Včera jsme se zúčastnili exkurze do německých továren, ve kterých Siemens vyrábí mobily a bezdrátové telefony Gigaset. Podobných továren jsme už navštívili několik, v tomto případě zde ale byl jeden velký rozdíl: výrobu jsme viděli z bezprostřední blízkosti a téměř bez omezení jsme mohli fotit.
Siemens své mobilní telefony vyrábí v několika továrnách rozmístěných po celém světě. Centrála je v Německu, v městečku Kamp-Linfort nedaleko Düsseldorfu, další továrny najdeme v čínské Šanghaji, telefony se vyrábějí i v Mexiku a v Brazílii. Kromě toho Siemens spolupracuje s dalšími výrobci, například se společností Flextronics.
Navštívili jsme centrální továrnu v Kamp-Linfortu. Zde má Siemens také oddělení technického vývoje, testovací centrum a pro výrobu si zde nechává zejména telefony vyšších tříd. To ale neznamená, že by levné telefony tuto centrálu minuly. Pokaždé se zde vyrobí první série – několik tisíc kusů, na kterých se ověří, že je všechno dobře připraveno. Až potom se výroba přesune do zemí s levnější pracovní silou.
Teď vás nechceme
Továrna v Kamp-Linfortu byla založena v roce 1963. První telefony jí prošly v roce 1985, šlo o přístroje pro tehdejší německou mobilní síť C-Netz. Výroba mobilů pro sítě GSM byla započata v roce 1991. Siemens za svůj poslední fiskální rok vyrobil 37,5 milionu mobilních telefonů, z toho 15,2 milionu připadají na továrnu v Německu.
Továrna je na pohled celkem nudná
I když je výroba mobilních telefonů do značné míry automatizovaná, podíl lidské práce není zanedbatelný. Siemens už přestal vyrábět na sklad, produkce přímo navazuje na objednávky. Jelikož poptávka po mobilních telefonech není kontinuální, mění se i výkon výroby. Siemens proto najímá zaměstnance jen tehdy, když potřebuje. Proškolení pro zvládnutí konkrétní operace netrvá tak dlouho a zaměstnanci jsou velmi rychle připraveni pro práci. Jde to až tak daleko, že když jsme se jednoho z pracovníků zeptali, co vlastně dělá stroj, do kterého vkládá telefony, nevěděl.
Výroba trvá asi čtvrt hodiny
Protože výroba elektronických přístrojů vyžaduje čisté prostředí prosté elektrických výbojů, zahalili jsme se do plášťů a své boty vybavili uzemňovacími vodiči. Výroba začíná u prázdných plošných spojů, na které se v několika fázích upevňují elektronické součástky. Tato část výroby je plně automatická. Součástky jsou uchyceny na perforovaných páscích, každý stroj zvládne osadit až přibližně deset součástek. Aby to bylo rychlejší, šest plošných spojů je v této fázi spojeno do jedné desky.
Každá z linek má své číslo • grafy ukazují, v jakém stavu je zadaná zakázka • plošené spoje jsou kvůli efektivitě spojené do bloku • některé součástky téměř nejsou vidět
V této sérii fotografií jsou různé detaily osazovacího stroje. Na perforovaných páscích jsou uchyceny součástky: miniaturní (3. obrázek), ale i větší (4. obrázek)
Malé součástky nejsou tak citlivé na správné natočení, u větších dílů, například chladičů, je ale už nutné kontrolovat umístění. Jakmile robot uchopí součástku, kamera zjistí, jak je natočená a zároveň se případně upraví její poloha. Jakmile je většina dílů, které lze rozmístit takto automatizovaně, na svém místě, je čas na „zapečení součástek“. Zatímco předchozí část výroby trvala asi dvě minuty, nyní plošné spoje asi pět minut pobudou na dopravníku procházejícím pecí. Zde jsou sekce s teplotou od 125 do 250 stupňů Celsia.
Programování automatu pomocí karet Compact Flash • další detail pásku se součástkami • v bílém obdélníku jsou červené diody, které pomáhají kameře zjistit, jestli je součástka správně natočená • další pohled dovnitř stroje • odpad: pásky po použitých součástkách
Zapékací tunel • informační displej s nastavenými a aktuálními teplotami v peci • téměř hotové plošné spoje • desky se chladí v kontejneru
Skončila první část výroby, osazené plošné spoje se umístí do mnohavrstvých palet a čekají na další fázi, kde už přichází ke slovu ruční práce. Celou předchozí linku zvládne obsluhovat jeden člověk – specialista, který musí vědět, co dělá.
Ještě než se telefon dostane k manuálním pracovníkům, projde elektronická deska testem funkčnosti. Pokud nesplní požadavky, technik se ji pomocí klasických nástrojů pokusí opravit: kromě měřicích přístrojů má na stole mikroskop, pájku, různé přidržovací pomůcky atd.
