Vše, co jste si přáli vědět o propojovací poplatcích

Co to jsou propojovací poplatky

Propojovací poplatky si platí operátoři mezi sebou v souvislosti s propojením sítí. A to je zároveň pojem, který si hned musíme vysvětlit. Pokud chcete volat z jedné sítě do druhé (například z pevné linky na mobil), musí existovat mezi těmito sítěmi nějaké fyzické propojení – propojovací bod (Point of Interconnection). Jsou v něm propojeny ústředny obou operátorů.

Propojení dělíme na přímé, kdy je váš operátor přímo propojen s operátorem, do jehož sítě voláte, a nepřímé. V takovém případě je váš operátor propojen s třetím operátorem, který je pak propojen s operátorem, do jehož sítě voláte. Nepřímé propojení se v České republice používá zejména u propojení s alternativními operátory. Kdyby se totiž měly propojit tři mobilní sítě, síť Českého Telecomu, a dalších zhruba deseti alternativních operátorů každá s každou, bylo by to zbytečně složité. Většina alternativních operátorů se proto navzájem propojuje přes síť Českého Telecomu.

Jak se dělí propojovací poplatky

Propojovací poplatky můžeme rozdělit na poplatky za originaci a terminaci hovorů a na jiné poplatky. Poplatky za terminaci jsou nejčastější, vyskytují se ve všech sítích. Slouží k tomu, aby uhradily náklady operátora, který spojí příchozí hovor. Odůvodnění tohoto poplatku vychází toho, že pokud vy voláte do cizí sítě, váš operátor vám účtuje hovorné. Operátor, do jehož sítě voláte, vám ale účtovat nic nemůže, nejste jeho zákazník. Jeho náklady s přijmutím hovoru jsou však prokazatelné – zatěžujete jeho síťovou infrastrukturu. Je tedy logické, že si tyto náklady nechá uhradit od vašeho operátora, a to prostřednictvím poplatku za terminaci hovoru.

Další rozšířený typ je poplatek za originaci (vznik) hovoru. Týká se zejména fixních sítí. Je vcelku obvyklé, že v každé zemi existuje jen jedna pevná telefonní infrastruktura, kterou vlastní jeden operátor. Kdyby v takovém případě – jako například před pár lety v ČR – chtěl na trh vstoupit další operátor, musel by budovat buď vlastní infrastrukturu (jako GTS a UPC v některých malých lokalitách), nebo by mu muselo být umožněno využívat již vybudovanou infrastrukturu, která ovšem patří jinému operátorovi.

Přesně takto fungují služby Volba operátora a Předvolba operátora. Jsou to služby, kdy zákazník, přestože má telefonní linku od dominantního operátora, může volat prostřednictvím sítě alternativního operátora. Takový hovor však vznikne v síti, kterou dominantní operátor musel vybudovat, udržovat a spravovat a kterou mu teď takový hovor zatěžuje, čímž mu vznikají náklady. Na uhrazení těchto nákladů pak slouží poplatek za originaci hovoru. Jeho výše byla v ČR stanovena ve stejné výši jako u poplatku za terminaci – hovor totiž zatěžuje vždy stejnou část infrastruktury a tudíž je poměrně logické, že by operátor s tímto hovorem měl mít stejné náklady.

Jiné poplatky už tak časté nejsou a pokud se vyskytují, slouží k uhrazení konkrétních nákladů spjatých s propojením. I u nás se s takovým poplatkem setkáte – jedná se o poplatek, který alternativní operátoři platí Českému Telecomu za to, že Český Telecom provede na ústředně potřebná nastavení. Ta slouží k tomu, aby zákazník Českého Telecomu mohl využívat CPS (tedy, že všechny hovory bude ústředna automaticky přesměrovávat do sítě alternativního operátora) nebo CS (tedy, že ústředna u daného zákazníka rozezná volání na předčíslí 10XX a to přesměruje do sítě příslušného alternativního operátora).

Jak se určuje výše poplatků

Výši propojovacích poplatků si mohou operátoři dohodnout sami mezi sebou. Ostatně právě výše poplatků bývala ještě poměrně nedávno přísně utajovaná a za její zveřejnění hrozila operátorovi pokuta (obvykle ve výši jednoho milionu korun na každou dohodu o propojení sítí). Předtím než došlo k regulaci propojovacích poplatků ze strany ČTÚ výši propojovacích poplatků jako první oficiálně zveřejnil T-Mobile. Je nutné podotknout, že se tak ale stalo v době, kdy už informace byly neoficiálně veřejné.

