Dle ČTÚ klesla loni cena za provolanou minutu na zhruba 90 haléřů. Provolali jsme jich přes 21 miliard, což je pro lepší představu přes 14 milionů dní. Nebo jinak, každý z deseti a půl milionu obyvatel ČR (tedy včetně nemluvňat) provolal v průměru nějakých 33 hodin.
Graf znázorňující pokles průměrné ceny za minutu hovoru
Úřad dále zkoumal rozdíly v cenách pro rezidentní zákazníky a podnikatele a firmy a došel k závěru, že pro zákazníky z řad domácností (smlouvy na RČ) je cena téměř o 64 % procent vyšší. Konkrétně 1,21 Kč/min. v případě nepodnikajících subjektů ve srovnání s 0,74 Kč/min. v případě podnikajících subjektů.
Brutálně drahé zůstávají předplacené karty. Nejlevnější minutu vykazuje Vodafone – 3,50 Kč/min., středně drahý je T-Mobile (3,90 Kč/min.) a nejdražší O2 se základní cenou 4,90 Kč za minutu hovoru, což je sazba, za kterou se běžně volalo před mnoha lety.
Například s tarifem Go Felicia se v roce 2002 volalo za 3,30 Kč/min. do vlastní sítě a za 7,70 Kč do ostatních sítí, což je v průměru zhruba pět korun jako dnes. O2 však oponuje: „Na konci roku 2017 byla (se zohledněním výhod, které přináší jednotlivé tarify) průměrná cena za minutu volani 1,9 kč. Například u Předpladenky to byla koruna, u tarifu NaDlouho 2,1 Kč.“
Počet aktivních SIM karet na konci roku 2017 dosáhl dle ČTÚ 14,6 milionu. Z toho je 9,9 milionu paušálních. Necelých 900 tisíc SIM slouží jako tzv. M2M, tedy SIM karty ve strojích a zařízeních, např. v „zabezpečovačkách“ atd. Podíl virtuálních operátů (MNVO) loni stagnoval na 7 procentech.