Ericsson a Siemens byly značky, které jsem v dřevních dobách GSM nejvíce hltal, poněvadž bych řekl, že měly lepší poměr cena/výkon a hlavně mi přišly pro geeka víc techničtější, narozdíl od jednoduchých, ale blbovzdorných Nokií. Nicméně můj první telefon byla Nokia . Já bych k notoricky známým Ericssonům přidal A2618s nebo A2628s, které dlouhou dobu nabízel Oskar. Dále flipové T18s a levnější verzi T10s, kterou se mi poštěstilo mít a do která se ale dal nahrát firmware s T18s anebo fakt hezké T20e. A pak obrněný R310s, po kterém jsem opravdu toužil. Nejsem velký znalec Jamese Bonda, ale mě nejvíce v hlavě zůstala nějaká před-verze R380, se kterou Pierce Brosnan i řídil auto. Kdo ale Ericssony pamatuje, tak ví, že psát na nich SMS byla muka. S narůstající délkou zprávy narůstalo zpoždění mezi psaním a zobrazováním písmen na displeji a ke konci už bylo lepší se na displej snad ani nedívat, aby vás to nepletlo a psát po paměti. Já měl k T10s i externí QWERTY klávesničku, která to zpoždění ještě zvýrazňovala. Jinak po spojení Sony Ericsson už jsem tuto značku tak nesledoval, ačkoli jsem ještě měl k770i a dotykové placky od Sony šly už úplně okolo mě.