V poslední době, obzvláště pak s příchodem technologie i-mode do Evropy, se stále častěji začíná hovořit o rozdílech mezi evropským a neúspěšným WAPem a japonským veleúspěšným i-mode. Proč je/není i-mode lepší než WAP? Co vůbec i-mode může svým uživatelům nabídnout.
Co je to i-mode
I-mode se zrodil v dílnách japonského telekomunikačního giganta NTT DoCoMo, který jej svým zákazníkům představil na konci roku 1999. Od té doby se počet uživatelů této služby značně zvýšil až na současných více než 30 milionů. Fenomenální úspěch služby i-mode pak způsobil, že se o ni začali zajímat i jiní operátoři, což dalo vzniku také prvnímu evropskému i-mode v německé síti E-plus.
I-mode je v podstatě „opravdový“ Internet v mobilu, a to včetně e-mailového klienta. Pro datové přenosy pak dokáže používat buď klasického vytáčeného připojení, jehož rychlost je o něco vyšší než vytáčeného připojení na WAP (v Japonsku je to 19,2 kbit/s) a jednak dokáže využívat GPRS spojení, kde je rychlost stejná jako v evropských GSM sítích. Úspěch i-mode však nespočívá ani tak v samotném Internetu v mobilu jako v informacích, ke kterým vám nabízí přístup. Pravda je, že pomocí i-mode si můžete prohlížet většinu webových stránek. To ale umí třeba i Microsoft Mobile Explorer, s kterým se můžete setkat v GSM telefonech jako Sony CMD-Z5 apod. Jenže zatímco Sony CMD-Z5 nabízí displej černobílý, tak téměř každý japonský i-mode telefon má displej barevný a zhruba s dvakrát takovým rozlišením než jaké má ona zmiňovaná Z5. Japonský i-mode telefon má však i mnoho dalších výhod těžících ve velké míře právě z rozměrného barevného TFT displeje. O tom ale pohovoříme až dále.
I-mode poloviční cesta k UMTS
Hlavní, a jak se vám pokusím také dokázat, jedinou výhodou samotného i-mode je obsah, který svým uživatelům nabízí. Ten je totiž, podobně jako obsah wapových stránek přizpůsoben prohlížení na malých displejích. I-mode šel však ještě o krok dál a nabídl to, co bude v Evropě dostupné až v sítích UMTS - totiž možnost nabízet komerční stránky pro i-mode. Za každé shlédnutí vaší stránky pak od operátora obdržíte určitý poplatek. Například to tedy vypadá tak, že se chcete podívat přes i-mode na předpověď počasí pro váš region. Podíváte se tedy na příslušnou i-mode stránku (například přes GPRS) a za její shlédnutí zaplatíte poplatek za přenesená data a k němu ještě poplatek za přístup k dané stránce. Právě část tohoto poplatku pak obdrží firma, která vám předpověď počasí přes i-mode poskytuje.
Placený obsah pro i-mode však nemůže poskytovat jen tak někdo. Operátor totiž placené stránky pravidelně kontroluje, a tak se může stát, že když se firma o svoje i-mode stránky nebude starat, tak ji operátor zruší smlouvu. To je také určitým garantem za kvalitu a aktuálnost placených stránek.
E-mail + tajná zbraň i-mode
Jedním z největších úspěchů služby i-mode je, vedle výše zmíněných výhod, také plnohodnotný e-mailový klient. I když ono slovo plnohodnotný zde také není příliš na místě. Váš e-mail sice může obsahovat obrázky, různě barevný text se zarovnáním apod., ale jeho délka je omezena na 1000 znaků (aspoň u evropské verze i-mode). Výhodou je ovšem to, že přímo ze svého telefonu můžete obsluhovat svoji e-mailovou schránku a namísto poněkud „obyčených“ textovek můžete posílat svým přátelům e-maily. Tato možnost je pak v kombinaci s japonskými telefony, které jsou vybaveny miniaturním digitálním fotoaparátem ještě zajímavější, obzvláště pak pro teenagery, kteří tuto funkci v Japonsku využívají nejvíce.
Jaký je tedy rozdíl mezi WAPem a i-mode?
Popravdě řečeno, rozdíl mezi WAPem a i-mode není zase až tak velký. Nejzásadnější odlišnost nalezneme asi v obsahu, který u WAPu poněkud pokulhává, neboť operátor není schopen a hlavně ochoten financovat velké portfolio WAPových služeb a zároveň také nemůže tuto starost přenechat externím firmám (tedy ne v takové míře jako u i-mode). Naproti tomu i-mode nabízí tisíce nejrůznějších stránek se zajímavým a také barevným obsahem. Zde opět WAP ztrácí body, neboť malé černobílé displeje mu na atraktivitě nepřidají.
Zatímco u erotických WAPových stránek pouze tušíte, co že se to na obrázku vlastně nachází, tak s i-mode telefonem s velkým barevným displejem jsou tyto obrázky zřetelné stejně jako na počítači s velkým monitorem (tedy akorát v menším podání). Také fotoaparát v mobilu dokáže mnohé potěšit, obzvláště když telefon s takovýmto minifotoaparátem je jen o něco málo dražší než telefon bez něj. Když pak vše podtrhnete a sečtete, tak zjistíte, že japonský i-mode telefon nabízí funkce jako Nokia 9210, ale je ve velikosti Motoroly V66 a s barevným displejem o velikosti displeje u Panasonicu GD95 a s podporou Javy.
Pokud byste si přáli najít telefon, který se bude funkcemi aspoň trochu podobat svým vzdáleným i-mode bratříčkům, tak jej nenajdete. Na druhou stranu nové telefony představené na letošním CeBITu již začínají dosahovat poměrně vysokého standardu ne nepodobnému tomu, který mají k dispozici již dnes japonští uživatelé.
Co je tedy lepší?
Na tuto otázku asi nelze definitivně odpovědět. V současné době neexistuje telefon, který by svými funkcemi mohl konkurovat tomu, co nabízejí přístroje určené pro i-mode. Kdybychom ale vzali kupříkladu Sony Ericsson T68i a při zachování rozměrů bychom do něj integrovali malý digitální fotoaparát (třeba ten, co Ericsson prodává jako externí příslušenství) a dodali bychom do něj podporu Javy a pořádný e-mailový klient s plnohodnotným webovým a wapovým prohlížečem, pak bychom se asi bez i-mode lehce obešli. Do té doby ale bude i-mode stále těžit z lepších telefonů a lepších služeb.
