Operátoři se nedomlouvají na cenách, ani nejednají v tiché shodě, oznámil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Tedy: asi se nedomlouvají. Možná... Říkali, že se nedomlouvají...
Zdá se vám úvod článku jako špatný vtip? Ale přesně takový dojem mám z výsledků šetření úřadu. ÚOHS vydal zprávu, že uzavřel šetření, kterému podrobil oblast mobilních hlasových a datových služeb. Jednoduše řečeno, zda operátoři nemají kartel. A věřte nevěřte, nemají. Nehodlám tvrdit, že mají, přesto závěry ÚOHS u člověka znalého problematiky vzbuzují hořký úsměv.
Tacitní koluze
forma kolektivní dominance, kdy subjekty (oligopolisté) neuzavírají dohodu o společném postupu, ale kdy postupují společně shodně způsobem, který je nevýhodný pro jejich zákazníky
ÚOHS zahájil šetření 23. března letošního roku a zabýval se obdobím od poloviny roku 2012 do prvního čtvrtletí letošního roku. Tedy období, kdy měli operátoři velmi podobnou nabídku a paušální tarify se lišily jen kosmeticky.
Zapomínat ale nesmíme ani na impulz od dosluhujícího premiéra Sobotky, který si před volbami snažil ukázat jako bojovník za práva zákazníků mobilních operátorů, tedy nás všech (voličů).
Odůvodnění je dostupné na webu, vejde se na čtyři A4 (odkaz výše). ÚOHS předně uvádí, že po letech stagnace, kdy ceny tarifů „vykazovaly signifikantní míru podobnosti“ došlo na jaře letošního roku k oživení, respektive přišly nové tarify, které už si nejsou podobné jako vejce vejci. Psali jsme o nich zde:
ÚOHS uvádí, že své šetření soustředil do několika oblastí, na tom by nebylo nic špatného, ale krom veřejných zdrojů píše, že „především vycházel ze specifických informací poskytnutých ze strany síťových operátorů.“ Ti mu patrně sdělili, že celý český trh je specifický a že se v žádném případě nedomlouvají.
Vágní formulace
Úřad uvádí, že žádný ze tří síťových operátorů nemá nadpoloviční podíl na trhu, takže zneužití dominantního postavení nehrozí. Dále si vezmeme na paškál citaci:
„Pokud jde o dynamiku zkoumaných trhů, ze šetření vyplynulo, že znakem nasvědčujícím probíhající hospodářské soutěži je rovněž relativní nestabilita tržních podílů, které se v rámci zkoumaného období značně měnily. To obecně nenasvědčuje existenci zakázané dohody, jejímž základním charakteristickým rysem je právě stabilita tržních podílů.“
Tady můžeme ÚOHS snadno nachytat na hruškách, výše uvedené tvrzení totiž nepůsobí důvěryhodně. Stačí ho konfrontovat s grafem z čerstvé analýzy ČTÚ (str. 38) a obrázek si udělá každý sám:
Segment A = mobilní tarify s daty
I bez tohoto grafu je pravda spíš opačná, tržní podíly síťových operátorů se od roku 2011 příliš nezměnily, rozhodně ne značně, určitě bychom si toho všimli.
Myslel si, že je to známka punku
Další ze závěrů ÚOHS je, že mnozí zákazníci si u operátora vyjednali tzv. podpultovou nabídku, a to prý je znakem konkurenčního boje.
„Tato rozdílná obchodní strategie operátorů je spíše znakem funkční konkurence, než koluze. Možnost si individuálně vyjednat cenu a podmínky těchto služeb je atributem posilujícím soutěž a měla by být nadále podporována.“
ÚOHS v rámci šetření „nezjistil výrazné indicie“, které by nasvědčovaly uzavření zakázané dohody v průběhu zkoumaného období. Možnost tacitní koluze úřad šalamounsky zcela nevylučuje. Ostatně to ani nejde.
Jinak konkurence je prý výrazně vyšší ve firemním segmentu, přičemž rozdíl mezi nabídkami pro jednotlivce a velké korporace, či státní orgány, je obrovský. Ale to pro nás mobilmaniaky není žádná novinka. Problém tedy existuje, ale jeho řešení už je na jiném úřadu, totiž ČTÚ.