Ještě jednou displej informující o stavu aktuální zakázky • podle světel se pozná, jestli je linka aktivní • pracoviště kontroly • mikroskop a pájka dokážou řadu věcí spravit • a desky putují do dalšího stroje
Potom už se střídají stroje s lidmi, na desku se osadí mikrofon, modul s fotoaparátem, displej. Telefon dostane střední kostru, zavrtají se do něj zpevňovací vruty. A je čas na nahrání softwaru, které se provádí v mnoha šuplíčcích, do nichž se mobily zasunou. Zbývá nasadit joystick, upevnit klávesnici, přední kryt a krytku klávesnice. Telefon se s potřebným příslušenstvím a dokumentací zabalí do krabice, váha zjistí, jestli v krabici něco nechybí nebo nepřebývá – a je hotovo. Vybrané kusy potom ještě zkontroluje poslední výstupní kontrola.
Testovací přístroje • displeje v zásobníku • displeje a střední část telefonu • tato součástka se už přidává ručně
Montáž modulů s fotoaparátem • hromada patek pro fotoaparát • další z fází výroby • kompletace elektroniky s kryty
Zásuvky pro nahrávání softwaru • finální montáž telefonu • klávesnice v držácích • zrovna se vyrábějí Siemensy C65 pro Vodafone
Pozor na montáž joysticku • hrozná práce: joystick nasadit a šup s ním do stroje • poslední očištění stlačeným vzduchem • kontrola obsahu na váze • varování: příliš velká hmotnost krabice, něco je špatně
Krabice patří do megakrabice • konec výroby telefonu • všechny procesy sledují grafy • závěrečná kontrola vybraných vzorků
Nad hlavami je obrovská projekční plocha s výsledky celé výrobní haly • kvalita je důležitá, reklamací musí být co nejméně
Crash test profesionálně
Siemens má v Kamp-Linfortu také laboratoř, ve které testuje odolnost svých mobilních telefonů. Bohužel nám v ní tentokrát nedovolil fotit, takže se bohužel budeme muset spokojit jen s popisem.
V laboratořích jsme viděli atraktivní řezy mobilními telefony
Testy se dělí na tří části: fyzikální, chemické a zkoušky stárnutí. Mobily se umísťují do komor, kde je vysoká nebo nízká teplota, působí na ně vlhkost, simulovaný déšť, kontroluje se také světlostálost. Siemens testuje odolnost proti vibracím, pádům, schopnost odolávat pronikání prachu. Hezká byla zkouška, při které se telefony mnohokrát zasouvaly do kapsy a zase ven, další test ověřil odolnost proti oděru. Ve zvukotěsné komoře se testují akustické vlastnosti telefonů, zvláštní přípravek slouží pro zkoumání kvality vestavěných fotoaparátů. Při chemických zkouškách na povrch mobilních telefonů působí různé agresivní látky a sleduje se, jak jim odolávají.
Hlava s měřicími senzory zjišťuje akustické vlastnosti mobilů
O kousek dál jsou Gigasety
Po prohlídce továrny v Kamp-Linfortu jsme se přesunuli do městečka Bocholt, vzdáleného asi čtyřicet kilometrů. Je zde další továrna, tentokrát zaměřená výhradně na vývoj a výrobu bezšňůrových telefonů Siemens Gigaset. Je jediná na světě, nikde jinde se už Gigasety nevyrábějí.
Zajímavé bezšňůrové telefony Siemens Gigaset
Technologie výroby byla velmi podobná tomu, co jsme pár hodin před tím viděli v Kamp-Linfortu. Výjimkou je prakticky jen to, že bezšňůrové telefony se skládají ze základnové stanice a sluchátka, výroba tedy probíhá nadvakrát.
Stroj pro výrobu plastových krytů • rozevřená vstřikovací forma • zde se vyrábí štítky nad displej • výsledný výrobek • hotové kryty jsou připraveny v meziskladu
Bezbarvé plastové granule se dobarvují potřebnými odstíny • osm plošných spojů je spojeno do jednoho bloku • k bezšňůrovým telefonům patří i základna • výroba je velmi automatická • opět osazování desek součáskami na perforovaných proužcích
Na rozdíl od první továrny jsme ale viděli výrobu plastových krytů. No, viděli... na bloku formy, do které se vstříkne dávka plastu není na pohled zase tak moc zajímavého. Výroba v Bocholtu je výrazně více automatizovaná než u mobilních telefonů. Bezšňůrové Gigasety se zase tak často nemění a série jsou větší než u mobilních telefonů. Lidská práce je kromě kontroly na několika místech linky potřeba vlastně až v závěru při kompletaci.
Detaily součástek na proužcích • displej se stavem výroby • desky opět putují do pece
Mikrofon by žár pece nevydržel, přidává se až následně; uchytí se přesně mířeným laserovým paprskem • kdybych si tak pamatoval, o co na tomto snímku šlo... • opět testování a měření • palety s deskami sluchátek • palety s deskami základen
Montážní linka, na konci vyjede hotová základna se sluchátkem • jediná ruční práce: kompletace do krabic • krabice se zavírají v další lince • opět kontrola hmotnosti
Automatické skládání krabic z kartonu • poslední rychlá kontrola a šup s Gigasetem do přepravní bedny
Obrázky se jen tak nevidí
Výroba mobilních telefonů se u různých značek téměř neliší. Dokonce i stroje jsou stejné, v továrně Nokie, kde jsme byli před rokem, pracovaly automaty od Siemensu. Zatím nikdy jsme ale neměli možnost dostat se tak blízko k výrobní lince a opravdu nikde nás zatím ještě nenechali fotit. Obrázky, které si v tomto článku můžete prohlédnout, jsou proto poměrně unikátní.