Toto byly legendy! Nejzajímavější telefony sjednocené i rozdělené značky Sony Ericsson, které měly „něco navíc“

Byla to divoká doba. Svět, v němž mohli výrobci experimentovat a nehledět na následky. Firmy Ericsson a Sony měly každá svou vlastní vizi, nakonec se dohodly, že spojí své síly proti konkurenci, aby si to o pár let později opět rozmyslely. Samostatně i společně uvedly na trh spoustu mobilních legend, které pomáhaly formovat mobilní trh. Zavzpomínejte s námi na legendy, které se možná objevily i ve vaší dlani.

Nesmrtelné legendy

Sony Ericsson T68i (2002)

První telefon spojené značky, Sony Ericsson T68i, se zapsal mezi největší legendy všech dob. A to i přesto, že se nejednalo až o takovou novinku. Prakticky totiž došlo jen k přejmenování Ericssonu T68m, který dostal nové barvy a vylepšený software. Ve své době se jednalo o jeden z nejlépe vybavených telefonů, a ještě dnes po něm prahnou sběratelé z celého světa. Jednalo se o první Sony Ericsson s barevným displejem (LCD-STN), který uměl komunikovat s okolím pomocí Bluetooth či infraportu.

K telefonu šel dokonce připojit doplňkový VGA fotoaparát MCA-25, pořízené fotky jste mohli rovnou poslat MMSkou. Mezi další zajímavé příslušenství patřilo i Bluetooth autíčko CAR-100, které jste ovládali joystickem telefonu. Auto se dobíjelo ze širokého systémového konektoru, a pokud měl někdo T68i včetně autíčka, byl skoro jako celebrita. Ve své době stál telefon 20 tisíc korun a zahrál si i v bondovce Dnes neumírej.

Sony Ericsson T610 (2003)

Kdo ho neměl, tak ho chtěl. Kdo ho měl, tak se jím chlubil. Kultovní Sony Ericsson T610 měl snad všechno správně - jedinečný design, dobře ovladatelnou klávesnici i, na svou dobu, velký 1,8" displej. Ten byl však pasivní, takže jste při překreslování mohli na displeji vidět „duchy“.

Telefon se mohl jako jeden z prvních pyšnit integrovaným fotoaparátem, který měl rozlišení 288 × 352 pix. A také samostatnou spoušť na boku. Kdysi jsme na tento telefon koukali, jako na elektroniku z jiného světa, dnes jsou foťáky běžným standardem, nad kterým se nikdo ani nepozastavuje. Na telefonu jste si mohli ve své době zahrát povedené Java hry, vyzvánění bylo polyfonní.

Sony Ericsson Z200 (2003)

Stylové véčko od Sony Ericssonu s „budíkem“ na vnějším displeji si pamatujeme zejména kvůli vyměnitelným krytům a také kvůli výraznému uchu, za nějž jste mohli véčko pověsit třeba na krk.

Véčko Z200, které jste si kvůli designu s ostatními modely jen tak nespletli, bylo ve své době určené pro běžné uživatele. Před osmnácti lety stálo okolo šesti a půl tisíc korun. A jak tuto dobu přiblížit dnešní mladé generace? Třeba tak, že jste si přes premium SMS kupovali hry, melodie nebo schémata, jejichž reklama na vás vykoukla v tištěném časopise... A tato doba už se nikdy nevrátí.

Sony Ericsson P990i (2006)

Legendární smartphone (v té době jsme mu říkali „komunikátor“) Sony Ericsson P990i byl všechno, snad jen ne běžný telefon. Při pohledu z čelní strany jste viděli obdélníkový displej a alfanumerickou klávesnicí. Ta však byla na flipu, po jehož odklopení jste měli k dispozici podsvícenou tlačítkovou QWERTY. A pak tu byl ještě stylus, který jste vysunuli ze zad telefonu.

Boky byly plné doplňkových ovladačů, nechybělo ani typické otočné kolečko, které jste ovládali palcem levé ruky. Na zádech čekal 2Mpx foťák. Telefon pro „power-usery“ roku 2006 přišel na trh se Symbianem UIQ 3, který však nebyl kompatibilní se starší verzí systému. Všechny dostupné aplikace tak musely být přepsány, jinak pro telefon nebyly k dispozici. I přes tuto limitaci se jedná o jeden z nejznámějších „pracovních“ Sony Ericssonů, jemuž konkurovaly jen některé stroje se Symbianem S60 a Windows Mobile.

Sony Ericsson Xperia Pureness (2009)

Unikátní telefon Xperia Pureness by zazářil ještě dnes. I přesto, že se v názvu uchytilo slůvko „Xperia“, s chytrými telefony měl tento klenot pramálo společného. Telefon „pro smetánku“ využíval zcela průhledný monochromatický displej, který byl ve své době světovým unikátem.

