadají do běžného průměru, ale telefon je opravdu velký. Tedy alespoň ve srovnání s běžnými mobily. Snad každý, kdo nebyl předem informován, proto hádal, že Siemens SXG75 pracuje s operačním systémem Symbian. Kromě rozměrů telefonu a displeje by tomu napovídal i větší počet funkčních tlačítek. Ale není tomu tak.

   
    
Telefon se vyrábí v černé nebo bílé barvě

Netrvalo dlouho a telefon si vysloužil přezdívku cihla. Větší rozměry bych oželel, strohý design a hranaté tvary jsou otázkou vkusu, ale použité plasty byly pro mě trochu zklamáním. U takového prestižního telefonu by neměly působit tak lacině (týká se to zejména zadního krytu). Kombinace stříbrné a černé barvy je jinak dobře zvolena, k charakteru telefonu se hodí více než bílá varianta, kterou už jsme také viděli na vlastní oči. Díky větším rozměrům se telefon dobře usadí v ruce.

 
Je to pořádný kus telefonu

Na přední straně zaujme nejvíce velký displej, malá kamera pro videohovory a nezvykle umístěná funkční tlačítka po stranách. Ozdobným prvkem je chromovaný rámeček navigační klávesy a stříbrné lemy po stranách ve spodní části. Na levém boku jsou kromě infraportu dvě tlačítka – pro ovládání služby Push to talk a pro spuštění fotoaparátu. Na pravém boku jsou rovněž dvě, tentokrát klasická dvojice pro regulaci hlasitosti. Ve spodní části je šuplík pro paměťové karty. Ten lze otevřít pouze za pomocí tužky nebo podobného špičatého nástroje, nehtem se mi to nepodařilo.

Na zadní straně je příčný pásek s důlky, ve kterém je zasazen fotoaparát. Většinu zadní plochy tvoří stříbrný snímatelný kryt, horní část je černá.

K čemu tolik tlačítek?

Displej se povedl. Je velký a nabízí přitom jemné rozlišení 240 × 320 bodů a možnost zobrazení až 262 tisíc barev. Plocha se mi ale zdála nevyužitá, písmo v nabídce je na můj vkus trochu velké, na druhou stranu je chvályhodné, že vše pohodlně přečtete.

Numerická část klávesnice je tvořena spojitými řadami tlačítek. Ta jsou úzká, ale dostatečně široká a pohodlnému stisku napomáhá i výrazné vyvýšení nad okolní plochu. Žádné výhrady nemám ani k funkčním tlačítkům, jen ta boční jsou trochu hůře přístupná. Navigační klávesa se ovládá velice dobře – na vystouplém rámečku se volí směry, velké ploché tlačítko uprostřed slouží k potvrzení volby.

Nepočítaje tlačítka na bocích, má telefon dalších osm funkčních kláves. Pod displejem je standardní dvojice kontextových tlačítek, tlačítka s červeným a zeleným sluchátkem se však přestěhovala na hrany telefonu vedle displeje. Zelenému tlačítku na levé straně sekunduje klávesa pro spuštění videohovoru, na pravé straně doplňuje pár tlačítko pro spuštění webového prohlížeče. Pod pravou kontextovou klávesou je korekční tlačítko C, pod levou je tlačítko s neznámou funkcí. Zřejmě bude přepínat obraz z přední a zadní kamery během videohovoru. Jak sami uznáte, tlačítek by mohla být jen polovina.

 
Funkční tlačítka jsou i po stranách • podsvícení klávesnice je sytě modré