Zdá se, že éra, kdy se výrobci předháněli v gigahertzech a megapixelech, je definitivně za námi. Novým bojištěm se stala umělá inteligence, která je nyní středobodem zájmu technologického světa. Jde o skutečnou změnu v tom, jak telefony přemýšlejí a předvídají naše potřeby, což je posouvá z role pouhých nástrojů k opravdovým digitálním partnerům v naší kapse. Zatímco dříve šlo o doménu technologických nadšenců, dnes už i běžný uživatel vnímá, že se jeho telefon chová chytřeji, reaguje svižněji a zvládá věci, které byly ještě nedávno nemyslitelné.
Nejlepší umělá inteligence je přitom ta, o které skoro nevíme. Pracuje tiše na pozadí, učí se našim zvykům a snaží se nám zpříjemnit život. Telefon tak sám upraví jas displeje podle našich preferencí nebo optimalizuje noční nabíjení pro delší životnost baterie. Podobně nám nabídne chytré a kontextové odpovědi na zprávy, čímž šetří náš čas a zbavuje nás zbytečného ťukání na displej.
AI umí kouzlit, ale co soukromí?
Nejviditelněji se kouzla AI projevují u fotografií. Nejde jen o obyčejné filtry, ale o pokročilé výpočetní postupy, které v reálném čase rozpoznávají scénu, optimalizují světlo a nastavují další parametry fotoaparátu. Telefony jako Google Pixel či Apple iPhone tak i z relativně průměrného hardwaru vykouzlí snímky, za které by se nemusel stydět ani ostřílený profesionál. A díky funkcím, jako je proslulé „magické gumování“, můžeme snadno zachránit fotky s nechtěnými objekty, a to bez znalosti složitých editorů.
Generativní úpravy fotek u Samsungů:
Moderní AI v mobilech dnes umí nejen upravovat nastavení, ale i předvídat potřeby, nabízet personalizované widgety či doporučení napříč aplikacemi. Zmínit musíme také vylepšení hlasových asistentů a překlady v reálném čase, tedy funkce umožňující například simultánní překlad hovorů, shrnutí záznamů nebo rozpoznání emocí. Některé modely telefonů využívají AI k prediktivnímu sledování zdraví, detekci hrozeb a lepší ochraně dat.
Každá mince má ale dvě strany. Tou odvrácenou je v tomto případě soukromí. Aby nám chytré algoritmy mohly efektivně sloužit, potřebují se učit z obrovského množství našich dat – fotografií, hlasových záznamů, informací o poloze i uživatelských zvyků. Přestože nás výrobci neustále ujišťují o naprostém bezpečí, hranice mezi užitečnou službou a digitálním dohledem se snadno rozmazává, a právě to představuje nezanedbatelné riziko.
Potřeba stále výkonnějších mobilů
Umělá inteligence je také pořádně hladová po výkonu. Moderní telefony proto stále častěji obsahují specializované neurální procesory, takzvané NPU, což jsou v podstatě čipy určené přímo pro AI operace. To ovšem může vést k tomu, čemu říkáme plánované zastarávání. Nové a náročnější funkce zkrátka nepoběží na starších zařízeních, což bude zákazníky nenápadně tlačit k častějším nákupům.
Musíme se také naučit odlišovat skutečnou inovaci od marketingových pozlátek. Nálepku „AI“ totiž dnes výrobci s oblibou lepí i na funkce, které jsou jen chytře přejmenovanou automatizací. Různé „tapety dle nálady“ či pochybné „chytré“ filtry často nepřinášejí žádnou reálnou hodnotu. Je proto na nás uživatelích, abychom dali jasně najevo, že nemáme zájem o zbytečnosti a donutili tak výrobce soustředit se na to, co je skutečně užitečné.
Umělá inteligence v mobilech má obrovský potenciál, ale je nutné k ní přistupovat s rozumem. Opravdu přínosné inovace posouvají hranice možností a šetří čas i nervy. Na druhé straně je tu riziko, že se z AI stane jen další bublina – podobně jako kdysi ovládání telefonů gesty nebo mobily se 3D fotoaparátem, které byly slepou uličkou a rychle zmizely v propadlišti dějin.