U minimalistického a lehkého telefonu se platilo prakticky jen za design, funkčnost stála hodně v pozadí. S odstupem času se jedná o jeden z prvních telefonů, který mezí řádky tvrdil, že v budoucnu u telefonů nastane velká designová změna. Jenže tehdy jsme ještě neměli příliš reálnou představu o tom, jaké změny nás v budoucnu čekají...

Sony Ericsson Xperia Play (2011)

Mobil jako herní konzole? Nápadů bylo v minulosti spousta, ovšem až Xperia Play, alias „PlayStation Phone“, je dotáhla k dokonalosti. Telefon zkombinoval přínosy kompaktnějších Androidů a ovladače z přenosné konzole PSP Go. Výsledkem byl herní mobil na cesty, který jste mohli ovládat komfortně tlačítky. Na jedné z delších hran dokonce nechyběly ani zadní triggery.

Telefon ve své době srážel spíše průměrný hardware, který stál za nedostupnou aktualizací na Android 4.0. Herní ovladače však byly velkým nadstandardem, právě kvůli nich byl telefon u mobilních hráčů volbou číslo jedna.

Zlatá éra Ericssonu

Ještě než se obě firmy spojily, vykročila každá svou cestou. Švédský Ericsson na dálku soupeřil s Finskou Nokií, což dalo vzniknout celé řadě legend, které měly svůj vlastní osobitý styl, a dodnes si je mnoho uživatelů pamatuje. A jaké byly charakteristické rysy Ericssonů? Rozhodně odolná kovová těla, široké anténky či telefony s flipy.

Ericsson A1018s (1999)

Jak vypadal telefon nižší třídy z roku 1919? Jako pořádná cihla. Pokud jste však do Ericssonu A1018s dali menší baterii, mohli jste mu trochu ulevit v pase. Pod hmotnost až dvouset gramů se největší měrou podepisovala právě baterie.

Telefon měl třířádkový displej a rozměrnou klávesnici. Kryt okolo ní jste mohli vyměnit za jiný. Tady se Ericsson viditelně inspiroval Nokií, která v té době u svých telefonů již delší dobu prosazovala stylové vyměnitelné kryty. Plně grafický displej byl podsvětlen zeleně, což platilo i pro klávesnici.

Ericsson T28s (1999)

Legendární Ericsson T28s byl jeden z prvních „dospělých“ telefonů, který mě napevno spojil s mobilním světem. Tenké kovové tělo doplnila zcela plochá baterie (u telefonů poprvé typu Li-Pol) na zádech, masivní anténka zeleně podsvícený černobílý displej a hlavně flip, který se „vystřelil“ po stisku bočního tlačítka.

Pro volání a psaní esemesek jste museli flip otevřít, jinak chránil klávesnici telefonu před nečistotami. Při zamykání telefonu či při psaní zpráv přišel vhod i slider na levém boku.

Ericsson R320s (2000)

Ve stejném designovém duchu se nesl i R320s, barvy zůstaly podobné, flip zmizel, tělo narostlo do větších rozměrů, výborně podsvícený displej se zvětšil. Výsledkem bylo „pádlo“, které však díky kovovému rámu přežilo kdovíjaké pády. 

Na jedno nabití vydržel čtyři dny a uměl vše, co jste si mohli na začátku nového tisíciletí přát. Manažerský telefon jak se patří měl ve své době jen málo konkurentů, byl sice trochu pomalejší, na druhou stranu velmi dobře chytal signál i v členitém terénu. Telefon před jedenadvaceti lety rozhodně nebyl pro každého, nedotovaný stál rovný 22 tisíc korun!

Ericsson R520m (2001)

Jedním z posledních Ericssonů s anténkou byl nezapomenutelný R520m. Vypadal sice jako by byl vyrobený z kovu, jednalo se však o plastový přístroj s nezaměnitelným „pruhem“. Baterie tohoto robustního telefonu vydržela na jedno nabití při maximální zátěži i několik dní, ve své době se jednalo o nejvybavenější telefon na trhu, který snad nešlo zničit.

Jednalo se také o jeden z prvních telefonů, které podporovaly Bluetooth a také „rychlá“ data HSCSD. Ta v té době zvládaly jen některé Nokie. Za zmínku stálo i hlasové ovládání či hlasité handsfree. Pokud jste telefon vrátili zpět k uchu, hlasitý repráček se sám deaktivoval a hovor pokračoval ve sluchátku.

Ericsson T39m (2001)

To co načal Ericsson T28s, to Ericsson T39m dotáhl k dokonalosti. Jednalo se o poslední model od Ericssonu, který měl ikonický flip a výraznou anténku, tenká a lehká kovová konstrukce daná kovovým šasi a plastovými kryty se nijak výrazně nezměnila. A to platí i o ploché zádi, kterou vlastně tvořila jen zacvaknutá baterie.

Výbava telefonu byla před dvaceti lety skutečně maximální, což dokládá i dobová pořizovací cena 17 tisíc korun. Telefon doplatil na brzký nástup telefonů s barevnými displeji, oproti nimž vypadal už dost zastarale. Do dvou let zmizel z trhu, i tak se na něj vzpomíná (v dobrém) až dodnes.

