Nokia včera představila telefon 5140, který jako první podporuje technologii Push to talk. Vzhledem k tomu, že by jí měla být vybavena většina budoucích Nokií, a navíc jde o standardní řešení, na kterém spolupracuje více výrobců, pojďme si Push to talk představit blíž.
Push to talk není technologie, kterou by si Nokia vyvinula sama, a tudíž není nekompatibilní se zbytkem světa. Na vývoji spolupracovali hned čtyři velcí výrobci, vedle Nokie také Ericsson, Motorola a Siemens. První informace o této spolupráci se dostaly na veřejnost v únoru při příležitosti konání akce 3GSM World Congress, specifikace byly dokončeny v září a zúčastněné společnosti je nabídly ke standardizaci sdružení Open Mobile Alliance.
Technologii Push to talk v sítích GSM jako první nabízí včera představená Nokia 5140. Přečtěte si o ní víc v samostatném článku.
Buďme ale chvíli přesní a nazývejme věci pravými jmény: v tomto článku se budeme bavit o technologii Push to talk over Cellular Network. Proč je to tak složité? Jako Push to talk se totiž nazývají i některé další technologie a služby, je to také běžná vlastnost vysílaček. Aby se nám ale nezamotal jazyk, budu v textu používat zkrácený název Push to talk, případně už vžitou zkratku PoC, a všem bude určitě jasné, o co jde.
Tady orel, přepínám
Push to talk je služba pro přímou hlasovou komunikaci v reálném čase. Jedná se o technologii, která dokáže zajistit, že se telefony v mobilní síti spojí mezi sebou a jejich majitelé spolu mohou mluvit. Může jít buď o spojení jeden s jedním, podobně jako u mobilního telefonu, nebo jeden s mnoha, což lze nejlépe připodobnit k vysílačkám.
Název Push to talk přesně odpovídá způsobu použití: ze seznamu vyberete adresáta, stisknete tlačítko a prakticky okamžitě můžete hovořit. Není zde třeba žádné dlouhé vytáčení a přístup přes ústřednu operátora, spojení je okamžité. Mobilní telefon s podporou PoC je totiž podobně jako například ICQ stále připojen a reakční doba je závislá jen na rychlosti, s jakou informace o zahájení hovoru „protečou“ na druhou stranu.
Push to talk však není přímá konkurence běžného telefonování. Podobně jako u vysílaček, i u PoC může v jednom okamžiku mluvit pouze jeden člověk, přenos není tzv. duplexní. Kdo dřív stiskne tlačítko, ten vyhrál a může mluvit. Podobně jako u textových zpráv se tedy nejedná o plnohodnotný rozhovor, kdy se obě strany navzájem doplňují, ale o střídavé předávání informací.
Z obrázků je vidět, že se do telefonu bude mluvit jako do vysílačky
Push to talk je založena na technologii Voice over IP v sítích 2,5. generace, lze ji proto použít i v současných sítích. Jde o něco podobného jako je internetové telefonování z počítače na počítač, na obou koncích jsou však místo PC mobilní terminály připojené přes GPRS. Push to talk je přitom poměrně spořivá služba, která na rozdíl od klasického hovoru zatěžuje mobilní síť pouze v době, kdy se skutečně hovoří - jindy se data nepřenášejí a kapacita je k dispozici ostatním. Je to stejný rozdíl jako při srovnání vytáčených datových přenosů CSD a technologie GPRS.
Schéma ukazuje, jak mobilní síť zatěžuje běžný hovor (nahoře)
a jak komunikace Push to talk (dole)
K čemu to?
Největší výhodou Push to talk je rychlost, kdy lze druhou stranu kontaktovat prakticky okamžitě po stisknutí tlačítka. Lze si představit, že PoC částečně nahradí textové zprávy, které dnes slouží pro rychlou komunikaci. Možnost rychle a přímo se zeptat bude v některých případech využívána místo SMS.
Velmi podstatnou výhodou je také možnost hovořit s celou skupinou osob najednou. Jistě, mobilní telefony odnepaměti podporují konferenční hovory, ale způsob jejich sestavování nejednoho uživatele odradí. A zkuste například domlouvat akci s dvaceti lidmi - to je záležitost na půl hodiny. S Push to talk vyberete v seznamu předem sestavenou skupinu osob, stisknete tlačítko, hned můžete mluvit a všichni vás slyší.
Nastavení skupin v nabídce telefonu
Push to talk však není služba určená jen pro zábavu. Je využitelná i ve firemním prostředí, například pro koordinaci více osob, dispečerské činnosti, pro rychlou poradu atd. Mobilní telefony s podporou Push to talk mohou v mnoha ohledech nahradit omezené vysílačky. Oproti jejich limitovanému dosahu nemají mobilní telefony téměř hranice - každá z osob může být na jiném konci republiky a pokud bude fungovat i roaming, klidně i na opačné polokouli.
Praxe je praxe
Pavel právě přijel do hotelu a recepční potřebuje zjistit, který pokoj je již připraven pro nového hosta. Ve svém telefonu najde skupinu Pokojské, stiskne tlačítko a zeptá se, který pokoj už uklidily. Otázku slyší všechny pokojské najednou, Marie stiskne tlačítko a odpoví, že pokoj 145 je hotov.
Recepční stejným způsobem osloví nosiče zavazadel. Marek odpoví, že za chvíli bude v přízemí, David však následně upozorní, že už je na místě a že zavazadla rovnou odnese.
Podobná situace nastane při objednávání taxi. Dispečer použije službu Push to talk a stejným způsobem se mu ozve taxikář, který je nejblíž hotelu.
Ne, není zadarmo
Špatná zpráva: Push to talk vyžaduje kromě vhodného mobilního telefonu také podporu mobilních operátorů, kteří musí do své sítě pořídit patřičné vybavení. Je tedy jasné, že ani operátoři nebudou tuto službu nabízet zadarmo a srovnání s bezplatným provozem radiostanic dostává první trhlinu.
Pro operátory je PoC zajímavou službou, která jim může vylepšit příjmy - nabídnou něco nového, co na první pohled vypadá využitelně. Podle zkušeností ze Spojených států amerických má operátor Nextel, jenž Push to talk nabízí (ale na trochu jiném principu), citelně lepší průměrné tržby na jednoho uživatele (ARPU) než ostatní.
Operátoři musí v prvé řadě vyřešit účtování Push to talk. Služba může být nabízena za měsíční paušální poplatek, lze ji ale také zpoplatnit podle skutečného využívání - podle počtu spojení, nebo i provolaných minut. Měl by zde ale asi být rozdíl účtování oproti klasickému telefonování, aby obě služby byly rozeznatelné.
Vidím prázdné místo
Push to talk je úplně nová technologie a služba v sítích GSM. Stejně jako naprostá většina čtenářů, ani já jsem zatím neměl možnost naživo vyzkoušet, jak funguje, čerpám pouze z dostupných informací. Z nich mi ale vychází, že by mohlo jít o užitečnou a prakticky využitelnou věc. Pro krátký a rychlý kontakt s druhou stranou jsou dnes k dispozici pouze zdržující textové zprávy, předání informace velké skupině je tak komplikované, že se o to snad ani nikdo nepokouší. Je zde zkrátka určitě volné místo, které by technologie Push to talk mohla zaplnit.
Zdroje informací na internetu
Tip: přečtěte si článek o další nové technologii Presence, se kterou poznáte, zda je člověk, s nímž chcete mluvit, dostupný.
