Jednou dostali přes prsty a už to zkouší zase znovu. Výrobci si zvykli na nekonečný růst mobilního trhu a také na to, že mohou telefony chrlit do prodeje jako na běžícím páse. Jenže s příchodem koronaviru, který druhotně vyústil v nedostatek součástek, k němuž můžeme připočíst i válku na Ukrajině, došlo ke změně myšlení uživatelů. Lidé se v prvé řadě starají o sebe a svou domácnost. I díky rostoucí inflaci, cenám pohonných hmot a energií už na smartphony nezbývá tolik financí jako dříve...
...jenže mobilní výrobci nechtějí ustoupit ze svých ambiciózních cílů, chtějí vydělávat stejně jako v minulosti, nebo ještě zvýšit své marže. Jenže uživatelé chtějí přesný opak, tedy aby jim telefon vydržel s patřičnou podporou co nejdéle. Výrobcům jde o finance v první řadě, a tak se musí uchýlit k nepopulárnímu „umělému zastarávání“. Protože však tyto prakticky již vstoupily do všeobecného povědomí, musí jednat nenápadně. A vůbec nevadí, že už v minulosti dostali přes prsty, v podobném trendu totiž pokračují i nadále.
Můžeme se však tomuto trendu, jakožto uživatelé, nějak bránit?
Plánované zastarávání není nic nového
Vývoj jde neustále kupředu, a pokud by mobilní výrobci nepřetržitě neprodávali svá zařízení v milionech kusů, nebyly by finance na další výzkum a vývoj. Nebyly by výkonnější procesory, výkonnější paměti či kvalitnější fotoaparáty. Spousta výrobců si byla nekonečného řetězce vědoma již dříve, a proto nám výrobci do paměti vštěpovali, že moderní telefon vydrží jen několik málo let. Typicky dva až tři roky, poté opět potřebuje nový „moderní“ telefon...
Typickou výmluvou bylo to, že na starší hardware není možné dostat novou verzi systému, a tím pádem nemají smysl ani bezpečnostní záplaty. Jenže komunita nezávislých vývojářů záhy přišla s důkazem, že to jde. Jenže, proč by se firmy snažily, když místo toho mohou prodat další a další telefony?
Tzv. „kurvítka“ nemusí být jen součástky s omezenou životností. Spolehlivě je zastoupí i patřičný software...
Řešení je tzv. „plánované zastarávání“. Hledají se různé způsoby, jak uměle ukončit životní cyklus telefonu, aby jej mohl nahradit telefon nový. A zatímco dříve se používaly různé mechanismy, které zapříčinily hardwarové problémy, např. poddimenzovaný materiál či jednotlivé komponenty horší kvality, dnes už je vše v rukou softwaru.
Začalo to s iPhony...
O umělém zastarávání telefonů se hovořilo dlouhodobě, ovšem až Apple potvrdil, že se jedná o běžnou praxi. Vzpomeňme na kauzu s bateriemi z roku 2017, kdy byl americký gigant usvědčen z úmyslného zpomalování iPhonů. Mnozí Applu na mobilním trhu předpovídali strmý pád, jenže americký gigant se ze všeho vcelku rychle oklepal. Zastarávání svedl na baterie, které už po letech nemají tak velkou kapacitu, a tak výrobce prostě „musel“ přistoupit k omezení výkonu telefonu. A všichni mu to sežrali i s navijákem...
Apple totiž při představení svých produktů srovnává jejich mezigenerční „rychlost“, a tak starší modely při uvedení nového modelu dostaly aktualizaci, která je zpomalila. A pří přímém porovnání bylo jasné, že prostě potřebujete mít novější a rychlejší iPhone. Starší telefony přirozeně „stárnou“, ale Apple je chtěl trochu více popohnat. Nakonec se omluvil, zaplatil pokutu a dnes u baterie ukazuje její „zdraví“ a posuvník, kterým můžete výkon telefonu utlumit, abyste „šetřili“ baterii. Problém vyřešen, ale pachuť zůstává. Apple totiž nebyl jediným usvědčeným...
Samsung a omezení herního výkonu
...Samsung se do obdobných vod namočil v podobě softwaru Game Optimising Service (GOS). Ten byl používán dlouhodobě a to i u těch nejdražších telefonů řady Galaxy. Zatímco u benchmarků, které byly ve whitelistu, Samsung povolil plný výpočetní výkon, při hraní her byl už od prvního zapnutí telefonu jeho výkon cíleně omezen. Oficiálně byla důvodem delší výdrž baterie a ne tak výrazné zahřívání telefonu při hraní her...
