Přes to, že Český Telecom měl opravdu vážný zájem o koupi podílu ve společnosti Eurotel z prodeje nakonec sešlo. Co bylo příčinou této náhlé změny rozhodnutí? Není snad Eurotel dobrou nevěstou?
Ve stejně krátkém jako překvapivém
tiskovém prohlášení oznámil Český Telecom společně s konsorciem Atlantic West (49% spoluvlastník Eurotelu), že „nedokázali dospět“ k dohodě o prodeji tohoto podílu Eurotelu Českému Telecomu (který by se tak stal jeho stoprocentním vlastníkem) a proto spolu ukončují jednání.
Tato „pointa“ završuje sérii několika překvapivých zpráv od Českého Telecomu. Osmého listopadu oznámil rovněž nečekaně svou rezignaci Ivan Pilný, dosavadní předseda představenstva firmy, aby se o několik dnů stal šéfem přímého konkurenta firmy, společnosti eTel. Okamžitý, dříve nedeklarovaný (jako „záměr odejít z funkce“) odchod je u takových to firem a pozic neobvyklý, přestup do konkurenční společnosti během pár dní je téměř neslýchaný. Vlastník korporace totiž téměř vždy se špičkovým manažerem uzavírá smlouvu bránící takovýmto přestupům, které mohou společnost nesmírně poškodit: osoba ve vrcholné funkci má přístup ke klíčovým informacím a strategickým záměrům firmy, ví vše o probíhajících tendrech pro velké jiné korporace a stát a samozřejmě si odnáší i klíčové kontakty na dodavatele i odběratele – proto mívá ochrannou lhůtu (i několik let), během kterých nesmí pro konkurenta byť i nepřímo pracovat, a za to právě dostává onen pověstný „zlatý padák“. (Novým předsedou představenstva byl pak zvolen Ondřej Felix, bývalý šéf Oracle Czech a jedna z bezpochyby nejvýznamnějších osobností informatiky u nás. Ondřej Felix předtím nebyl ani členem představenstva; byl do něj kooptován jako náhrada za Pilného a hned na prvním zasedání jednomyslně zvolen předsedou).
Stejně tak se počátkem listopadu začalo spekulovat o tom, že s prodejem Eurotelu to bude komplikovanější. To si dovolil v pozoruhodné tiskové zprávě Český Telecom komentovat slovy, že nic nebude komentovat.
Koncem listopadu se věci mírně vyjasnily: Český Telecom nabídl za Eurotel jinou cenu, nižší – místo předchozích 1.475 někde v rozmezí 1.0 až 1.1 miliardy dolarů. O této ceně se dále jednalo a vyjednávalo, a výsledek je nyní jasný: k dohodě se nedospělo, Eurotel se nebude prodávat.
Proč došlo ke změně již předběžně dohodnuté ceny? Může to být překvapivé, ale podobné změny jsou vcelku obvyklé. Předběžně dohodnutá cena není založena na nějakém „střelení od pasu“, ale na „vzorcích“, které kalkulují s poměrně exaktními hodnotami založenými na číslech týkajících se firmy, ale též na celosvětové i místní tržní situaci, zejména indexu burz a výhledu pro příští léta v daném tržním segmentu. Výsledkem může vyjít např. „hodnota“ jednoho zákazníka mobilního operátora na 10 000 Kč; jenomže jakmile se trhy zhorší (což se po 11. září 2001 stalo), může tato „hodnota“ klesnout např. na 8000 Kč. Předpokládáme, že právě něco podobného se stalo, ale dovolujeme si spekulovat, že za rozhodnutím zaplatit za Eurotel méně stojí také rozsáhlé diskuse o směřování Českého Telecomu uvnitř jeho špičkového managementu i akcionářů (odcházejícího KPN a Fondu národního majetku). Český Telecom hledá strategického vlastníka a chce se pro prodej co nejvíce „nastrojit“, maximálně zvýšit jeho hodnotu. Není jasné, zejména v dnešních turbulentních situacích, jakou cestou se má firma vydat, pro správnou radu by jí asi nejvíce pomohla křišťálová koule: jsou to investice do mobilních komunikací? Do infrastruktury? Do Internetu a jak přesně? Eurotel má samozřejmě velkou cenu, ale pozměněné představenstvo firmy i vlastníci možná došli k názoru, že investice je příliš vysoká a že bude lépe investovat zcela jinde a jinak – ale to už se dostávám na tenký let úplných spekulací.