To by určitě byla krása. Na podobné věci již před mnoha lety sloužily manželky a partnerky, kolegové, sekretářky a tajemníci, kámoši na chalupě a podobné entity, byť vybavené nikoliv umělou, ale přirozenou inteligencí. No a již před dvaceti lety to fungovalo. Ba i v ještě dávnějších dobách.
Ale to byli stále lidé, obdařeni lidským rozumem. A aniž by bylo nutno přesně specifikovat výjímky, ti lidé uměli odhadnout, že třetí marné volání od mámy během minuty znamená, že je necot s tátou, nebo průsvih doma. A že dítě z čundru s partou kamarádů nevolá z plezíru, ba nejraději by nevolalo vůbec, protože se už předem děsí otázky, jak bylo.
No, čekat něco takového od AI, aniž by člověk strávil mládí četbou Asimova, navrhovánim databází a sbíráním zkušeností o výjimkach z vyjímek, a zkusit něco podobného vyjádřit pár slovy, to je fakt přehnané očekávání. Buď ten přístoj strčíte do pracek človeku se slovy : rušit v nouzi, nebo máte na krku docela slušnou magisterskou práci.
No, když už člověk není schopen si ztlumit zvuk, ten povel pro AI by měl vypadat jinak. Na dvě hodiny se můj milý telefone vykašli na vše, co v kontaktech není označeno jako rodina. Nebo šéf. Ale teď jsme zase na začátku. Pořád jsou třeba hovory, na které Vás upozorní kterýkoliv člověk, včetně těch lidí, kteří kromě instrukce, že chcete mít na dvě hodiny klid nedostali jinou nápovědu. To jsou takové chvíle, kdy Vám volá někdo z nemocnice, že Vám tam přivezli ženu nebo dítě po nehodě, šéf hasičů, kteří Vám právě stříkají do okna, nebo něco takového, kvůli čemu k Vám před třiceti lety přijel policajt, nebo jste pracně hledal, proč se žena a děti neobjevily doma v osm, v deset, nebo jedenáct večer, a ve dvě ráno jste volal do horoucich pekel.
A ty situace třeba za volantem? Na to není potřeba AI. To zvládaly telefony už před lety.