Z některých diskuzí se zdá, že „obyčejný“ mobil je už na ústupu a kdo dnes nepoužívá smartphone, je beznadějně ztracen. Realita je ale samozřejmě jiná, a ač se to zdá diskutujícím neuvěřitelné, jsou lidé, kteří smartphone nechtějí, ani když ho mohou mít zadarmo. Také se mezi ně řadím.
Abych hned na začátku předešel nedorozumění, nemám nic proti smartphonům. Jsou to zajímavá zařízení a bezpochyby si najdou velmi významný počet uživatelů. Stejně tak nemám nic proti závodním motorkám nebo herním konzolím. Mojí volbou jsou ale spíše obyčejné mobily, choppery a počítače.
Evoluce pozpátku
Je také nutné dodat, že jsem dlouhé léta využívat kapesní počítač. Začalo to bazarovým Palm IIIc, který díky barevnému displeji patřil tenkrát mezi exotické hračky. Pak jsem absolvoval černobílé soužití s Palmem V (přesněji řečeno jeho verzí od IBM, která se jmenovala myslím c3), následoval Palm m515 a nakonec ještě krátce multimediální Sony Clié. Palm IIIc a 515 se mi ostatně pořád válí někde v šuplíku.
Zdá se ale, že můj vývoj preferencí postupoval proti (logickému) vývoji „kapesáků“ a mobilů. Já je chtěl stále častěji využívat jen k práci a ony mi nabízely stále více funkcí pro zábavu. Neustále rostoucí počet programů a her mně nechával zcela chladným – moje sbírka programů, které opravdu chci používat a udržovat, přestala růst někde u druhého kapesního počítače.
Organizátor nebo organizovaný
Možná právě to je důvodem, proč nehledám u mobilu možnost téměř neomezené rozšiřitelnosti, ale spíše propracovanou základní sestavu funkcí. Nemám také v úmyslu kochat se efekty na displeji, celý den (a často i noc) musím koukat na displej notebooku a ve volném čase se snažím podobných kratochvílí vyvarovat. Od mobilu tedy požaduji bezproblémovou konektivitu a rozumnou organizaci času.
Právě notebook a organizace času byly paradoxně důvodem, proč jsem kapesní počítače a smarphony nakonec opustil. Většinu schůzek a událostí si totiž nemusím organizovat sám, správa času obstarává Exchange server, který mi zároveň označí i zaneprázdněnost ostatních účastníků a podobně. Notebook se zase postará o to, že kompletní a přehledný seznam událostí mám stále sebou. Na mobilu tedy zůstává upozorňování, což zvládne elegantně pomocí synchronizace.
Popravdě řečeno, nijak zvlášť nemiluji ani fotografické schopnosti dnešních normálních mobilů. Líbí se mi původní idea – použít mobil jako obrazový záznamník. Bohužel, právě tento účel většina fotomobilů nezvládne. Nejde mi o věrnost barev, ale spíše o skutečné rozlišení (nikoliv rozlišení čipu). Rád bych si mobilem poznamenal nejen barvu a tvar auta, které do mne právě narazilo, ale pokud možno také jeho poznávací značku.
Docela mně zaujaly multimediální možnosti dnešních smartphonů (a koneckonců i některých obyčejných mobilů). Kolik z nich ale zvládne alespoň to, co levné MP3 přehrávače? Kvalitní stereo, nastavitelné ekvalizéry a výdrž hodně přes 10 hodin hraní? Na druhou stanu, vylepšení těchto funkcí je opravdu snadné.
Možná mně dráždí i centralizace všech funkcí. To, že funkce telefonu, organizéru, herní konzoly, fotoaparátu, přehrávače a kdoví čeho ještě je na jedné straně velká výhoda, stačí jen jedna krabička. Na rozdíl od některých škarohlídů také netvrdím, že ani jednu z těchto funkcí nezvládne smartphone dokonale. Problém je v tom, že v jednom zařízení se setkávají funkce velmi důležité (mobil, organizér) i zcela zbytné (hry, přehrávač) a to vše je poháněno jedinou baterií.
Mám-li v jedné kapse mobil a v druhé MP3 přehrávač, mohu poslouchat hudbu bez potřeby neustále zjišťovat, kolik že energie mi zbývá. Nakonec prostě zazní ticho, ale schopnost telefonování zůstává nedotčena. U zařízení „vše v jednom“ prostě musím myslet na to, že nabíječku jsem nechal doma a ještě večer mi může volat důležitý obchodní partner. Ostatně podobný problém jsem měl i s mobilem použitým střídavě v roli GPRS modemu. Bezdrátové připojení k notebooku bylo sice efektní, ale hlídání stavu baterie se mi pranic nezamlouvalo. Nakonec to vyřešila PCMCIA karta.
Éru smartphonů asi vynechám
Posledním důvodem je ona neomezená rozšiřitelnost a existence operačního systému. Na domácím stolním počítači mám Windows 2000, notebook pohání Windows XP. Když k tomu připočtu ještě desítky aplikací, mám i tak dost práce s udržováním všeho v aktuálním a pokud možno zcela funkčním stavu. Doby, kdy jsem si s podobnými problémy rád hrál, už prostě uplynuly. Představa, že si do seznamu „software ke kontrole“ přidám ještě dejme tomu Symbian se mi moc nelíbí. O hledání a testování dalších zajímavých a zcela jistě užitečných programů nemluvě.
Velmi kompromisní mi také přijdou možnosti dnešních smartphonů. Ano, na displeji se dají prohlížet internetové stránky nebo řešit maily. Komfort je ale z mého pohledu mizerný a běžně použitelný jen pro nadšence. Pevný displej je prostě limitován velikostí. Doufám, že řešení přinese budoucnost poměrně brzy. Budou to „rozbalovací“ nebo třeba virtuální displeje? Je mi to jedno, jen od nich požadují rozlišení alespoň 800 × 600 bodů.
Na druhou stranu se asi takové řešení nebude nazývat smartphone. Proč také, telefonní (phone) část bude jen zanedbatelnou součástí celého zařízení. Možná bude spíše následníkem komunikátorů nebo subnotebooků ...
Jak by tedy vypadal dnešní ideální mobil podle mých představ? Nejspíše nějak podobně jako komunikátory z některých sci-fi filmů. Nenápadné zařízení či doplněk oděvu, malý a s dlouhou výdrží. Nemusím jej nikde odkládat, takže jej nezapomínám. Barevný displej není nutností, je malý, nicméně s velkým rozlišením. S počítačem se synchronizuje přes Bluetooth, umí se ale synchronizovat i vzdáleně přes internet (v tomto směru neuspokojen, vzpomínám na svoje Palmy). Všechna komunikace je obousměrná, mezi mobilem a počítačem mohu posílat kontakty, události, texty, obrázky, nahrávky záznamníku… Který výrobce mi něco takového brzy nabídne?
