Sony Ericsson W705: přemalovaný na Walkman (test)

Sony Ericsson W705 je elegantní Walkman slider, který se může pyšnit předními hliníkovými kryty, dobře ovladatelnou klávesnicí, bohatou funkční výbavou a pevným konstrukčním zpracováním. Hudební reprodukce je opět na vysoké úrovni, zvykáme si na nový ekvalizér, rozšířené stereo a vestavěnou aplikaci YouTube. Vzhůru na recenzi tohoto nového multimediálního přístroje.

Klíčové vlastnosti:

• výborné konstrukční zpracování, luxusní vzhled
• přehledně rozmístěné ovládací prvky s přesným ovládáním
• bohaté nastavení ekvalizéru
• kvalitní reprodukce hudby u dodávaných sluchátek
• funkce světlo pro přísvit, která se může občas hodit
• vestavěná aplikace YouTube
• akcelerometr nejen pro hraní pohybových Java her
• podpora Wi-Fi
• zprávy v podobě konverzací

Hlavní nedostatky: 

• podobnost s modelem C510
• z objektivního hlediska je změn pramálo
• absence autofocusu
• video pouze pro MMS zprávy
• není za co se zapřít při vysouvání telefonu
• ze sluchátek mě zpočátku bolely uši, musí se na ně zvyknout

Zpracování na výbornou

Pokud jste při používání modelu G705 měli pocit, že všechno tak nějak nesedí na svém místě a vrže, tak na to můžete u jeho Walkman varianty zapomenout. Sony Ericsson W705 je zařízení vysouvací konstrukce o rozměrech 97 x 47,5 x 14,3 mm a hmotností 98 gramů. Již na první pohled vás upoutá rozměrná čelní plocha potažená vrstvou broušeného kovu, která telefonu přidává na eleganci, boky jsou zaoblené a tvoří se zadním krytem jednolitou, avšak tenkou skořápku. Díky pogumování se přístroj dobře drží v ruce a nakonec ani tak obrovsky nevypadá. Čelní plochu zaujímá z větší části QVGA displej s úhlopříčkou 2,4" a podporou 262 tisíc barev, jemnost je velmi dobrá, možná to bude vypadat, že se v recenzích neustále opakuji, ale displej bude opět často označkován dotyky vašich prstů.

 
Hlavním ovládacím prvkem je kruhová kurzorová klávesa, která je dostatečně vyvýšena nad okolní povrch, což zaručuje pohodlné ovládání. Její střed je vyroben z hladkého materiálu a i přesto nabízí překvapivě velmi dobrou citlivost a jemnost. Po stranách hlavního ovládacího prvku jsou rozmístěny dva kruhy, do nichž zapadají klávesy se sluchátky. Při horizontálním pohledu jsou kontextové klávesy a jejich protikusy (klávesa pro menu činnosti a korekční céčko) v profilu pomalu rostoucího U. Ergonomie ovládání mě zaujala, k dispozici bylo dost místa, které Sony Ericsson patřičně a příkladně využil.

Vše je správně na svém místě

 
 
Po vysunutí telefonu se nejen odemkne klávesnice ale hlavně se odhalí alfanumerická klávesnice. Na první pohled vás pravděpodobně nezaujme, vypadá všelijak, jen ne tak, že se dá dobře ovládat. Opak je však pravdou, klávesy jsou sice vyrobeny v jednom bloku, každá z nich je však vyvýšena v menším půlkruhovém profilu a mají jemný stisk i zdvih a dobře se tedy ovládají. Při psaních delších zpráv vás nebudou bolet prsty jako u jiných přístrojů, na slider mi horní řada přišla překvapivě více dostupná prsty, než u předešlých modelů, její podsvětlení je neutrální - bílé. Pružina je poměrně tuhá, takže pro zasunutí budete muset vyvinout trochu více síly než jen líně posunout prst, je škoda, že výrobce nevyplnil volné místo mezi displejem a ovládacími prvky nějakým výstupkem, za který by se dal prst zapřít. Při vysouvání se zapřete o spodní hranu, na zasouvání jedním prstem si však nemyslelo, pokud máte navíc zpocené prsty, je tato činnost ještě ztížena. Často tedy budete muset nuceně a neochotně čistit otisky prstů z displeje.

