Čínská sluchátka Tranya Rimor patří do stále populárnější skupiny true wireless, tedy skutečně bezdrátových sluchátek, která dobíjíte v pouzdru s vlastním akumulátorem. Specifikace slibují velké věci: potlačení okolního hluku, dotykové ovládání, výdrž 5 hodin a když přičteme energii z pouzdra, měli bychom se dostat na působivých 25 hodin. Jak se výrobci povedlo teorii přetavit v praxi?
V některých aspektech ano, v jiných ne, ale celé to bohužel zabil cenou. Ale postupně…
Všechny problémy začínají u toho, že mi sluchátka špatně drží v uších. Jistě, to je individuální záležitost, možná na tom budete lépe, ale proč riskovat model, který ve zvukovodu drží pouze a jen gumovým náušníkem (v balení jsou tři velikosti), když můžete koupit jiná sluchátka se silikonovou vzpěrou nebo jiným jednoduchým řešením?
Ještě začátkem března jsem to při nízkých teplotách řešil nákrčníkem přetaženým přes uši a fungovalo to skvěle i při sportu. Teď když se oteplilo a nákrčník leží doma, sport nepřipadá v úvahu, takže sluchátka používám pouze při klidných činnostech a i tak je musím neustále postrkovat hlouběji do zvukovodu.
S prvním problémem souvisí i druhý. Když sluchátka dobře netěsní, těžko po nich můžete chtít, aby odfiltrovala okolní hluk. I když je ale jemně přitlačím, efekt odstranění hluku je mizerný. Co se kvality zvukového výstupu týče, dá se říct, že odpovídá ceně – hrají lépe než naprostý low-end této kategorie, ale třeba o pouhou polovinu dražší Samsung Galaxy Buds hrají výrazně lépe. Tedy žádná výhra.
Pojďme na pozitiva. Slibovaná výdrž baterie odpovídá realitě, pouzdro se dobíjí přes konektor USB-C a čtyři diodky vás při každém zavření informují, jak jste na tom. Zcela bez výhrad je i práce s konektivitou. Otevřete pouzdro, vyjmete sluchátko a než jej přinesete k uchu, už je připojené. Pak jej vrátíte zpět, od telefonu se odpojí a začne se nabíjet. Zní to jako samozřejmost, ale setkal jsem se i s mnohem dražšími sluchátky, která toto zvládnuté neměla.
Ocenil jsem i to, že obě sluchátka umí hrát samostatně. Poslouchám tak audioknihy a zároveň si udržuji styk s okolím. U starších modelů funguje připojení tak, že se jedno sluchátko připojuje k telefonu a druhé k tomu prvnímu (tedy samostatně nefunguje). U Rimoru je jedno, po kterém sáhnete. Skvělá výhoda, ale neocení ji každý. Navíc s nástupem nových čipsetů se tato vlastnost stává docela běžnou, takže opět žádný výrazný trumf…
Shrnuto a podtrženo: spolehlivá sluchátka se skvělou výdrží, průměrným zvukem a chabým uchycením v uších. Něco takového se na trhu dá koupit už kolem tisícovky. A tam je další problém. Tranya chce za svůj Rimor 80 dolarů, tedy lehce přes dva tisíce korun. Ač jsem si našel situace, ve kterých je používám a budu je používat i do budoucna, ale těžko hledám důvod, proč je za danou cenu doporučit komukoliv dalšímu.