Ericsson T65 (2001)

Jedním z předchůdců legendární T68čky je Ericsson T65, u něhož jsou už vidět známé rysy budoucí legendy. Jenže vývoj probíhal ještě pár měsíců, a tak měl telefon stále ještě monochromatický displej a tři pastelové barevné varianty.

Výbavově měl T65 velmi blízko T39m, chyběl mu jen infraport a Bluetooth, zato úvodní cena mezi oběma modely zůstala stejná - 12 tisíc korun. Za zmínku stojí i baterie napevno přišroubovaná k šasi telefonu. Ericsson tím eliminoval vrzání plastů, na druhou už výměna baterie užnebyla tak jednoduchou záležitostí jako dříve.

Ericsson R600 (2002)

Ericsson R600 dorazil do Česka s velkým zpožděním, jednalo se tak oficiálně o poslední Ericsson prodávaný u nás. Mezi řádky bylo vidět, že firma je už myšlenkami v „joint venture“ akci se Sony, přesto mohl telefon nabídnout něco svého, např. výběr ze tří barev podsvícení displeje. 

Klávesnice však byla špatně ovladatelná, takže telefon nebyl určen vyloženě pro pisálky. Záhy po něm se na trh dostal Sony Ericsson T200, první model spojené značky, který „erko“ v mnohém dorovnal či dokonce překonal. A tak tento telefon záhy zmizel v propadlišti dějin.

Sony, které si pamatuje snad každý

Historických telefonů od Sony nebylo mnoho, i přesto však daly mobilnímu světu hodně. Primárně se jednalo o otočné kolečko Jog-Dial či flipy překrývající klávesnici. Zatímco konkurence pomalu začínala dělat telefony s širšími možnostmi využití, Sony se zaměřovalo spíše na jednoduchost, základní funkce a na chytlavý design.

Sony CM-DX1000 (1997)

Sony z roku velkých záplav dnes spíše připomíná dálkový ovladač nežli telefon. Nezapřel inspiraci z ještě starého Siemensu S4, navrch však přidal výsuvné sluchátko. Z dnešního pohledu zbytečnost, ve své době však rozhodně poutalo pozornost. O praktičnosti tohoto řešení se však raději bavit nebudeme...

Telefon měl na zádech gigantickou baterii o kapacitě 1 320 mAh, a měl také výsuvnou anténku. Když už nic, tak alespoň ta přináší řádnou dávku nostalgie. Při vytáčení čísla jste ji vysunuli, aby byl příjem GSM signálu co nejlepší, po ukončení hovoru zasunuli. Může být mobilní telefon snad ještě více retro?

Sony CMD-Z5 (2000)

Už na první pohled bylo jasné, že CMD-Z5 je telefon spíše pro geeky a „hi-tech“ uživatele. Klávesnice telefonu byla chráněná aktivním flipem, který zároveň částečně překrýval monochromatický displej.

S ovládáním asistovalo i kolečko „Jog-Dial“ na levém boku. Telefon měl povedené grafické menu, plynulé ovládání či pokročilé funkce pro organizaci času. Mínusem byla snad jen hůře ovladatelná gumová klávesnice při psaní textovek. Telefon pro náročné si za sebe nechal patřičně zaplatit, v úvodu stál cca 23 tisíc. 

Sony CMD-J5 (2000)

Tento telefon byl převtěleném „zet pětky“ pro běžné uživatele, který ve své době konkuroval Ericssonu R320, Nokii 6210 nebo Siemensu S35. Běžně vypadající protáhlý dvoupásmový telefon využíval čtvercový grafický displej, reproduktor byl vestavěn do zad telefonu.

Klávesnice byla rozměrná, s ovládáním přehledného grafického menu i tentokrát pomáhalo boční kolečka. A tlačítko uprostřed mezi barevnými sluchátky? Rovnou otevíralo WAP. A ruku nahoru, kdo si tuto službu v mobilu ještě pamatuje nebo ji dokonce aktivně využíval?

Sony CMD-J7 (2001)

Ericsson už klepal na dveře, když Sony uvedlo do prodeje jedny z posledních „svých“ telefonů. Anténka CMD-J7 se kvůli aktuálním designovým trendům schovala do těla telefonu, ve výbavě však tento model oproti staršímu CMD-J5 nenabídl. Došlo pouze jen k drobné úpravě hlavní nabídky a k úpravě vzhledu telefonu.

Telefon byl navržen těm, kteří potřebovali volat a posílat SMSky a k tomu chtěli povedené uživatelské rozhraní. Sony však už bylo v té době myšlenkami trochu někde jinde...

Sony CMD-Z7 (2001)

Úplně posledním modelem samostatné značky Sony byl model CMD-Z7, který navázal na CMD-Z5. Telefon zůstal věrný kombinaci kolečka a výklopného filpu, jímž jste mohli přijmout hovor. Odhalená klávesnice včetně displeje, který zobrazil až čtyři odstíny šedi, byla podsvětlena oranžově. Telefon byl příjemně kompaktní, takže jsme jej mohli pohodlně držet v dlani.

