Zákazy mobilních telefonů na školní půdě jsou v posledních letech v kurzu – ať už v podobě povinného vypnutí, ukládání do tašek, odevzdání při vstupu do školy či úplného zákazu na pozemku školy. V Británii má drtivá většina středních škol nějakou formu omezení, což odráží silný společenský konsenzus, že mobily ve škole škodí. Ale co na to říkají data? Nejnovější a doposud nejrozsáhlejší studie nabízí překvapivě realistický pohled.
Výzkum, do kterého se zapojilo přes 1200 dětí ve věku 12 až 15 let z celkem 30 škol, srovnával školy s přísnými pravidly (telefony nesmí být během vyučování použity) a školy, kde jsou pravidla benevolentnější. Zatímco děti ve školách s restriktivními pravidly skutečně používaly mobilní telefony během vyučování méně, mezi skupinami se neprojevily žádné rozdíly v psychické pohodě, známkách ani spánku.
Stručně řečeno: samotný zákaz mobilů ve škole v současné podobě nevede ke zlepšení psychického zdraví ani k lepším známkám. Je však třeba zdůraznit, že studie byla pouze observační a zkoumala souvislosti, takže sama o sobě neprokazuje, zda vyšší používání telefonu ve škole přímo způsobuje zhoršení těchto ukazatelů. Nelze tedy s jistotou říct, zda více času na mobilu způsobuje horší výsledky, nebo naopak.
Více času na mobilu způsobuje horší výsledky
Není překvapivé, že žáci ve školách s přísnějšími pravidly skutečně tráví během vyučování na telefonu a sociálních sítích méně času – v průměru o 30 až 40 minut denně. Jenže když zazvoní, čas u obrazovky rychle doženou doma nebo o víkendu. Výsledkem je, že celková denní či týdenní doba používání se mezi skupinami prakticky neliší. Školní zákaz tak připomíná snahu zastavit povodeň hrází, která na to svými parametry nestačí.
Zákazy mobilních telefonů ve školách nevedou ke zlepšení psychiky ani známek
Zásadní zjištění ale přichází jinde: čím více času adolescenti tráví na telefonech a sociálních sítích, tím horší mají výsledky ve všech sledovaných oblastech. Dlouhý čas strávený u obrazovky jde ruku v ruce s vyšší mírou úzkosti a deprese, horším spánkem, nižší fyzickou aktivitou, slabšími známkami i častějším rušením ve třídě. Zvláště problematické je pasivní „scrollování“ sociálních sítí, které vědci spojují s větším rizikem psychických potíží než například aktivní a kreativní využití technologií.
Co z toho plyne? Že samo odnětí telefonu nestačí. Děti si čas s mobilem snadno „dohoní“ doma. A pokud jim nikdo nevysvětlí, jak s technologiemi zacházet zdravě a smysluplně, efekt se jednoduše nedostaví. Autoři studie proto doporučují, aby školy začaly řešit mobilní závislost komplexněji – ne jen zákazem, ale třeba i výukou digitální hygieny nebo podporou fyzické aktivity.
Zákaz mobilních telefonů není černobílý
Pozoruhodné je, že se na vlivu zákazu mobilů ve školách neshodnou ani samotní žáci. Některé děti omezení vnímají jako úlevu a vítají jasná pravidla, zatímco jiné to berou jako šikanu nebo projev nedůvěry. Ve skutečnosti ale platí, že i ve školách s přísným zákazem byli žáci, kteří si stejně našli cestičku, jak se na mobil podívat. Restrikce tedy snižují čas strávený u obrazovek ve škole, ale nejsou neprůstřelné.
Je třeba neztrácet ze zřetele skutečnost, že technologie nejsou jen zlo – mobily mohou být i užitečným pomocníkem, pokud je umíme používat rozumně. Výzvou pro školy je proto nastavovat pravidla, ale hlavně učit děti, jak se bezpečně a zodpovědně pohybovat v digitálním světě. Opravdovou prevencí není zákaz, ale posilování dovedností, kritického myšlení a schopnosti najít si zdravý digitální režim.
Debata o mobilních telefonech ve školách tedy není tak černobílá, jak se někdy může zdát. Pokud chceme dětem opravdu pomoci, nestačí jim jen schovat telefony do tašky. Potřebujeme komplexní přístup, který propojí školu, rodinu i technologické firmy a zaměří se na celkovou digitální pohodu mladé generace.