Apple změnil trh
K vývoji telefonů samozřejmě přispěl, ale mnohem později, nežli s s tím prvním zásekem. Popravdě, v té době jsem neměl sebemenší důvod se o něco takového zajímat. Mé požadavky neplnil ani v nejmenším. Jakési fotky jsem udělal i starým tlačítkovým. A co jsem nesmazal přímo v telefonu, to jsem většinou stejně smazal po zastrčení kabelu do PC. Holt nejsem dobrý fotograf. A máloco se povede. Sluchátka na kabelu i na BT to umělo. GPS také. Dvě karty také. A slot pro paměťovou kartu to mělo jako bonus. Dávno zapomenuté protokoly také. A bylo to ip68. Jen jsem to musel každých pár dní nabíjet.
Přístroj dosloužil i s tlačítky pár let po uvedení prvního iPhone. Od té doby už jsem podruhé upgradoval. Naposledy loni v létě. Kdy mne začalo rozčilovat, že musím nabíjet každé čtyři dny. Holt akumulátor zestárnul. Jsem opět spokojen. Stále mám krytí ip68, opět s výrazným rozšířením podle armádních standardů, při normálním používání nabíjíme jednou za čtrnáct dní (i když jsou situace, kdy mu dám zabrat a za pár dní musím znovu), sdílím cokoliv s kýmkoliv. S výjimkou iPhonistů. Ti mívají často problém sdílet mezi vlastním telefonem a jablečným tabletem. Holt se jim ty mašinky občas rozhodnou, že sdílení nablízko nutně vyžaduje vzdálený server. Občas jsem nucen to řešit via androidí tablet, nebo win notebook.
Fakt nemám nic proti té značce. V dobách, kdy jsem se živil počítači mi doma běžely dvě PC s různými verzemi Windows, další dvě s multibooty linuxů a dvě jablečné mašiny. Pamatuji, že s jablky v heterogenní síti bylo dost problémů. (Ono nebylo jednoduché spojit je mezi sebou v různých verzích. A rozchodit tenkrát sambu také byla sranda.)
Jablka mívají jednu výhodu. Málo HW. Takže systém odladěný na pár kombinací. Ale už před lety stačilo dát ty samé peníze za pečlivě vybrané komponenty pro PC a fungovalo to stejně dobře. Když tam člověk pětkrát denně neinstaloval nějaké blbosti a pak se jich zbavoval. U Androidu je to stejné. Kvalitní produkt, pro který výrobce optimalizuje systém. A uživatel, který už léta používá jen to, co potřebuje. Pak není co řešit. Máme výrobek, který ta stejné peníze dělá to samé, značka neznačka.
A pak máme pár speciálních uživatelů, kteří nutně potřebují určitou vlastnost. Jako já. Prostě Apple nedělá nic, co by mi alespoň vzdáleně vyhovovalo. A to co dělá, má z mého pohledu tolik vad na kráse, že bych do toho stejně nešel. Prostě není pro mne. A pro mé potřeby.
A jako noticku na závěr:
Kolem mne je spousta jablíčkářů. A chovají se stejně, jako fandové v této diskusi. Nad Apple prostě není. Mají lepší navigace. Co naplat, že používají tu samou. Jejich MapFactor prostě ukazuje lépe. Jejich Waze je také přesnější, nežli můj. Mají lepší fotky, videa, lepší napájecí management. Občas je tedy připojím ke svému zaostalému Androidu, který umí fungovat jako powerbanka, ale to se nepočítá. Jo, umí to taky pár dalších věcí. Každému jablku kolem to prozradí přístupové údaje k WiFi. Fakt paráda. Takže člověk, který řeší vcelku otevřenou síť musí řešit i přístupová práva pro různé OS. A jablka tam pouštět jen jako hosty. Nebo se starat o wifinu na horské boudě jako o firemní síť.
Prostě je to nalevačku. Asi jako v dobách Win 95-98. Může to všude. Jenže tenkrát bylo jasné, že to je nadoma. Bez profíka, který řeší restrikce. Do firem byla jiná okna. Tam zase profík otevíral vrátka. Jenže ten úžasný jablečný OS se tam oklikou vrátil. Je natolik UserFriendly, že připomíná home edition MS. Na ještě horší. A zároveň mi ti samí lidé, kteří mi kdysi vysvětlovali, proč to musí mít profíka v backgroundu, a jak jsou špatné homeeditions MS najednou vysvětlují, proč je dobré, že se o to nemusí nikdo starat, páč to funguje samo o sobě.