Sony CMD-Z7 si ve své době našel fanoušky i kvůli ceně atakující hranici 11 tisíc korun, rozhodně však nebyl kvůli netradiční konstrukci nějakou masovou záležitostí. Telefon byl pro Sony tak výjimečný, že po dvou letech vznikla jeho kopie s barevným displejem pod hlavičkou Sony Ericssonu. Model Z700 však skončil v prototypové fázi a do prodeje se nedostal.

Éra sblížení Sony a Ericssonu

Vyhlížejíc světlé zítřky začalo Sony spolupracovat s Ericssonem. Výsledkem byly zajímavé telefony, které udávaly novodobé trendy. Ten nejvýraznější shrnuje slogan „Z jedné strany telefon, z druhé fotoaparát“, který se uchytil u „káčkových“ a „céčkových“ fotomobilů s logem Cyber-Shot.

Sony Ericsson T300 (2002)

Na první pohled tuctový T300 toho měl pod kapotou opravdu hodně. V roce 2002 nebylo standardem, aby měl běžný telefon podporu MMS, polyfonní melodie, GPRS a k tomu barevný displej, e-mail, infraport a e-mailového klienta. Chudší příbuzný T68i se sice designově nevyvedl (připomínal spíše mýdlo), vyvážil to však nižší cenou.

Levnější multimediální telefon sice ze stínu populárního T68i nikdy nevystoupil, i tak jste k němu mohli připojit externí fotoaparát. Stál však polovinu toho co vlajkový model, a to se počítá.

Sony Ericsson T230i (2003)

Sony Ericsson měl našlapaný T68i, potřeboval však trochu levnější masový telefon, který by mu „nahnal“ čísla. A jako ideálním kandidátem se jevil Sony Ericsson T230i, který jste si mohli u operátorů pořídit v předplacených sadách. 

Pasivní displej dokázal vykreslit 4 096 barev, do vaničkového těla se dostala i slušná klávesnice nebo prostor k provléknutí poutka. Baterie byla vyměnitelná, telefon těžil z bohatého doplňkového příslušenství. Mohli jste k němu přicvaknout třeba přídavný foťák CommuniCam MCA-30. Telefon byl připraven na multimédia, dokázal poslat MMSku, přehrával polyfonní melodie, z internetu jste si mohli stáhnout tapety nebo hry. A to nikoliv v Javě, ale v prehistorickém Mophunu. 

Sony Ericsson Z600 (2003)

Manažerské véčko Z600 převzalo funkce z T610i ovšem převedlo je do lákavější véčkové podoby. Ve své době se jednalo o jedno z největších a současně nejvybavenějších véček. Sehnat jste jej navíc mohli v zajímavých barevných odstínech, mezi nimiž dominovala modrá nebo červená. 

Kvalita pořizovaných fotek byla dost průměrná a dost vadila i opravdu dost velká tloušťka telefonu. Považte, v pase měl necelé tři centimetry! Ikonické véčko, u něhož se díl s displejem nepatrně podsouval pod klávesnicový díl, mělo i vnější displej, který však byl na užitečné zobrazování informací dost malý.

Sony Ericsson K500i (2004)

V době „manažerského“ K700i, který stál nemalé peníze, spatřil světlo světa zjednodušený K500i pro masy. Telefon stál o polovinu méně, displej byl horší, paměť menší, Bluetooth, rádio i MP3 přehrávač chyběly, zato jste však měli v rukou lehčí a designově atraktivnější telefon, který si uživatelé zamilovali.

Telefon měl slušný displej, dobře ovladatelnou klávesnici a VGA fotoaparát, na textovou a telefonní komunikaci posloužil skvěle, a měl i některé funkce navíc, např. infraport nebo podporu GPRS. 

Sony Ericsson Z800 (2005)

Luxusní véčko Z800, vyráběné též s označením V800 pro Vodafone, zaujalo netradičním otočným fotoaparátem, který byl umístěný v kloubu. Ten bylo možné použít, jak pro běžné focení, tak pro snímání selfíček nebo pro videohovory v sítích UMTS. V horším světle jste si mohli pomoci přísvitem dvou LED diod.

Hlavní displej měl úhlopříčku 2,2 palce a rozlišení 176 × 220 pixelů, vnější informační displej nabídl rozlišení 101 × 80 obrazových bodů. Véčko vypadá i na dnešních fotkách hodně robustně, hmotnost 128 gramů však byla zcela v normě.

Samsung T650i (2007)

Kovové kryty, povedený design a výborná funkční výbava. To byly, mimo vysoké ceny, hlavní atributy T650i, který chtěl vzkřísit legendární T610i. Telefonu se to povedlo, i když se ž nejednalo o tak masivní záležitost, jako v případě trháku T610i. Byl prostě navržen pro ty, kteří se nebojí odlišit.