To sice nelze přímo brát jako formu umělého zastarávání, ale ukazuje to sílu softwaru, který v případě omezování funkcí a výkonu hraje zásadní roli. Nebýt neustálého porovnávání výsledků v různých výkonových režimech, na toto cílené omezování, které Samsung v tichosti praktikoval několik let, by se zřejmě vůbec nepřišlo. A navíc, díky tomu, že Samsung pouštěl plný výkon telefonu „kdy chtěl“, byly výsledky jeho telefonů odstraněny z benchmarku Geekbench. Záhy se prokázaly podobné praktiky u řady Xiaomi 12, takže Samsung v tom rozhodně nebyl (a není) namočený sám.
Samsung to zkusil, ale dostal přes prsty. Zejména v Jižní Koreji byl z provalení služby GOS doslova poprask. Samsung se omluvil, přiznal chybu a přidal do nastavení přepínač, který může omezení služby GOS deaktivovat. I tak však zůstává hořká pachuť. Tyto systémy by v telefonech určitě měly existovat, ale uživatel by nad nimi měl mít určitou kontrolu. Telefon totiž není majetkem výrobce, ale samotných uživatelů. A právě ti by se měli sami rozhodovat, jak s výkonem a energetickou spotřebou naloží. A to i za cenu vyššího zahřívání.
Užitečné a zákeřné aktualizace
Apple se v minulosti „vyžíval“ v aktualizacích systému, které telefon zpomalily. Software byl totiž přímo navržen pro novější model iPhonu, a starší „logicky“ nemohl fungovat tak dobře, jako ten nejnovější. Poté, co se v roce 2017 provalila aféra se zpomalováním zařízení, už je tento „problém“ prakticky neviditelný. A to přesto, že Apple nabízí čtyři až šest generací systému v rámci životního cyklu iPhonů. Tedy vysoký nadstandard. U Androidů je však situace složitější.
Dlouhodobě nejlépe na tom byl s aplikacemi Google, nyní jej dohnal Samsung, který u svých telefonů nabízí čtyři další generace Androidu a až pět let bezpečnostních aktualizací. Podobně jsou na tom ještě Pixely, zbytek mobilních výrobců je na tom však daleko hůře. Spousta z nich dopředu raději ani neuvádí, kolik nových verzí telefon dostane, aby to nemohlo být použito proti nim, když se kýžená aktualizace neobjeví. Za vším je třeba hledat peníze.
Google jako jeden z mála výrobce přesně uvádí, do kdy budou telefony dostávat updaty systému a zabezpečení
Při pořízení telefonu si tedy „kupujete“ i softwarovou podporu. Z tohoto pohledu tak vypadá velmi smutně situace zejména u herních telefonů Red Magic. Ty mají softwarovou podporu jeden a půl až dva roky, přičemž na telefony „obecně“ dorazí jedna velká aktualizace systému. Jenže, loňský Red Magic 6 na update zatím stále čeká, a u výrobce je ticho po pěšině. Nízká pořizovací cena telefonu tedy není vše.
Důležitá poučka: Spolu s telefonem si kupujete i softwarovou podporu. Když je levný...
Bezpečnostní aktualizace jsou v dnešní době bezesporu velmi důležité, jenže krátká doba podpory nutí uživatele „vyhodit“ telefony, s nimiž jsou jinak spokojeni. Kupříkladu Pixel 3 měl softwarovou podporu jen tři roky, a protože už nedostává aktualizace zabezpečení, uživatelé jej museli, chtě nechtě, vyměnit za novější modely.
Aktualizace však mohou být i trochu „zákeřné“, výrobce do nich může přidat doplňky, které omezí některé funkce telefonu. Na vyšších verzích softwaru nemusí fungovat některé aplikace, které však nemají problém běžet na nové generaci telefonu se stejnou verzí systému. A nebo si musíte na update aplikace počkat neúměrně dlouho, nový telefon totiž vždy dostává přednost.
Za zmínku stojí i politika bezpečnostních aktualizací, které vydává Google ve svém pravidelné sekci Android Security Bulletins. Hned při vydání se aktualizace dostává do Pixelů, a pak také k dalším výrobcům na trhu. Jenže ti si k záplatám systému přidají i své vlastní, a je jen a jen na nich, kdy a zda vůbec tyto aktualizace do telefonů pošlou. Vcelku šikovně se tak dá „uměle“ ukončit softwarová podpora telefonu. Když už nedostáváte bezpečnostní aktualizace, nastal čas pořídit si nový telefon.