Vážně by mne zajímalo, co se změnilo. Osobně jsem se krom NT staral i o domácí nasazení Woken. V paneláku. A pak v baráku. NT byla jednoduchá. Povolil jsem to, co bylo potřebné. Homeeditions byly horší. Než jsem pozakazoval vše nepotřebné. Ale řešil jsem to vlastními instalačkami. Včetně SW na stanicích.
A pak Apple. Mám pár sítí (už jako hobbík) se kterými se še potýkám. Doma, na ubytovnách na horách a jinde, kde čas od času bydlím. Býva tam router. O WLan se nestarám. To řeší provider. Ale zbytek. Býva tam nastavena nějaká agregace. Protože bitrate stojí za h***o. Ještě před pár lety jsem neměl moc problémů. Heslo. Přístupová práva. Jenže já jsem tam na pár měsíců v roce. A řešit nějaký problém v Krkonoších, když jsem zrovna tři dny cesty jinde… Jo, přístupová práva. Ale co s jablky? Když si najednou začaly klonovat MAC? A každý iPhone v okolí má najednou stejný přístup? Samozřejmě, že se to dá řešit nativní aplikací routeru, NASky a pod. Řekněme další autentifikační vrstvou. Jenže ta přistupuje k HW skrze web. Takže člověk řeší, jak zakázat přístup k webovému rozhraní jednou cestou, jak ho povolit druhou cestou, a ještě k tomu tu lahůdku, jak do toho všeho pustit jeden MacOS, zatímco kolemjdoucího tam nepustit. Nepomůže MAC. To si klonují. Nepomáhá IMEI. Kdokoliv si může měnit SIM. A teď jsme v místech, kde kde ten internet čas od času nefunguje. Takže přihlašování někde v horoucích peklech je mimo. Takže na routeru, nebo NAS, v ideálním případě na obojím mi běží skript. A bohužel nejsem takový génius, aby byl neprůstřelný. Umím wokna, umím Android, ale nejsem schopen se vypořádat s jablky. Ta se nedají sestřelit bez násilí. Buď je zkrouhnu natolik, že mi někdo volá do Albánie, že si koupil nový iPhone a ať to řeším, nebo tam může každý, kdo jde kolem. Pro mne je iPhone návrat o čtvrtstoletí nazpátek. Má to svůj ekologický systém. Jenže to není novinka. Spíše krok nazpět. Má to nějaké zabezpečení, ale problém je, že pouze uživatelské. V podstatě máte skoro neprůstřelná data. Na amatérské úrovni. Zároveň posíláte do světa tolik věcí, že ty vysmívané homeeditions Woken bývaly tak uzavřeným systém, že se o tom jablíčkařům dnes o tom může jen zdát. I když je pravdou, že to zveřejňují jen soukmenovcům. Tedy do chvíle, kdy se postarají o to, aby se to nedělo.
Co to umí? To samé, co umí ostatní přístroje za stejné peníze. Herdek, tím oborem jsem se léta živil. Když už jsem přestal psát software. A vím, že pračka, myčka, zesilovač, reproduktor, nebo telefon za podobné peníze nabízí stejný poměr cena/výkon. Vím, že kytara za šedesát od Furcha je kvalitativně stejná jako jako Martin za šedesát. Jenže také vím, že mistr Procházka mi za devadesát postaví lubovku, za kterou bych od Gibsona, nebo D'Angelica dal o dalších sto litrů více. Jenže jsem také zjistil, že jsem schopen si tu stejnou kvalitu sehnat laciněji. Nástroje si kupuji bůhví kde. Na poslední kytaru jsem čekal čtyři roky. V červnu přišla s výrobním číslem dvanáctá letos. A o čem mluvím? O Apple. Já proti tomu nic nemám. A kdykoliv si vezmu do ruky nástroj, který jsem si nenechal postavit. Jenže s výhradami. Od konce osmdesátých let jsem byl zvyklý, že si systém upravím podle sebe. Včetně instalace. Apple mi to nikdy neumožnil. Ber to jak to je. A dnes? Jakýkoli systém mi umožňuje dost pečlivé nastavování. Samozřejmě jsou u Androidů aplikace, které si tam výrobce nacpal, já je nechci, nejde to odstranit bez zásahu do kernelu, ale furt je mohu zkrouhnout. Apple mi to nějak neumožňuje.
Možná jsem Androidí a MS ovce. Ale chci být uživatel, který užívá to, co chce. A jak chce. Apple mi dává na výběr ze dvou možností: dělej to podle nás, nebo to nedělej.
Jenže já jsem před důchodem. Dělal jsem pár desek do Temelína. A pár kousků řízení pro letadla. A nějak jsem si zvykl, že šéfuji tomu, co strčím do zásuvky. A v posledních letech se mne jedna firma, a zejména její příznivci, snaží přesvědčit, že do toho nemám co mluvit.
Tož tak.