Kovový telefon překvapil, nejen čtvercovými tlačítky klávesnice, ale také konektorem na boku, podporou UMTS či 3Mpx fotoaparátem. V základní krabici jste navíc k telefonu dostali nabíjecí stojánek, 256MB paměťovku a pouzdro. Samozřejmě nechyběla ani nabíječka a sluchátka, což je obsah, který dnes u smartphonů prakticky nenajdete.

Z jedné strany mobil, z druhé fotoaparát

Sony se již dříve stalo špičkou v oblasti fotoaparátů, a tak chtělo své zkušenosti přenést i do mobilů. Výsledkem byly první fotomobily, které to s mobilním focením myslely opravdu vážně. Důkazem je propůjčení fotografické značky Cyber-shot.

Sony Ericsson K700i (2004)

Nad high-endovým K700i ještě dnes leckomu ukápne slza. Topmodel neexperimentoval s klávesnicí. Čtyři tlačítka doplnil vycentrovaný joystick, alfanumerická klávesnice byla rozdělena do tří sloupců. Zájemci o telefon obdivovali hlavně 1,8" TFT LCD displej a jemným rozlišením 220 × 176 pix a s podporou 65 tisíc barev.

Telefon měl na zádech VGA foťák, jako zvonění jste si mohli nastavit „empétrojky“ a po připojení sluchátek vám zahrálo i FM rádio. Baterie vydržela až týden na jedno nabití! Ve své době se jednalo o zdatnou konkureci Nokie 6230 či Siemensu S65, která stála cca 14 tisíc korun.

Sony Ericsson K750i (2005)

Pokud hledáte další Legendu s velkým L od Sony Ericssonu, je to první pořádný fotomobil K750i. Telefon se nabízel ještě ve dvou variantách, D750i měl k dostání výhradně T-Mobile, W800i zase tlačil do popředí hudební funkce. Právě K750i odstartoval éru mobilního focení, které se (konečně) začalo brát opravdu vážně.

Foťák umístěný za masivní zadní krytkou měl rozlišení rovné dva megapixely. Navíc měl přisvětlovací diodu a dokázal sám zaostřovat. Pokud se zadařilo, vycházely z telefonu opravdu zajímavé fotky. Telefon kladl důraz na multimédia, a tak jste v něm našli editor fotografií, hudební přehrávač nebo videopřehrávač. Nevelkou vnitřní paměť jsme mohli rozšířit až 8GB kartou Memory Stick Pro Duo. Telefon byl ve své době natolik populární, že jste jej nebo jeho deriváty stoprocentně používali i vy, nebo minimálně někdo ve vašem okolí. 

Sony Ericsson K800i (2006)

Sony Ericsson o rok později zvýšil laťku mobilního focení, K800i tak kráčel přímo ve šlépějích 750tky. Telefon již na první pohled zaujal moderním hranatějším designem a špičkovým QVGA displejem, 3Mpx foťák s xenonovým bleskem byl třešničkou na dortu. Ještě, když k tomu připočtete samostatné tlačítko spouště.

Výrobce však propadl v mobilním internetu. K800i sice podporoval sítě 3G, jenže tam, kde nebylo, se přepínal na GPRS. A pak tu byl ještě souběžně prodávaný K790i, který sice měl GPRS a EDGE, ale zase už nepodporoval sítě třetí generace. I přesto byl ve své době K800i snem mnoha uživatelů, jednalo se o špičkově vybavený multimediální telefon, který měl FM rádio s RDS nebo jste si v něm mohli přehrávat videa a hrát Java hry. Telefon měl také špičkovou klávesnici a jeho silnou stránku byly i propracované funkce pro organizaci času.

Sony Ericsson C902 (2008)

Špička fotografické řady Cyber-shot, která v mezidobí přešla od písmena K k céčku, dostala do výbavy speciální senzorická dotyková tlačítka po obvodu displeje. Většinu zadní strany C902ky zaplnila masivní krytka 5Mpx fotoaparátu, menší displej využíval rozlišení QVGA. Telefon měl na svou dobu velmi dobrou výbavu, jenže jsme na něj museli čekat až neúměrně dlouho.

Jednalo to se také o další model od Sony Ericssonu, který si zahrál v bondovce, konkrétně ve filmu Quantum of Solace.

Experimenty s mobilními systémy

Sony Ericsson se s mobilními operačními systémy nepáral. Pokud to šlo, chtěl do svých telefonů nasadit úplně všechny. Uživatelé tak mohli používat zařízení se Symbianem S60, Symbianem UIQ i se systémem Windows Mobile. První smartphone však má na svědomí Ericsson, datuje se již do roku 2000!

Ericsson R380 (2000)

Pradědeček smartphonů se datuje do roku 2000. V zavřeném stavu vypadalo zařízení jako běžný telefon té doby, jenže jakmile jste odklopili flip s klávesnicí, měli jste k dispozici monochromatický dotykový displej s rozlišením 360 × 120 pix. Zařízení běželo na systému EPOC 5.1, takže jej můžeme fakticky brát jako vůbec první zařízení se Symbianem. Instalace dalšíchh aplikací však ještě byla zapovězena.