Google vždy zveřejňuje obsah měsíčních záplat zabezpečení, o jejich nasazení však rozhodují sami výrobci
Jeden za všechny, jako příklad nežádoucího updatu můžeme uvést Apple, který u starších monitorů bez tlačítek deaktivoval možnost úpravy jasu přes nabídku v operačním systému. Výrobce mohl nechat jeho jas na maximu, ale místo toho je fixně nastavený na minimu, takže na něm nic nepřečtete. Jenže, pokud si koupíte novou generaci monitorů, úprava jasu samozřejmě funguje. Je to cílená akce nebo jen chyba, která vznikla nedopatřením? To necháme na vás...
Zpětná kompatibilita a šikovná komunita
Android se v dnešní době může alespoň opřít o zpětnou kompatibilitu aplikací. Většinu z nich totiž spustíte i na Androidu 6 z roku 2015, při vývoji nových aplikací je minimem Android 4.0 Ice Cream Sandwich. To u iOS jsou podmínky o dost horší, aplikace totiž vyžadují stále novější a novější verzi systému, a i díky široké podpoře ze strany Applu se může stát, že si vybranou aplikaci na svém starším iPhonu nestáhnete. Nové aplikace vyvíjené pro Apple musí být minimálně cíleny na iOS 11. Pokud tento systém nemáte, musíte koupit novější iPhone...
Android výrobci se dlouhodobě vymlouvali na to, že novější verzi Androidu neutáhne stávající hardware. Ovšem už před lety měly špičkové telefony výkonu na rozdávání. Fairphone 2 dostal letos v březnu Android 10, a to po sedmi letech od pobytu na trhu. Samsung Galaxy S5 z roku 2014 zase začínal na Androidu 4.4.2, a skončil na Androidu 6.0 Marshmallow. Ovšem po osmi letech můžete telefon aktualizovat až na Android 12L! Tedy na verzi, kterou v telefonech zatím nikdo nepoužívá. Ano, update je neoficiální v podobě LineageOS 19.1, i tak však ROM běhá stabilně a bez větších problémů.
To však není univerzální lék, protože custom ROM je možné nahrát jen do těch modelů, kterým se dá odemknout bootloader. A to znamená, že výrobci musí nejprve zveřejnit zdrojové kódy, aby to bylo možné. Z principu Androidu zdrojové kódy zveřejnit musí, valná většina čínských značek si s tím však hlavu nedělá. I přesto, že si pořídíte špičkově vybavený telefon méně známé značky, u něhož budete chtít v budoucnu využívat custom ROM, můžete tvrdě narazit. Největší vývoj custom ROM se týká mainstreamových telefonů, které však mají paradoxně často slušnou softwarovou podporu, a tak nejsou alternativní ROM tolik potřeba.
Vizuální stárnutí telefonu
Výrobci mají strategii „umělého zastarávání“ zmáknutou i po vizuální stránce. Prakticky veškeré designový vývoj se soustředí primárně na to, aby nový telefon vypadal lépe, než „zastaralý“ předchůdce. Oproti běžným panelům vypadal displej s výřezem moderněji, jenže pak přišly průstřely, a výřez hned vypadá jako pár let stará záležitost. Brzy nastoupí poddisplejové selfie, v jejichž stínu budou průstřely vypadat, jako minulost, na kterou byste měli nejraději zapomenout. Ani výsuvné selfie se na trhu příliš neujaly, a dnes byste na ně koukali přes prsty.
Za vším hledejte dokonalý marketing, i vysouvací selfie už dnes vypadá trochu zastarale
Vzpomínáte ještě na dobu, kdy byl na každém smartphonu zcela automaticky 3,5mm jack? Tento konektor sice z trhu úplně nevymizel, ale když se objeví, tak nějak podvědomě cítíme, že se jedná o záležitost staršího data. Mobilní výrobci nám prakticky vnutili fakt, že zcela bezdrátová sluchátka jsou ta nejlepší k mobilu (a to, že stojí pár tisíc „není podstatné“), a díky odebrání sluchátkového konektoru nám prakticky ani nedali na výběr.
Jindy ale výrobcům stačí mnohem méně a Apple je v tomto přeborník. Po půl roce pobytu iPhonu na trhu přijde s novou barvou, která výrazně vylepší prodejní čísla. Nebo stačí jen u novinky nabídnout lehce upravený design. Telefon se sice podobá starému, ale marketingově z toho dokáží výrobci vykřesat maximum. Proč jinak Applu prochází stále stejný design, který, až na výjimky, u iPhonů používá celou řadu let? To by jiným značkám na trhu rozhodně neprošlo.
„Užitečné“ nevyměnitelné baterie
Pokud však výrobci ve vašem případě ve vašem případě selžou, a nepřesvědčí vás osvědčenými taktikami, podle nichž vaše zařízení vypadá zastarale, není tak rychlé a kvůli chybějícím updatům už ani tak bezpečné, je tu ještě jedna záchranná brzda. A tu výrobci mysleli dávno předtím, než si začali „hrát“ se softwarem. Ano, máme na mysli nevyměnitelné baterie.