V České republice jsou veškeré poplatky za terminaci a originaci hlasových hovorů již řadu let regulované. Naše legislativa vždy upřednostňovala vzájemnou dohodu dvou operátorů. Pro případ, že by k dohodě nebylo možno dospět, je tu však ČTÚ, aby tento spor vyřešil a vydal cenové rozhodnutí, kterým se pak obě dvě strany musí řídit. Pro vydání takového cenového rozhodnutí však ČTÚ potřebuje řadu dokumentů týkajících se nákladů na provoz sítě apod. Pro stanovení oprávněných nákladů slouží v oblasti propojovacích poplatků dvě základní metody – FAC a LRIC.

Metoda FAC je založena na stanovení cen plně alokovaných nákladů (fully alocated cost). Jde o rozčlenění všech vynaložených nákladů za určité období danou společností na všechny poskytované služby. Samozřejmě po vyloučení ekonomicky neoprávněných nákladů, které stanoví regulátor. Tato metoda se v ČR využívá pro stanovení poplatku za terminaci hovorů v mobilních sítích.

Metoda LRIC, která je založena na dlouhodobých přírůstkových nákladech (long run incremental cost), byla vyvinuta pro účely propojení u pevných sítí. Cílem bylo rychlé zavedení konkurence, neboť ceny spočítané touto metodou jsou pro pevné sítě obvykle nižší než při výpočtu metodou FAC. Základem je výpočet nákladů efektivního operátora, který by stavěl novou síť při zachování stávající topologie sítě. Je to však velmi náročná metoda, kterou nelze aplikovat bez spolupráce operátora. V ČR se používá pro stanovení poplatku za terminaci a originaci hovorů ve fixních sítích.

Kolik si platí operátoři mezi sebou

Konkrétní výši propojovacích poplatků vidíte v následující tabulce. Je z ní jasně patrné, že pokud například platíte za volání do mobilních sítí 5 Kč bez DPH, zůstane vašemu operátorovi 1,81 Kč. Při volání do pevné sítě je to již podstatně více.

Poplatek za originaci/terminaci hovoru ve fixních sítích se liší podle toho, jaká vzdálenost je mezi koncovým účastníkem a propojovacím bodem. O místní poplatek se jedná tehdy, je-li hovor přesměrován ihned na první ústředně. O jeden tranzit se jedná při propojení až na tranzitní ústředně a o dva tranzity pak tehdy, je-li propojovací bod umístěn až na další tranzitní ústředně (kupříkladu, kdyby byl propojovací bod umístěn jen v Praze a vy byste volali do Brna).

Pokud voláte přes síť alternativního operátora do sítě Českého Telecomu, je vašemu alternativnímu operátorovi za každou minutu hovoru účtován poplatek za použití CS/CPS + poplatek za originaci hovoru + poplatek za terminaci hovoru.

Typ spojení	Cena	Dokument
Volání do mobilních sítí – celý den	3,19 Kč	02/PROP/2004
Volání do fixních sítí – místní (špička/mimo špičku)	0,31 Kč/0,16 Kč	01/PROP/2004
Volání do fixních sítí – 1 tranzit (špička/mimo špičku)	0,40 Kč/0,20 Kč	01/PROP/2004
Volání do fixních sítí – 2 tranzity (špička/mimo špičku)	0,56 Kč/0,28 Kč	01/PROP/2004
SMS	1,40 Kč	cena není regulována
Použití CS/CPS	0,06 Kč	09/PROP/2002

Uvedené ceny jsou bez 19% DPH

Proč jsou propojovací poplatky tak důležité?

Propojovací poplatky zásadním způsobem ovlivňují koncové ceny za volání. Ty obvykle bývají vyšší než poplatky za propojení, i když v minulosti tomu zejména u mobilních sítí u nás tak nebylo. Trend, který v posledních letech můžeme celosvětově sledovat, je snižování propojovacích poplatků. Například v ČR se poplatky za terminaci hovorů v mobilních sítích od svého počátku snížily o více než 50 %. To někteří mobilní operátoři dodnes „těžce“ nesou a protestují proti tomu s odůvodněním, že jejich náklady jsou vyšší než propojovací poplatek. V oblasti fixních sítí je situaci klidnější a propojovací poplatek se snížil již několikrát. Pokud ale v budoucnu můžeme očekávat nějaké snižování poplatků, pak to bude spíše v mobilních sítích, neboť poplatky v pevných sítích již příliš prostoru pro snižování nenabízí.