15. březen 1996 byl důležitým datem pro české telekomunikace. Vstup na trh ohlásilo německo-italsko-české konsorcium RadioMobil, které vyhrálo veřejnou soutěž na provoz digitální mobilní telefonní sítě GSM v pásmu 900 MHz. Dotehdy monopolnímu Eurotelu tak vyrostla konkurence, která jej za pár let z pohledu počtu zákazníků dokonce předběhla.
V dobové reportáži České televize vystupuje ohlašovaný operátor pod názvem T Mobil, ačkoli své služby nakonec od září 1996 začal nabízet pod obchodní značkou Paegas. Podle podmínek výběrového řízení měl operátor pokrýt svojí GSM (z dnešního pohledu 2G) sítí 80 % obyvatelstva České republiky do června roku 1997. Zákaznická báze rychle rostla, už v roce 1999 operátor slavil svůj první milion.
Prapůvodně komunikované označení T Mobil nebylo moc daleko od toho, jak se operátor nazývá dnes. Po odchodu Italů ze společného podniku a vykoupení podílu Českých radiokomunikací se operátor stává stoprocentní dceřinou společností německého Deutsche Telekomu a přebírá dodnes používaný název T-Mobile. To už se psal rok 2002.
Cena minuty 10 Kč a povinný aktivační poplatek
My se ale ještě na chvíli vraťme do samotných začátků. Na úvodní tiskové konferenci operátor médiím předestřel, jaké ceny tarifů, zařízení a dalších služeb a poplatků nasadí. Z dnešního pohledu jsou výše cen úplně nesmyslné a většina poplatků (např. aktivační, propojovací) pro zákazníka naprosto nepředstavitelné. Cena minuty hovoru 10 Kč, paušál se 400 volnými minutami za 1795 Kč, poplatek za připojení 3 tisíce. A to ještě musíme mít na paměti zhruba třetinovou kupní sílu obyvatel v polovině devadesátých let oproti současnosti...
Ceny mobilních služeb v roce 1996. Že vám vůbec operátor prodal SIM kartu s mobilním číslem, vás stálo „výpalné“ ve výši 3 až 7,5 tisíce korun. Výše měsíčního paušálu se mohla šplhat až na 7 tisíc korun. Nejlevnější dotovaný mobil stál tisíc korun
I přesto reportáž uvádí, že „...lákavá cenová nabídka telefonů a tarifů oslovila obrovské množství lidí, kteří stáli několikahodinové fronty na pořadníky na dotované přístroje k tarifům, a započala opravdový konkurenční boj, ze kterého těžili zákazníci.“ Do té doby monopolnímu Eurotelu opravdu konkurence vyrostla, ale že nebyla kdovíjak dravá, potvrdila hned následující léta.
Jak to skutečně bylo s konkurencí na českém mobilním trhu, se ukázalo až později, ačkoli například rok 2000 a vstup třetího operátora Oskara (dnes Vodafone), který v prvních letech opravdu o zákazníky soutěžil, určitou naději znamenal. Je ale evidentní, že základy nemravně vysokých přemrštěných cen za mobilní služby byly položeny prakticky hned na startu mobilních telekomunikací v Česku a i když ceny za mobilní služby postupně převážně klesají, dodnes se s tímto dědictvím na českém trhu potýkáme.