Jejich nástup do smartphonů přišel v době, kdy frčela kovová „unibody“, a pevně integrovaná baterie byla jejich podmínkou. I to je však výmysl, protože např. řada Wave s operačním systémem Bada od Samsungu ukázala, že lze spojit výhod kovového těla i vyměnitelné baterky. Dnešní telefony jsou často i celoplastové, jenže nepřístupná baterii v nich jaksi zůstala.
Trh však šel jiným směrem, takže vyměnitelné baterie u telefonů dnes vidíte jen velmi sporadicky. A protože fyziku neovlivníte, časem začne kapacita baterie v telefonu postupně klesat. Nabíjení je rychlejší a telefon nevydrží tak dlouho, když byl nový. Musíte ji vyměnit, jenže to v domácích podmínkách neuděláte. Je třeba dát telefon do servisu, kde mimo baterie zaplatíte i práci. A zvláště u levnějších telefonů, které už třeba mají drobné poškození displeje, se to možná ani nevyplatí. To už si raději koupíte nový telefon...
Iniciativy na dostupnost domácích oprav telefonů existují (pouze v USA), zatím jsou však spíše pro smích. Kupříkladu výměna baterie iPhonu vás vyjde v domácích podmínkách dráž, než v servisu. Navíc se se servisním centrem stejně musíte spojit, aby vám na dálku „autorizoval“ náhradní díl. A to samozřejmě není zadarmo. Pokud součástka není autorizovaná (nebo dokonce nepochází přímo od Applu), telefon ji „nepřijme“. Podobná situace panuje i u některých Android výrobců. I to je jeden z kroků, které jdou vyloženě proti samotným uživatelům.
Rozbitý displej? To už je dnes pomalu na výměnu větší poloviny telefonu. Servisy mění celé moduly, samotné sklo v řádech stokorun vám nikdo oficiálně nevymění
A pak tu máme displeje. Pokud dojde k jejich poškození, většinou to odnese jeho krycí sklo nevzhlednou pavučinou. Samostatná skla dnes jen tak nevyměníte, mění se celý displej, který je častokrát součástí šasi. Např. Samsung při výměně displeje i automaticky mění baterii, a to kolikrát znamená výměnu větší části telefonu za novou. Místo výměny skla za pár stovek, které by mohlo jít „odsát a odlepit“ i z vnější strany, tu máte komplexní rozebrání telefonu a zásah za pár tisíc. Ruku na srdce, není už lepší rovnou pořídit nový telefon se zárukou na 24 měsíců?
Není to jen v mobilním světě
Umělé zastarávání dnes nezasahuje jen do oblasti smartphonů a tabletů, ale ovlivňuje prakticky celý segment elektroniky. V noteboocích najdeme disky a paměti, kterou jsou nedílnou součástí základních desek. Upgrade tedy není možný, a pokud odejde SSD disk, můžete celý počítač vyhodit do koše, protože se oprava nevyplatí. Tiskárny zase mívají čítače stránek, takže jednoho dne přestanou tisknout. Můžete je vyhodit a koupit novou, a nebo zabrousit na internet, zadat na tiskárně speciální kód, a voilá! Můžete pokračovat v tisku. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.
Protože žijeme v propojeném světě, jsou to i samotná zařízení, která jsou neustále připojena k internetu. Pomyslná hrozba, tzv. „Kill Switch“, je zde prakticky neustále. Pokud si výrobci zamanou, mohou všechny telefony na dálku prakticky deaktivovat, nebo jim výrazně omezit funkce. Např. stačila jen chybná aktualizace, a u všech hodinek od Samsungu přestalo fungovat placení. Kritizován byl Samsung, ale chybu udělal Google, který ji opravil až po sedmi dnech. Co kdyby se to podobné opakovalo se všemi Androidy?
Nejoblíbenější smartphony
Další oblíbené smartphony
Připravte se na to, že do budoucna bude online závislost zařízení ještě vyšší, a pro výrobce bude „umělé stárnutí“ těchto produktů jednodušší, než kdy dříve. Skoro se zdá, že nad fyzickými telefony začínáme pomalu ztrácet kontrolu, protože je má v moci někdo jiný. Představte si to jako předplatné, pokud platíte, máte ke všemu neomezený přístup, ale jakmile přestanete (nebo jste offline popř. má aplikace problém), iluze všeobecné dostupnosti náhle zmizí, protože fyzicky nic v ruce nemáte.
A nějak tak by mohla vypadat smutná podoba mobilní budoucnosti. Na druhou stranu, vždy si přece můžete koupit nový telefon...