Tento „osobní organizátor“, který vymazal nutnost vlastnit společně s telefonem i samostatné PDAčko, bylo možné synchronizovat s počítačem či přes něj přistupovat k e-mailu. Ten se v té době ještě nonšalantně nazýval „elektronická pošta“. Telefon přišel na trh pozdě, díky překotnému vývoji na přelomu tisíciletí byl záhy předehnán mnohem modernějšími telefony s barevnými displeji.

Sony Ericsson P800 (2003)

První z „péčkové“ řady komunikátorů kombinuje klasický telefon (zavřený stav) a pracovní zařízení (otevřený č vyjmutý flip). Na svou dobu velmi drahé zařízení rámcově vychází z Ericssonu R380, ovšem je už daleko modernější.

TFT displej modelu P800 podporoval 4 096 barev, na zádech čekal základní foťáček a prostředí jste ovládali stylusem. Základní krabice telefonu bylo doslova nacpána doplňkovým příslušenstvím, a není divu. Telefon se ve své době prodával za, bezmála, 30 tisíc korun! Jeho existence dala vzniknout následníkům P910i, P990i a P1i, které možnosti komunikátorů ještě více vyšperkovaly.

Sony Ericsson P1i (2007)

Poslední zástupce „péčkové“ řady přišel o flip, ale zůstal věrný dotykovému peru, bočnímu kolečku i QWERTY klávesnici. Každé z fyzických tlačítek mělo po vzoru M600i dva symboly, záleželo na tom, kterou stranu klávesy jste stiskli.

Výrobce podstatně zrychlil najíždění systému, díky větší RAM měl telefon lepší multitasking. Interní ROM měla dvojnásobnou kapacitu, 160MB úložiště jste si mohli „přifouknout“ až 16GB paměťovými kartami Memory Stick Micro. Telefon měl na trhu jeden úkol, a to pozvednout zájem o Symbian UIQ 3. To se však nepovedlo, a tak systém po pár letech skončil v propadlišti dějin.

Sony Ericsson G900 (2008)

Jedním z posledních pokusů o oživení UIQ 3 byl Sony Ericsson G900, jakýsi hybrid mezi klasickým telefonem a komunikátorem. Telefon chtěl nabídnout to nejlepší z obou světů, a to alfanumerickou klávesnici a dotykový displej se stylusem. 

Hybrid se pyšnil podporou Wi-Fi a 5Mpx fotoaparátem, ovšem postrádal EDGE a HSDPA. Jak již bylo u Symbianů UIQ dobrým zvykem, i tento model neměl příliš rychlý procesor. Níže postavený G700 neměl Wi-Fi a jeho foťák měl rozlišení pouze 3 Megapixely. Ani těmito modely výrobce neudělal díru do světa a tak po nich už žádný další telefon s UIQ 3 na trh nepřišel. Inu, svět byl trochu někde jinde...

Sony Ericsson Xperia X1 (2008)

Chcete další experiment? Sony Ericsson v roce 2008 uvedl do prodeje kovovou Xperii X1, smartphone s operačním systémem Windows Phone 8.1. Dostupnost telefonu byla výrazně omezená, do prodeje přišel oproti plánu o dost později (což bylo pro Sony Ericsson po dlouhá léta typické) a ze startu se prodával jen ve vybraných zemích Evropy. Kdo si jej nenechal dovézt, ten se na něj extrémně načekal. 

Smartphone zaujal výsuvnou QWERTY klávesnicí, do stojatých vod zařízení s Windows Mobile přinesl svěží vítr. Telefon vypadal luxusně, zvláště v šedé barevné variantě, ale jeho kouzlo se záhy vytratilo. Kvůli čekání i kvůli problémům s konstrukcí, která ve slabých místech ráda praskala. Kýženou spásu měla přinést Xperia X2, jenže s nedoladěným softwarem skončilo jen u plánů...

Sony Ericsson Satio (2009)

Platforma UIQ dlouhodobě konkurovala základnímu Symbianu S60, tak proč jej nakonec nezkusit také? Po konci UIQ vlastně Sony Ericssonu ani nezbyla jiná možnost, konkrétně se jednalo o Symbian S60 páté edice, který dlouhodobě používaly telefony značky Nokia. Ve své době se jednalo o nejlepší fotomobil na trhu, 12Mpx foťák byl schován pod masivní krytkou.

Satio se ukázal jako rozumná kombinací mezi manažerským a multimediálním telefonem. Dlouholetí uživatelé Sony Ericssonů museli překousnout nový systém, který se ovládal pomocí rezistivního dotykového displeje. A to znamenalo, že jste na displej museli opravdu dost tlačit, často byla odezva panelu velmi pomalá a někdy dotyky vůbec neregistroval. Pomoci jste si však alespoň mohli přibaleným stylusem, který u telefonu držel pomocí poutka.