Při vysunutí telefonu drží díl v kolejnicích jako přibitý, vůle do stran, prohýbání či dokonce vrzání krytů rozhodně není na pořadu dne. O zadní skořápku jsem se zprvu bál, protože je to velmi tenký plast a lze jej snadno oddělat, u telefonu ji však drží mimo zoubků i manuální zámek na spodní hraně. Na opačném konci nalezneme klávesu s logem W, která se stará nejen o přechod do hudebního přehrávače, ale jejím delším stiskem a zatřepáním telefonem na jednu či druhou stranu lze docílit i přepnutí skladby. Datový konektor se přesunul do horní části levého boku, což považuji za poměrně dobré konstrukční řešení, pouze mě zaráží, že se této změně nepřizpůsobil konektor u dodávaných sluchátek HPM-77. Po jejich zapojení však kabel vede směrem nahoru, takže kabel ční do prostoru místo toho, aby splýval po levém boku přístroje, což by bylo nejen efektní, ale i efektivní.

Na opačné straně má své pevné místo dvojklávesa pro ovládání hlasitosti a také jednopolohová spoušť 3,2 Mpix fotoaparátu, jehož nechráněnou čočku (zapuštěnou pouze 1 mm pod povrch) nalezneme i s přisvětlovací diodou v zadním krytu. Slot pro paměťovou kartu je zpřístupněný až po sundání krytu, nemusíte ale zoufat, 4GB kartu M2 ze základního balení do přístroje jednou dáte a pokud nemáte opravdu extrémní nároky na volné místo, zůstane na svém místě pěkně dlouho. 

Uživatelské rozhraní se točí okolo „x“

Již na zádi vysunutého dílu můžete spatřit motiv, který jsem pracovně nazval písmeno x s kapkami na koncích, který plynuje pokračuje i v uživatelském rozhraní telefonu. Uživateli je totiž k dispozici pět schémat a hned čtyři z nich se nesou ve znamení zmíněného motivu. V závislosti na daném schématu se mění nejen všemožné barevné prvky a animace, ale také i podoba menu, to může být navíc ještě v podobě rotujícího prstence či jedné ikony roztažené přes celý displej. Podnabídky jsou již jen textové s možností použití číselné volby.

Pohyb v menu je plynulý a svižný, animací je sice dostatek (např. od aktivní ikony vystřelují náhodně trojúhelníky, apod.), na celkový chod přístroje ale nemají žádný vliv. Pohotovostní stav zobrazuje to, na co jsme již zvyklí, tedy informace o stavu signálu, baterie, datum, čas, jméno operátora a aktuální či zmeškané události. Stiskem boční klávesy zjistíme stav telefonu, co se paměti a kapacity baterie týče. Častou žádanou funkcí je i čidlo polohy, díky kterému lze hrát nejen tzv. motion games ale také překlápět displej na bok, to je umožněno jen při přehrávání hudby či videa. S akcelerometrem může spolupracovat i animace na pozadí, např. v bludišti musíte kuličku dovést do cíle a pak se labyrint změní.

Walkman stěžejní funkcí

V hlavním menu nalezneme celkem netradičně dvě ikony, kterými se dostaneme k přehrávání hudby. Jedná se o ikony Walkman a Média, ze které se lehce dostaneme opět k Walkmanu. Interface hudebního přehrávače pokračuje v zajetých kolejích, obrázku alba (či alternativně vizualizace) sekunduje celková délka skladby s odpočtem, pořadí skladby v playlistu či detailní informace o interpretovi. V možnostech nastavení nalezneme funkci rozšířené stereo, přímo v ekvalizéru je ještě možnost nastavení funkce Clear Bass ve čtyřech úrovních. Ekvalizér je v podobě pěti frekvenčních pásem s možností nastavení jedné ze sedmi poloh u každé z nich. Pokud se vám nad nastavením nechce přemýšlet, můžete si vybrat s několika přednastavených, nachází se zde: Normal, Pop, Heavy, Jazz, Treble, Unique, Soul, Easy a Bass.

