Během posledních osmi až deseti let se na trhu výrazněji rozšířily skládací telefony s ohebným displejem. Nedá se samozřejmě říct, že by telefony typu knížka (u většiny výrobců označované jako „fold“) nebo véčko (většinou nazývány „flip“) v prodejích nějak zastiňovaly klasické telefony běžné konstrukce (skládaček se prodá z celkového objemu jen zhruba 10 %), ale staly se součástí běžné nabídky.
Za další vývojový stupeň považují analytici z výzkumné společnosti IDTechEx tzv. plně flexibilní smartphony. Tato zařízení nebudou mít ohebný pouze displej, ale do určité míry celou svoji konstrukci. Za první „vlaštovku“ tohoto druhu můžeme považovat funkční prototyp telefonu Motorola, který si můžete omotat okolo zápěstí jako (byť ne úplně vzhledný) náramek. Ohebný je zde nejenom displej, ale i konstrukce těla, která sestává ze zhruba patnácti válečků.
Rozdíl skládací × plně flexibilní telefon
Hlavní rozdíl mezi sklopným a plně flexibilním smartphonem spočívá v tom, že plně flexibilní smartphone lze ohýbat podél libovolné osy, zatímco sklopný smartphone má obvykle jednu nebo dvě osy sklápění, které fungují pomocí pantů. I když se sklopné telefony mohou prezentovat jako flexibilní, jejich flexibilita je omezená. Vývoj skládacích telefonů je také jednodušší a levnější, protože pouze komponenty v oblasti sklápění musí být flexibilní a odolné vůči napětí, zatímco ostatní části zůstávají pevné a jsou umístěny mimo sklápěcí osu.
Uvedená Motorola je ovšem pouze určitý předstupeň k plně flexibilním zařízením. Skutečně flexibilní telefon by měl jít ohýbat podél libovolné osy. I když se touto novou a náročnou vývojovou cestou zabývají i ostatní výrobci, např. Apple, Samsung nebo HMD (dosud výrobce telefonů pod značkou Nokia), podle analytiků je cesta k plně flexibilním zařízením plná výzev a v tuto chvíli není úplně jasné, zda se jejich vývoj vyplatí.
Rozdíl mezi skládacím a plně flexibilním smartphonem. Flexible můžete ohnout prakticky jakkoli, skládačku obvykle jen v jednom kloubu/pantu
A co by vlastně plně flexibilní modely měly přinést, proč se o nich uvažuje?
-
Efektivnější uspořádání komponentů: Flexibilní komponenty umožňují lepší využití prostoru. Například pružná baterie by mohla být obalena kolem jiného komponentu, čímž by se snížilo množství nevyužitého prostoru. To je zvláště důležité u moderních smartphonů, kde je poptávka po velkých bateriích a výkonných procesorech, ale zároveň po lehkém a elegantním designu. Nicméně, tento argument ztrácí na síle, pokud se flexibilní komponenty stanou méně účinnými. Flexibilní baterie často mají nižší energetickou hustotu a kapacitu než tradiční technologie, což znamená, že by bylo potřeba většího objemu baterie.
-
Odolnost vůči poškození: Flexibilní smartphony by byly odolnější vůči pádu, prasknutí nebo ohnutí, což by mohlo prodloužit jejich životnost.
-
Silný marketingový potenciál: Unikátní a těžko napodobitelný design podporovaný silnou reklamní kampaní by mohl vzbudit větší zájem o flexibilní smartphony, než by jinak byl založen čistě na funkčnosti.
Jak naznačuje výčet výhod flexibilních mobilů, jednou z klíčových výzev by byla vždy baterie. Průměrný smartphone využívá v jednom okamžiku 100-500mA v závislosti na aktivitě, což znamená, že baterie musí mít kapacitu 2500-4000mAh, aby vydržela přibližně jeden den. Flexibilní baterie však často mají nižší kapacitu, což by vyžadovalo větší prostor pro baterii, a to jde přesně proti myšlence kompaktnějších flexiblů.
Dalším problémem jsou náklady – například cena tradičních lithiových baterií klesla na 139 USD/kWh v roce 2023, zatímco náklady na flexibilní baterie jsou více než desetkrát vyšší. Analytici proto neočekávají, že by flexibilní smartphony získaly v dohledné době významný podíl na trhu. Je možné, že jedna nebo dvě pilotní linie zaznamenají určitý úspěch, ale plně flexibilní telefony se nejspíš nestanou mainstreamem dříve než v roce 2030, pokud vůbec někdy.