Uživatelé telefonů Nokia Series 40 určitě znají problém s přehozením jména a příjmení, ke kterému někdy dochází při synchronizaci. S podobným zádrhelem se lze setkat i při posílání vizitek z telefonu na telefon. Proč k těmto problémům dochází, existuje nějaké řešení?
Databáze kontaktů, elektronické vizitky
Databáze kontaktů se skládá ze záznamů (karet), které obsahují jednotlivá pole s údaji o kontaktu (jméno a příjmení, telefonní čísla, adresu a další údaje).
Pro elektronickou komunikaci - vzájemnou výměnu údajů – používají databáze kontaktů zpravidla tzv. elektronické vizitky (podle standardu vCard). Vizitka vCard je skript, v němž jsou podle daného schématu zapsány informace o obsahu a vlastnostech polí v kontaktní kartě. Standard elektronických vizitek spravuje sdružení IMC (Internet Mail Consortium), www.imc.org – podrobný popis a definici standardu vCard a další informace najdete na stránce www.imc.org/pdi.
Jednoduchá vizitka obsahující jméno, jedno telefonní číslo na pevnou linku a jedno mobilní číslo bude ve formátu vCard vypadat např. takto:
BEGIN:VCARD
VERSION:2.1
N:Svoboda;Patrik
TEL;VOICE:+420123456789
TEL;CELL:+420987654321
END:VCARD
Každou vizitku lze prohlížet textově – stačí ji vhodným způsobem poslat do PC či exportovat z MS Outlook nebo jiné databáze kontaktů jako vizitku a otevřít v libovolném textovém editoru. Je to textový soubor s příponou .vcf.
Vizitky lze přenášet např. přes infraport, Bluetooth, e-mailem nebo prostřednictvím sítě GSM formou speciální („datové“) SMS.
Má-li se z databáze odeslat informace o kontaktu do jiné databáze, do tiskárny, do textového souboru apod., vytvoří se nejprve z příslušného databázového záznamu textová vizitka podle specifikace vCard (soubor .vcf), případně se ještě zakóduje - podle typu média, kterým se bude přenášet - do datového souboru nebo proudu dat a odešle se na cílové zařízení nebo do cílového souboru.
Starší typy mobilních telefonů měly poměrně malou vlastní paměť a telefonní seznamy se ukládaly pouze do paměti SIM karty. Každý záznam tedy mohl obsahovat pouze jméno a jedno telefonní číslo (struktura databáze na SIM kartě víc neumožňuje), navíc s velmi omezenou délkou pole. Není to tak dávno, co telefonními seznamy v paměti telefonu disponovaly jen některé dražší typy – a i tak šlo většinou stále ještě o jednoduché záznamy ve tvaru Jméno + Číslo, tedy jen o prosté prodloužení seznamu na kartě SIM. Tzv. strukturované kontakty (tedy kontakty s více čísly, adresami a dalšími údaji u jména) byly doménou kapesních organizérů (Casio, Psion, HP), počítačových databází (Lotus Notes, MS Outlook ...) či komunikátorů (přenosných přístrojů vzniklých spojením telefonu a osobního organizéru).
Po roce 2000 se začaly osazovat do telefonů větší paměti, firmware telefonů se vylepšoval o organizační funkce (strukturované kontakty, propracované kalendáře/úkolovníky) a takové telefony (označované často jako „manažerské“, aby se odlišily od těch jednodušších) začaly do určité míry přebírat také úlohu osobních organizérů. Databáze telefonů byly již schopny pojmout relativně velké množství záznamů a jejich struktura se začala přibližovat těm ve stolních a kapesních počítačích.
Aktuálnost dat
Pokud uživatel používá několik databází s týmž obsahem (např. jednu v počítači a druhou v telefonu), mění údaje jednou v té, jindy zase v oné databázi. Všechny je však nutno stále udržovat aktuální – změny provedené v jedné z nich pravidelně přenášet do druhé a naopak. K tomu se používá softwarový nástroj zvaný synchronizace dat. Pravidelná synchronizace dat mezi databázemi se postupně rozšířila z oblasti kapesních a stolních počítačů i do oblasti mobilních telefonů a stala se nezbytností.
Jako standard pro elektronickou výměnu kontaktních záznamů byl zaveden zmíněný typ vCard a obdobně pro výměnu kalendářových záznamů standard vCalendar (vCal). Telefony a komunikátory se naučily posílat elektronické vizitky - nejprve po síti GSM a přes infraport, později přes Bluetooth. Tím se standard vCard v oblasti telefonů a bezdrátových zařízení definitivně prosadil a vizitky vCard se začaly využívat také pro synchronizaci.
Program, který zajišťuje synchronizaci, musí umět provést jednosměrnou i obousměrnou aktualizaci údajů a to v rozsahu daném počtem změn od poslední synchronizace. Může být spouštěn ručně (podle potřeby) nebo automaticky (pravidelně v nastavených intervalech).
Databáze každého zařízení používá mírně odlišnou strukturu kontaktní karty (jiný počet polí, rozdílné typy, s rozdílnými názvy, různým stupněm opakování apod.). Pro zdárnou výměnu informací si tedy obě strany musejí vždy dohodnout, co bude ekvivalentem každého pole na opačné straně, jak si poradí s nestejným počtem polí, s jejich vícenásobným výskytem apod. Je jasné, že pokud nemají databáze shodnou strukturu, nelze zajistit za všech okolností stoprocentní (beze ztrát) výměnu kontaktních dat v obou směrech.
Synchronizace kontaktů a položek kalendáře/úkolů
Synchronizace kontaktů a položek kalendáře mezi telefonem a počítačem umožňuje uživateli spravovat tatáž data střídavě v obou zařízeních. Pokud přidá kontakt nebo kalendářový záznam do telefonu, bude při nejbližší synchronizaci doplněn také do PC a naopak. Pokud upraví údaje v některé kontaktní kartě nebo v kalendáři jednoho ze systémů, bude při příští synchronizaci aktualizován také druhý systém.
Databáze kontaktů nebo kalendáře však bývají rozdílné jak v kapacitě (paměť telefonu je ve srovnání s možnostmi obdobné aplikace na PC omezená), tak ve struktuře (telefony a kapesní počítače a organizéry mívají často bohatší strukturu databáze než aplikace na PC). Může se také lišit způsob nakládání s údaji v databázi kontaktů a záznamech kalendáře. A existují také určitá technická omezení samotného použitého způsobu synchronizace. Telefon a aplikace na PC mohou například používat odlišná označení pro události kalendáře a v jistých situacích se s opakujícími se událostmi nakládá jinak v telefonu a jinak v aplikaci na PC.
Článek pokračuje v další kapitole. Dozvíte se v ní, co se vlastně děje při synchronizaci dat, jakou mají strukturu adresáře v telefonech a proč někdy dochází k záměně jména a příjmení