Po stisknutí malé klávesky na horní hraně můžeme přeskakovat skladby i pouhým mávnutím telefonu, hlasitost nastavujeme stiskem bočních kláves. Po delší mám tu čest s telefonem, jehož reproduktor hraje kvalitně s nešumivými basy a hlasitě a zároveň. Ještě lepší to je ale v dodávaných sluchátkách HPM-77, reprodukce je velmi kvalitní. Po delším poslechu mě ale z těchto špuntů bolely uši, uživatel si na vše musí teprve zvyknout. Samozřejmostí je vytváření playlistů, přehrávání skladeb podle nálady (SensMe), podpora TrackID či automatické překlopení obrazu.

Foťák zapomněl ostřit

Zatímco hudební funkce jsou citelně podporovány, 3,2 Mpix fotoaparátu byla odňata nejpotřebnější funkce a tedy automatické ostření. I přesto, ale dokáže vytvořit přijatelné snímky. Už se po několikáté opakuji, ale rovnost dostatečné světlo = kvalitní fotografie platí i v tomto případě. Při focení či natáčení videosekvencí (hodí se jen pro MMS zprávy) je možno použít i přisvětlovací diodu, bez aktivace fotoaparátu lze diodou i přisvětlovat, může za to podpora funkce Světlo (pozn. red.: ta naopak chybí nedávno recenzovanému Sony Ericssonu C510). Přímo na focení textu to bez ostření není, ale i tak se dají rozmazané znaky číst. Vodícím znakem některých fotografií je rozostření na krajích fotografie, několikrát se mi stalo, že byla scéna absolutně přepálená. Jak můžete sami vidět, lze vyfotit i velmi slušné snímky s reálným podáním barev, poměrně dobře dokáže čočka zachytit i objekt v pohybu (samozřejmě s mírnou deformací). Zde jsou ukázkové fotografie:

Proměnlivost funkcí téměř žádná

Jelikož jsem měl před nedávnem možnost testovat i Sony Ericsson C510, musím přiznat, že při popisu dalších funkcí bych se jen stále opakoval. Popis uživatelského rozhraní naleznete tedy detailně popsán v recenzi modelu C510, mimoto mohu ještě zmínit nabídku přednastavených aplikací. Najdeme zde Comics Strips pro upravování nafocených snímků. ke kterým lze přidat komiksové bubliny, dále pak Music Quiz, World Clock, Standby World, Walkmate pro počítání ušlých kroků, Accuweater pro předpovědi počasí a v neposlední řadě i přehrávač videí YouTube. V nabídce organizačních funkcí oceňuji položku Světlo, která se už z mnoha vydavných telefonů vytratila, při starém zůstala i paměť kódů.

Co říci závěrem? Sony Ericsson W705 je rozhodně dobře vybavený multimediální telefon, který si své uživatele jistě najde. Výsuvná konstrukce se kloubí s luxusním vzhledem a velmi dobrým dílenským zpracováním, kdo již vlastnil telefon značky Sony Ericsson bude s novým přístrojem jako doma. A věřím, že ten kdo přichází od konkurence si při troše vůle na ovládání rychle zvykne. Pro prsty je místa dost a zbytek je jen a jen na uživateli. Samozřejmě, žádný telefon není dokonalý, proto zde mohu vytknout opravdu malou proměnlivost funkcí (např. od C510 téměř žádnou), dále si myslím, že přidání autofocusu je v řádech maximálně desítek korun a jeho nepodpora je pro mě tedy nepochopitelná. Jistě, fotografování je vyhrazeno pro jinou část portfolia, ale multimediální telefon se ve skrytu těchto nedostatků může jevit ne tak úplně multimediálně.