Sony Ericsson Xperia X10 (2009)

V rámci experimentů si Sony Ericsson vyzkoušel i Android, a byla to trefa do černého. Prvním Androidem s logem SE byla Xperia X10. Jednalo se o slušně vybavený Android, jenže mu něco chybělo. Třeba tak základní věc, jako vyhodnocování více dotyků na displeji zároveň. O dva roky později se multitouch do telefonu dostal s aktualizací softwaru. A to je důkaz oblíbeného rčení: „Když se chce, všechno jde“.

Telefon se dostal na trh s Androidem 1.6, později byl aktualizován na Android 2.1 a Android 2.3.3. Prostředí UX bylo upraveno podle představ výrobce, telefon poháněl 1GHz Snapdragon, focení obstarával 8Mpx snímač. Z X10 byl odvozen druhý Android telefon značky, zmenšený Xperia X10 Mini. Ten byl skutečným kompaktním Androidem do dlaně.

Oživení značky Walkman

Značka Walkman označující přenosné přehrávače od Sony vznikla v roce 1978, hudební přehrávače Sony vyrábělo až do roku 2010. Ke sklonku této éry tedy přišlo vhod spojit známou hudební značku s telefony, k nimž stejně směřoval veškerý moderní vývoj. Zrodily se tak legendární Walkmany, které dokázaly, že telefon nemusí být jen k volání, ale že na něm můžete poslouchat i muziku.

Sony Ericsson W800i (2005)

Zatímco u operátorů dominovaly „manažerské“ K750i a D750i, uživatelé si mohli souběžně pořídit na trhu i designově atraktivnější Walkman W800i. Telefon byl určen těm, kteří prahnou po stylu a mobilní hudbě. Výrobce vytunil klávesnici a blok ovládacích kláves, navrch přidal líbivou oranžovou, a legendární hudební mobil byl na světě. Oproti K750i jste však museli připlatit tři tisíce, navíc jste za to dostali 512MB paměťovku. Vadilo však opět chybějící EDGE.

Výborný multimediální telefon na trhu zaujal, dal tak vzniknout dalším nástupnickým Walkmanům. Troufáme si však tvrdit, že se žádnému nástupci nevedlo na trhu dobře tak, jako W800i. Originál je jen jeden, design základní krabice byl navíc bezkonkurenční. Pocit z rozbalení tohoto Walkmanu za posledních šestnáct let zatím nic nepřekonalo.

Sony Ericsson W550i (2005)

Prakticky záhy po W800i přišel do prodeje otočný W550i, Sony Ericsson se prostě nebál experimentovat a současně chtěl zájemcům o Walkmany nabídnout levnější alternativu. A to tento model splnil dosytosti. Stejně jako byl W800i převlečený K750i, tak se W550i zase lehce inspiroval u otočného S700i.

Telefon padl dobře do ruky, jeho z otevírání a zavírání jednoruč však bylo trochu komplikované. Telefon srazila zcela zbytečná absence slotu pro paměťové karty, mnoho zájemců o hudební telefon kvůli tomu sáhlo po dříve zmiňovaném W800i.

Sony Ericsson W715 (2009)

Výsuvný Walkman W715 určený pro operátora Vodafone byl převlečeným modelem G705, který se nabízel na volném trhu. Slider měl kovové tělo, velký LCD displej a také zabudovaný GPS modul, který jste mohli využít při navigaci přes Google Mapy.

Konektivita byla dost bohatá, mimo EDGE a HSDPA jste mohli počítat i s Wi-Fi. Fotoaparát na zádech měl rozlišení 3,2Mpx. Interní 120MB paměť šla rozšířit kartami Memory Stick Micro.

Sony Ericsson W850i (2006)

Tento telefon byl hudebním zhmotněním fotografického K800i, ovšem v otočné podobě. Opět tedy podporoval UMTS, které u nás bylo ještě v plenkách, zatímco na EDGE zanevřel.

Multimediální telefon byl na svou dobu špičkově vybaven, 1GB paměťovku jste našli hned v základním balení. Ovládání obstarával kurzorový kříž s dotykovými směrovými tlačítky.

Sony Ericsson W950i (2006)

První pokud o spojení Symbianu UIQ 3 a Walkmanu dopadl dobře, W950i byl hudebním derivátem pracovního M600i. Telefon zůstal věrný bočnímu kolečku a dotykovému displeji, který jste mohli ovládat stylusem. U multimediálního telefonu však zamrzel chybějící fotoaparát, což se z dnešního úhlu pohledu jeví až neskutečně!

Telefon měl pod displejem senzorická tlačítka pro ovládání hudby, a další dvě po stranách. Klávesnice nebyla QWERTY ale alfanumerická, a zarovnaná do jednoho bloku. Nepsalo se na ní dvakrát pohodlně.  Hudba se musela vejít do 4GB flashové paměti, protože slot pro paměťovky chyběl.

Sony Ericsson W960i (2007)

Jedním z posledních telefonů se Symbianem UIQ 3 byl hudebně nadaný W960i. QVGA rozlišení displeje už začínalo pomalu nedostačovat, bonusem však byly vestavěné ovladače pro přehrávání či tlačítko Walkman, které hned spouštělo hudební přehrávač.

