Vyjádřil jsem se nešikovně. Já vím že tak ty věci navrženy jsou. Blábol je to svalování viny. Je jasné, že nikdo nebude navrhovat cokoli tak, aby to bylo nepohodlné, nezáživné a nikdo to nechtěl používat. Stejně jako nikdo nenavrhne auto které pojede krokem, bude nepohodlné a bude se špatně řídit. A taky nikdo nevymyslí fastfood ve kterém by prodával jídlo ze kterého by se všichni pozvraceli.Ale když pojedu jako hovado, není to vina auta protože ono tak jet umí, ale moje. Když budu obézní, nemůže za to mekáč protože prodává vysoko kalorická jídla, ale já že to žeru od rána do večera. A stejně tak, když celej den čumím do telefonu, není to vina telefonu, to já jsem líná neschopná lemra. Co se týče těch depresí, sebevražd atp, tak stejný kraviny jely v 90. o počítačích, na přelomu milénia to byl internet, předtím to bývala televize, babička mi vyprávěla jak ji vyháněli od rozhlasu.Co je ale pravou příčinou těch depresí nejsou ty věci. Je to právě to přenášení odpovědnosti a z toho plynoucí beznaděj. Všichni svádí odpovědnost na telefon, a zároveň ale argumentují, že ho vlastně používat musí a že jejich závislost vlastně není jejich vina. Jenže co pak s tím? Když si každý nalhává, že je vina na někom jiném, tak je to vlastně jen pohodlné. Je snadné svalit vinu na někoho, koho ani neznám. Jenže kromě toho, že si tak člověk lžete sám sobě, tak si uzavírá možnosti s tím něco udělat. A pak mu zbývá jen závislost, beznaděj a deprese, protože s tím vlastně nemůže nic dělat.Jenže ona to není pravda. Když do toho taháš Metu, tak on tě někdo nutí ty služby využívat a trávit tam hodiny? On ti někdo cizí instaluje do telefonu hry které tě pak zasekají? Někdo tě nutí, hodiny a hodiny srolovat přes všechny možné stories, reels, shorts a další podobnej brak? On tě někdo nutí kupovat si telefon co tyto věci zvládá? A že nejde fungovat bez ní? Všímáš si že to píšeš pod článek který je o tom, že to bez ní vlastně jde? Chce to jen přestat si lhát do kapsy, nepřenášet zodpovědnost za vlastní činy na druhé. Vzít svůj život do vlastních rukou, přiznat si že některé věci ne jen že mohu ovlinit, ale jsem také jidiný, kdo je může ovlivnit a pak se prostě snažit, a ovlivnit je.