Všichni bereme mobil jako samozřejmost, ale máte vůbec tušení, co všechno je na pozadí? Podívali jsme se do zákulisí sítě T-Mobile.
Optimalizace sítě probíhá v oddělení RAN Measurement and Optimization (Měření a optimalizace sítě). Při optimalizaci sítě se vychází z hodnot, které dodá část oddělení zabývající se měřením. Cílem optimalizace je získat síť, která co nejlépe vyhoví požadavkům zákazníků s co nejnižšími náklady pro T-Mobile.
Tyto dva požadavky jdou samozřejmě proti sobě. Není problém vybudovat síť, která snese i například silvestrovské špičky v počtu hovorů a zpráv, nebo přetížení při zácpách na dálnici; taková síť by ale byla neúměrně drahá a v běžném provozu značně nevytížená. Jde tedy o to, jak nalézt optimální stav.
Každá buňka má svou kartu
Oddělení optimalizace udržuje podrobnou dokumentaci o každé základnové stanici BTS. Už od okamžiku, kdy oddělení plánování sítě stanoví, že se na daném místě postaví nová BTS, vznikne o ní v systému záznam. K tomu se pak postupem času přidávají další a další záznamy o budování buňky, její průběžné údržbě, instalaci nových komponent, softwarových updatech a podobně. Každá práce na základnové stanici je zaznamenána.
Aby toho nebylo málo, sleduje se velmi pozorně také vytížení buňky. Podle toho se příslušná základnová stanice řadí do kategorií. Existují například buňky, které slouží především (nebo výhradně) pro datový provoz. Další jsou zase určeny výhradně pro hlasové hovory. Některé jsou neustále vytížené na maximum, jiné v běžném provozu nespotřebují více než polovinu své kapacity. Jiné se používají jen sezónně, například pro vykrytí víkendových špiček v rekreačních oblastech.
Všechna tato data se neustále vyhodnocují a síť se podle toho upravuje. Je-li určitá oblast pokryta jen velmi vytíženými buňkami, bude asi potřeba instalovat k nim novou buňku. Někdy stačí, pokud se na sousední, méně vytížené buňce, natočí antény tak, aby pokrývaly vytížené území.
Problémy? Vyřešíme!
Podobně jako se sledují buňky, jsou pod drobnohledem pracovníků oddělení optimalizace také jednotliví zákazníci. Operátor dokáže zjistit, kolik zákazníku se v určitou dobu pohybuje v které části republiky, stejně jako kolik zákazníci v daném území odesílají v tu dobu zpráv nebo kolik uskutečňují hovorů. Tato data přitom nezíská operátor jen jako statistický souhrn, může je rozdělit podle jednotlivých zákazníků.
K čemu je to dobré? Pokud si například významný zákazník s několika desítkami či stovkami telefonních čísel neustále stěžuje, že se jeho zaměstnanci nemohou dovolat, je možné posílit síť v místech, kde se nejčastěji pohybují.
Stejně tak není problém zařídit aby v místech, kde se snaží dovolat hodně cizinců (a kde je tedy potenciálně vysoký výnos z roamingových poplatků, které tito cizinci platí), byl dostatečně kvalitní signál. Tímto způsobem může operátor zjistit takové zajímavé věci, jako nárůst počtu hovorů a zpráv v prostorách poslanecké sněmovny při volbě prezidenta, aniž by přitom znal vlastní obsah zpráv či hovorů.
Jelikož každý mobil se do sítě hlásí svým sériovým číslem IMEI, ze kterého lze poznat výrobce i typ mobilu, mohou operátoři snadno zjistit, které telefony (případně z které série) jsou nejvíce poruchové. Z monitorování vyplyne například to, kterým mobilům nejčastěji padají hovory, které ztrácejí signál a podobně. O tom se pak následně jedná s výrobci, kteří mohou opravovat chyby ve firmwaru a podobně.
Víme o vás vše
Monitorování operátorů jde ale ještě o pořádný kus dál. Buňka zaznamenává prakticky veškerou komunikaci mobilního telefonu se sítí; všechna data potom přenáší na centrální server. Díky tomu může operátor relativně snadno odhalit problémy konkrétního zákazníka, který například zavolal na infolinku s tím, že mu neustále padá hovor.
Těchto informací je bohužel obrovské množství, takže není technicky dost dobře možné je všechny archivovat. Konkrétní signalizace mezi mobilem a sítí se proto uchovává pět až sedm dní.
Každá buňka ovšem vytváří nejrůznější statistické souhrny (množství hovorů, počet přihlášených telefonů a podobně) za patnáct nebo třicet minut (dle vytíženosti buňky). Také tyto souhrny jsou odesílány na server; využívají se pro již zmíněné zjišťování vytíženosti sítě. Tato data nejsou k dispozici on-line, trvá přibližně hodinu, než se dostanou do příslušných databází. Archivují se přibližně šedesát dní.
Občas je výhodné mát k dispozici souhrnná data delší dobu. Z toho důvodu existuje ještě třetí skupina souhrnů. O každé BTS se vypočtou tři statistické hodnoty, které pak zabírají místo v databázi po dobu pěti až deseti let.
Ze všech uvedených údajů se automaticky generují nejrůznější reporty, například o vytíženosti sítě, nebo množství uskutečněných/přerušených hovorů, kvalitě jednotlivých typů telefonů a podobně. Na základě těchto reportů probíhá optimalizace sítě, vyhodnocuje se přínos nově nasazených technologií a podobně. Další reporty je možno vytvořit na vyžádání ostatních oddělení.
Důvěrnost především
Možná vám při čtení předchozích odstavců stoupají vlasy hrůzou nad tím, co všechno o vás operátoři vědí. Můžete být klidní, veškerá data jsou přísně důvěrná. Pracovníci operátora mohou zjistit, na kterém místě se právě teď nacházíte (nebo kde jste se nacházeli naposled, než jste si z důvodu utajení vypnuli mobil), komu jste volali a jak dlouho, komu jste poslali zprávu a podobně. K těmto informacím má ale přístup jen omezený počet zaměstnanců s příslušným prověřením.
Tyto informace přitom mohou opustit oddělení jen v podobě anonymních statistických shrnutí, pokud oddělení bezpečnosti nedá svolení či příkaz k předání konkrétních dat například Policii. Když pomineme tyto výjimečné situace, slouží data opravdu jen k tomu, aby síť fungovala co nejlépe.
Ve zkratce
Měření a optimalizace sítě (RAN Measurement and Optimization) zajišťuje průběžnou optimalizaci sítě. Toto oddělení dokáže zjistit, jak je která BTS vytížená, kde nastávají problémy s padáním hovorů a v kterých místech se nejčastěji pohybují zákazníci.