Telefon měl 8GB úložiště bez podpory microSD karet, výkon však zajišťoval jen 200MHz procesor doplněný 128MB RAM. Design vypadal zajímavě, většímu rozšíření telefonu však bránil, mimo ceny, i nižší výpočetní výkon. I při přehrávání hudby byl telefon trochu těžkopádný. Hudební komunikátor se nabízel za 15 tisíc korun.

Sony Ericsson W980 (2008)

Sony Ericsson vydal hned několik hudebně naladěných véček, mimo W380i s vystouplými hudebními ovladači na vnějším krytu nám v paměti utkvělo ještě lesklé véčko W980 s vnějším displejem a dotykovými ovladači přehrávání. Véčko si možná vybavíte i díky světelné show, která se odehrávala ve spodní části průhledného vnějšího krytu.

Véčko mělo vestavěný FM vysílač, takže jste si mohli hudbu z telefonu „poslat“ do autorádia. U jiných Walkmanů bylo třeba připojit samostatný FM transmitter s logem Walkman jako příslušenství. Další zajímavou inovací byla integrovaná anténa pro FM rádio.

Ericsson končí, jen Sony zůstává

Koncem roku 2011 odkoupilo Sony 50% podíl od Ericssonu, což znamenalo, že novodobé smartphony už budou mít v názvu jen firmu Sony. Firma si od transakce slibovala větší zaměření na multimediální zařízení.

Sony Xperia S (2012)

První smartphone znovuzrozené značky, Xperia S, běžel na Androidu Gingerbread. Jednalo se o přísně hranatý smartphone, který se pyšnil povedeným 4,3" HD displejem s technologií Sony Bravia. Telefon potvrdil, že trend nastolený Sony Ericssonem v posledních letech, bude pokračovat i nadále. 

Xperia S měla neotřelý design a povedený fotoaparát, naopak méně se nám líbilo nepraktické ovládání senzorických tlačítek, tělo, které doslova vzývalo nečistoty, nebo pomalé updaty Androidu.

Sony Xperia Z (2013)

O rok později už Sony naběhlo na nový design, jehož stopy můžeme vidět i u dnešních telefonů značky. Sony se podařilo u Xperie Z zkombinovat vzhled, výkon, odolnost (IP57) a konektivitu do jednoho z nejpovedenějších telefonů své doby. Pokulhávala snad jen aktuálnost Androidu, což byla (a stále je) tradiční bolístka Sony.

Xperia Z získala ocenění „Njlepší telefonu veletrhu CES 2013“, podle vyjádření zástupců Sony se prodával nadmíru dobře. Svůj životní cyklus zakončil na Androidu 5.1.1 Lollipop, startoval přitom na verzi 4.1.2 Jelly Bean.

Xperia Z3 Compact (2014)

Sony začalo postupně nabízet i kompaktnější verze svých výkonných telefonů, a jedním z nejpovedenějších modelů byla Xperia Z3 Compact. Telefon se 4,6" HD displejem běžel na Snapdragonu 801, který doplnila 2GB operační paměť.

Telefon nabízel prakticky to stejné, co větší Xperia Z3, jen v podstatně kompaktnějším podání a se slušnou výdrží baterie navíc. I tentokrát byl telefon voděodolný (IP65/IP68) a dokázal natáčet až 4K videa.

Sony Xperia X (2016)

Zatímco dříve portfoliu vévodila řada Xperia Z, od roku 2016 převzala otěže řady Xperia X. Telefon dostal do výbavy 5" Full HD displej a nevyměnitelnou 2 620mAh baterii. Foťák měl rozlišení 23Mpx, při ostření by k dispozici PDAF zkombinovaný s prediktivním hybridním autofocusem.

Telefon poháněl Snapdragon 650 s 3GB operační pamětí, telefon se prodával s jednou či dvěma SIM kartami, interní úložiště jste mohli rozšířit microSDXC kartami. Vývoj telefonů u Sony však šel opačným směrem, než leckdo čekal. Telefon už neuměl natáčet 4K videa, a zapomnělo se i na zvýšenou odolnost.

Sony Xperia XZ Premium (2017) 

V době uvedení Sony Xperia XZ Premium na trh byl japonský výrobce na poli smartphonů se 4K displeji stále osamocen. Telefon poháněný Snapdragonem 835 dostal do výbavy 4GB operační paměť či 19Mpx fotoaparát, který dokázal natáčet slow-mo videa s 960 fps.

U telefonu se nám líbila kombinace kovu a skla, a samozřejmě povedený displej, zvýšená odolnost a dobře odladěné prostředí. V systému jsme však viděli jen minimum inovací, telefon při hraní dost topil a záda se rychle upatlávala. Někomu se nemusely líbit ani větší rozměry a vyšší hmotnost.

Kterou z legend Sony, Ericssonu nebo Sony Ericssonu jste používali? Podělte se o svoji vzpomínku v diskusi pod článkem.